miércoles, 21 de julio de 2010

Den 14: El torito, zpěv cikád

Dnes ráno jsme vstali a mezitim co ja se koupala, Pedro sel nakoupit.¨
Pak byl cas jit do zdravotního strediska, ktere se jmenuje Býček. Ptala jsem se Pedra, proč zrovna býček. Asi proto, že při vstupu do budovy střediska je sloup s býčí hlavou. Tož jsme tam šli, ujala se nás tam moc sympatická paní Ana, okopírovala si ode mě nějaká data a zítra před sedmou máme konzultaci u Pedrovo doktora, aby mě poslal ke španělskému oftalmologovi, který by mi napsal zprávu ve španělštině. Ah jak kkomplikované.
Cestou do střediska zase zpívaly cikády, tož jsem jejich zpěv nahrála. Ve Španělsku jim říkají chicharras. nádherné to bylo, ovšem jejich zpěv vždy předpovídá velké vedro.
Pak jsme přišli domů, uklízeli, jedli a siestovali. Dnes asi půjdeme do ONCE.Nakonec jsme do ONCE nešli b Pedrovi se nakonec ňák nechtělo. A to byl předtim celý hr, že tam půjdeme.... Aspoň na kokakolu... Mam tu pořád chuť na něco sladkýho, je to hrozný.Takže jsme opět doma, já si sice aspoň v klídku dodělávám blog, ale už mě to mega nebaví, jak jsme pořád doma... Já bych tak cestovala, poznávala Španělsko... Marijose nás pozvala do Castellónu... Říkala už to asi tak xkrát... Proč tam tedy nejedeme chvilku za ní? Chjo... Nic, budu asi končit, mám nějakou divnou náladu dneska.

No hay comentarios:

Publicar un comentario