martes, 27 de octubre de 2009

Jak mě málem zabila Eta

Včera sem měla mega divný sen.
Byli sme se základkou na výletě. Byli sme asi v osmé třídě, ačkoli mně bylo normálně kolik mně je teď. Jeli sme školním autobusem, jelo nás 20 – 19 děcek a jedna učitelka a já sem seděla vedle Mirky Kuvikové, kterou sem teda když sem chodila normálně na základku vubec neznala, a eště sme měly my dvě mezi sebou jakýsi obrovský loďák.
Vubec nevím, odkud kam sme jeli a v jaké sme byli zemi, no najednou, asi v polovině cesty se tam objevil takovej malej chlap, kterej ten náš autobus zastavil, vlítl do něho a na celej ten bus zařval:
"Euskadi ta askatasuna! Jsem člen Ety. Teď si vezmu vaši učitelku a ta bude mít 20 sekund na podepsání 20ti formulářů a v každém z nich za každého z vás podepíše, že budete po celém světě šířit baskickou kulturu. Jestli ne, vrátím se a všecky vás zabiju. Nepokoušejte se nic dělat, není vám to nic platné. Jestli se pokusíte přivolat policii či cokoli jiného, zabijeme vás stejně."
A všecky nás vyhnal z toho autobusu, venku byl mráz a mega sněhu, a nahnal nás do takové budovy a zavřel nás všechny do takové hrozně úzké chodby, kde to trochu vypadalo jak u nás na kolejích. A odešel s tou učitelkou.
Všichni sme byli dost vyděšení a já sem si říkala, jestli to ta učitelka vůbec všechno stihne podepsat a jestli to za nás vůbec podepíše. Strašně mega sem si přála, aby to podepsala.
Těch 20 vteřin bylo nekonečných. Všem nám byla zima, klepali sme se, nevím jestli víc zimou nebo strachy, ale nikdo se neodvážil ani pohnout.
Za 19.5 sekundy se Bask s učitelkou vrátil a že ok, že to za nás za všechny podepsala. Tak nás propustil, řekl nám gero arte a odešel a my pokračovali v cestě.
A pak ten sen najednou skočil asi tak o čtyři dny později. To už sem jako šla na fildu do pracovny za Ainarou si pro ňáký naskenovaný materiály a za stolem tam místo Ainary seděl toten Bask. Sotva sem otevřela dveře, zeširoka se na mě usmál a že kaixo Pavli a že co potřebuju, tož sem mu řekla o těch materiálech, on že samozřejmě, hned mi je dal, já mu řekla eskerrik asko, ondo ibili, gero arte, on gero arte, ještě mi podržel dvéře a já sem z te pracovny vyšla.
A pak ten sen skončil.
Probudila sem se docela vyděšená a ani z te druhé části toho snu mi nebylo moc dobře ptž sem v ní figurovala jako taková ta vlezprdel. Jako on se na mě usmíval ptž já sem se snažila mluvit baskicky noo. Doufám, že taková nikdy nebudu muset být.

----------------------

Euskadi ta askatasuna – v baskičtině Baskicko a svoboda – z těchto baskických slov je odvozena zkratka této teroristické skupiny
Gero arte – Na shledanou
Kaixo – Ahoj
Eskerrik asko – Mnohokrát děkuji
Ondo ibili – Ať se vám daří.

domingo, 11 de octubre de 2009

První hodina s Ainarou a následné dlouhé hovory s mým milým

Tak jsem měla ve čtvrtek první hodinu úvodu do historie a kultury Basků s nejzlatější profesorkou na španělštině, Baskičankou Ainarou Mayou Urroz. Trochu jsem nevěděla, co od té hodiny čekat a hlavně jak ve čtvrtek nemám školu a mám jen tu jednu hodinu večer, mega se mi tam nechtělo. Nakonec to bylo ale naprosto superní a něco takového jsem ve škole už hodně dlouho nezažila.
Přišla jsem do třídy (zase pozdě) a Ainara, to zlatíčko, se na mě hned usmála a že ať jdu dál. Tak jsem se tam nainstalovala se svým technickým vybavením a Ainara že:
"no, tak se mi představte."
To sem naposeld zažila snad na základce, že po mně někdo ve škole chtěl, abych řekla své jméno a něco o sobě a tak. Nikdy mi to nevadilo, páč jsem se nikdy nepředstavovala jako první, takže sem si dycky tak jako poslechla, coříkají ostatní a aspon sem věděla, co mám říkat. Ale Ainarita nééé. Ta začala u mě.
"Jmenuji se Pavlína, ... (pauza) ..., studuji španělštinu, (pauza)..." A nic.
Ainara: A proč chceš chodit do tohoto kurzu? Co tě zajímá o Baskicku?
Tak jsem jí řekla, že kultura /v Česku se o Baskicku kromě Ety vubec neví/ a jazyk – to by mě vážně zajímalo, z čeho baskičtina pochází ptž se španělštinou nemá podobného vůbec vůbec nic.
Ainara: Jejda, tak to jestli tě zajímá hlavně jakzyk, tak to ses měla přihlásit na baskičtinu, tu učím před tímto kurzem, to je škoda, že ses na ni nepřihlásila, tady v tomto kurzu budeme dělat asi něco jinýho...
Trochu ji mrzelo, že v tomto kurzu nemůže naplnit má toužebná přání spojená s baskičtinou.
Ale mi to vůbec nevadí, baskičtinu si dám asi příští semestr.
No a pak se představili všichni ostatní a ainara nám potom rozdala papíry se základními baskickými slovíčky /no vidíš Ainarito moje zlatá, přece budu mít kontakt s baskičtinou/, takže děcka pozor, mužu teď házet machry, umím první baskické slovo.
Kaixo.
Znamená to ahoj. :)
Potom nám rozdala asi tři papíry popsané větami tak tisícem jazyků světa (byly tam aji znaky, tož jsem si vzpomněla na Qlarinku a litovala jsem, že z těch x jazyků v různých znacích nepoznáme aspoň, který je tradiční čínština) a my jsme v nich měli zkusit najít, které jsou psány v baskičtině. Byly tam asi čtyři, z čehož tři byly nějakou starou baskičtinou a jedna tou současnou. Ainara se nás ptala, že jak jsme tu baskičtinu poznali. Jedna holka jí řekla, že podle toho, že tam bylo napsané Eta.
No vidíte, jak se v naší zemi o Baskicku toho ví málo pramálo.
Přijde mě, že pro Čechy Baskové = Eta = ti hajzli, co furt dělají ty atentáty furt někde a furt jenom zabíjí nevinné lidi. Ale nikdo už nepřemýšlí dál a hlavně jako jsou Baskové, kteří sympatizují s Etou, ale i spousty spousty dalších Basků, kteří s nimi nesympatizují. A proč by měli být odsuzováni za to, že jsou Baskové?
Ainara potom po té holce chtěla, aby ten text v současné baskičtině přečetla. Byla to hrozná sranda, ale ta holka měla už právě první hodinu té baskičtiny, tak asi třeba aspoň o výslovnosti něco věděla ptž Ainara ji za ni pochválila. Já jsem to nemohla posoudit ptž kromě Euskadi (Baskicko), euskera (baskičtina) a kaixo (ahoj) nic říct neumím.
Potom se nás ptala, co víme o Baskicku a co se nám vybaví, když se řekne Baskicko. A zase nejvíce zaznívala ta tři prokletá písmena, která jsou zkratkou slov Baskicko a svoboda. Nechci vědět, jak Ainaře bylo. Myslím si, že jako profesorka, která vystudovala baskickou filologii a přišla učit do Česka, kde nic nevíme, je asi zvyklá, ale stejně ji to uvnitř muselo hrozně bolet.
No pak jsme začali probírat geografii Baskicka, takže jsem na chmurné myšlenky už potom neměla čas a měla jsem co dělat, abych si stíhala zapisovat všechny informace ptž Ainara teda taky dost valí.
Říkala nám, že Baskicko má asi 6 nebo kolik provincií, z čehož dvě jsou španělská a francouzská část Navarry, ve Španělsku je to pak ještě Guipúzcoa a Álaba a pak ještě nějaké území ve Francii /Baskové občas používají termín francouzské Baskicko/. Tož jsem si to zapsala, pak jsme si přečetli ještě nějaké zprávy z baskického tisku /a byly zajímavé, např. že se v nějaké řece objevila nějaká románská socha či co/ a šli jsme domů.
Celá nadšená a nabitá pozitivní energií z hodiny s Ainarou jsem přišla na kolej a zapla skype. Měla jsem strašně silnou potřebu se o to, co jsem se nového naučila, podělit s mým přítelem. Byl online, tak jsem mu zavolala.
"Jé ahoj Pávli, jak se máš?"
"Skvěle! Uplně skvěle! Dnes jsme měli první hodinu úvodu do baskické historie a kultury."
"A jaký to bylo?"
"Supernííí!!! Dozvěděli jsme se..."
...a vše jsem to Pedrovi řekla.
Ten povážlivě zmlkl.
Když jsem se ho zeptala, co se jako děje, řekl mi:
"Ainara vám neříká pravdu. Baskicko má jen tři provincie – Guipúzcou, Álabu a Navarru.. To je jen jejich toužebné přání získat i ty francouzské, ale podle španělské konstituce má jen tři."
"Ale Ainara nám říkala..."
"Ne. To tak není."
"No ale..."
"Ne."
"A taky nám dala nějaká slovíčka v baskičtině, už umím říct ahoj Pedro. Kaixo..."
"To je stejně jen dialekt."
"Cože? Baskičtina přece není vůbec žádnej dialekt španělštiny, dyť ani nevznikla z latiny, dyť se ani neví z čeho vlastně vznikla a je o tom asi šest teorií, jakože vzikla z nějakého severoafrického jazyka, z jazyka keltiberů, anebo že prostě byla odjakživa."
"Jediným jazykem Španělska je kastilština. Všechno ostatní sou jen dialekty!"
"Nejsou."
"A proč se vůbec chceš učit baskicky? Nechápu, proč u vás vyučují baskičtinu, jednak jí v Baskicku nikdo nemluví a jednak jako v ostatním Španělsku ti stejně k ničemu nebude. Napiš do životopisu, že umíš baskicky, a k ničemu ti to nebude."
"No ale..."
"Já tomu nerozumím. Podle mě jsou to zbytečné hodiny."
Tak jsem pochopila, že v tomto se asi s Pedrem fakt neshodneme. A se Španěly se na téma Baskicko odmítám bavit. Je to nebezpečné. Je to velmi ožehavé téma a když jsem mojemu zlatíčku řekla, že i chápu, proč se Baskové chtějí odtrhnout /zapomněla jsem tam dodat, že na jednu stranu to chápu, a to byla chyba/, nelíbilo se mu to ani trochu.
Ale já tím přece vůbefc nechtěla říct, že bych sympatizovala s Etou, to vůbec ne.
Ale on je prostě nesnáší.
Potom mi řekl, že by bylo asi lepší, abych mu poslala poznámky z Ainariných hodin, že ona nám bude říkat polopravdy a že on nechce, abych z toho byla nějaká popletená – asi má strach, že bych pak ve Španělsku něco řekla. A ti by mě zadupali do země! Ale jako do testu jí stejně musím psát to, co nám ona řekne, ptž kdybych ji do písemky napsala hele Ainaro, Baskicko má jen tři provincie ptž ty francouzské jejich nejsou, tož by mě asi vyrazila.
A potom tomu Pedro dodal korunu. Řekl, že by chtěl Ainaru poznat a že abych ho vzala k ní do hodiny. Ujišťoval mě, že by tam byl potichu jako pěna...ale jáá se asi bojím. :D Ho tam snad radši ani brát nebudu. :D ptž to by asi nebylo uplně dobrý.
Ponaučení:Děcka, na téma Baskicko ve Španělsku fakt opatrně, oni to nemají moc rádi.