sábado, 25 de septiembre de 2010

!Viva el papeleo eo eo!

Tak už mám abono na metro!!!!! Po asi dvou měsících zbytečného vyřizování a lítání pro papíry mám ten normální, který mi nakonec pán udělal během pěti minut, ale tak to je Espaňa. :D Když sem byla naposled v te trafice, tak mi řekli, že ty dokumenty, které sem všechny musela nashromáždit a které paní poslala, aby udělali tu kartičku na abono, tak že jí je vrátili, protože tam chybí jakási informace, kterou já v českých dokumentech prostě nemám. No a že si mám zajít pro jakýsi certifikát kamsi. Mezitím jsem se začala učit trasy, takže ráno jsem vždycky pryč, takže sme nikdy neměli čas tam zajít, až včera. Takže tím se to zase pozdrželo. Tož sme se tam vydali, ráno sme kvuli tomu brzo vstávali, aby nám tam řekli, že ten certifikát mi oni nevydají, že musím kamsi, kde to bude trvat asi tři měsíce. Jasně! Dostat mooožná abono v den mojeho odjezdu ne? Tož sem se nasrala a šla si pro normální abono. Stojí padesát éček/měsíc, což je fakt mega moc, ale jelikož nakonec budu do školy jezdit metrem a busem (2 cesty tam, 2 cesty zpět/den), tož se mi to mega vyplatí. + rozmarné cesty o víkendu a tak. :D Navíc zona A abarca prácticamente todo Madrid, takže mužu cestovat a cestovat a cestovat, až se ucestuju. :D
Taky sem se začala učit ty trasy. Už si aspon nepřipadám jak debil a vím, jak se jede do školy. It’s a long long loooong way. Tak hodinu a půl mi to zabere počítám. Takže v šest ráno na nohou, abych tam dojela o pul deváté na hodinu. Metrem 7 zastávek a pak autobusem, který mi staví skoro před dveřmi budovy B mojí fakulty.
Univerzita je velká budova. Mooooc velká budova. Je sice fakt, že mám hodiny ve dvou budovách a ne jak v Brně v áčku, béčku, céčku, déčku, géčku, jéčku a káčku, ale jako...radši budu mět rozfrcaný budovy ale malý a přehledný jak toto... Tam vlezete a máte pocit, že se ztratíte v budově, ufff! Snad si časem zvyknu.
Včera sem byla poprvé v jedné učebně. Je taky pořádně veliká. Měli sme tam welcome meeting erasmus studentů filozofické fakulty. Schůzka se mi líbila, paní vysvětlovala moc pěkně, naštěstí to bylo celé v espanol a ne ingliš, jenom dokument potvrzující naši asistenci na schůzce vysvětlila ingliš ale pak v espanol también. Ale mega moc dokumentů musím vyřídit. Tak především si musím zařídit studentskou kartu, něco jak náš isic. A pro to se musí jít kamsi do jakéhosi dalšího centra erasmus – sem si myslela, že je jen jedno, to které je na UCM – a potom do centra informatiky, kde mi udělají digitální fotku, stejně jak na náš isic, kdy se muselo jít na fakultu informatiky. A pak to pošlou do toho centra které znám já a asi tam si pro to půjdu. Další dokument je solicitud de matrícula, kde vypíšu, do jakých předmětů se chcu zapsat a oni mě zanesou do jejich informačního systému. Kéž by to bylo jako náš is!!! Ale to nebude... A pak musím ještě někde, nevím kde, vyzvednout něco, co se jmenuje fichas de clases, vyplnit to a každému profesorovi, kterého budu mít, dát jednu tu fichu... Jo to se má vyzvedávat v te budově jak byla ta schůzka někde ve vchodu...ale nevím jestli to tam v pondělí ještě bude. Pokud chcu kód na wifinu, taky musím jít do některého z těch dvou erasmus center a nevím jestli mi ho dají bez studentské karty... Ufff!!!
A jako trasy sem se začala učit před týdnem a stihli sme akorát cestu z domu na metro a metro a ten bus ptž Soledad (ta co se mnou trasuje) na mě měla dycky čas 2 hodiny ráno a během těch se toho moc stihnout nedá. Takže jako do školy jó ale jako budovy univerzity, učebny a ty erasmus centra ni puta idea... Takže teď v pondělí to bude moooc zajímavý... A já už sem z toho moc moc nervózní...
A jinak hledáme pořát ten byt, Pedro dal aji inzerát na net a já dneska taky, tak uvidíme no...
A v pátky budeme s Pedrem chodit na tanec!!! Yuhuuu!!! Se těším! Bude relax a aspon se budeme hýbat. :)
Nic, tož já zase napíšu... Tak mi moc držte v pondělí pěsti.

martes, 14 de septiembre de 2010

A tak si tu žijem

Ufff to je zase doba co sem tu už nic nenapsala. Mezitím stihlo uplynout dalších pár užasných dní strávených v Montánchez, kde sem zase prožila spoustu nezapomenutelných zážitků, stihli sme se vrátit zpět do Madridu a už se pomalu ale jistě blíží škola.
Tož se pokusím tu popsat aspon něco, je toho nějak moc a já ani nevím odkud začít a jak říká Donutil, jojo, pořád se něco děje.
Tak jak sem tu psala naposled, sme vstávali asi v 5 bo v kolik bo sme museli vzít Auto-res už v 8 ráno ptž Marisol už měla letní pracovní dobu a nemohla by nás vyzvednout v Trujillu až ve tři. Mně se vstávat vubec nechtělo, no nakonec sme vstávání i cestu nějak přežili, pak následovalo dvouhodinové čekání v baru u zastávky busů v Trujillu, kde si nás vyzvedla Marisol a pak cesta do Montánchez pěkně vytopeným autíčkem :D :D vybalování kufru, jídlo a zasloužená siesta. Pak sme šli na mši, před kterou vždycky během fiestas předchází takzvaná novena, je to asi tak 15 min kdy mluví k patronce, kterážto je v tu dobu v kostele, a tudíž více přístupná než v ermitě na hradě. A večer sme nedělali asi nic, jinak sme ten tyden dost chodili na ty mše, některé byly opravdu krásné, jako např. mše za děti a mladé anebo mše za emigranty a inmigranty.
Taky se v Montánchez objevil Figura!!! To bylo radostné setkání!
Taky byly cortos bien largos a překonali sme rekord s Nachem z předchozího tydne, kdy sme se z cortos vrátili v 6. Sme šli ve čtvrtek s Figurou, Maríou del mar, které říkají la borrega a se kterou nos hicimos muy amigas, a vrátili sme se v 7. A pak sme předposlední den šli na cortos a pak na matiné – matiné sou ranní tance pořádané na místní diskotéce, a to sme se vrátili skoro v 8. Takže sme se akorát trochu najedli, tak 40 min spali a šli opět do ulic, kde probíhala verbena. Takže po tom tydnu už sem se do Madridu na jednu stranu aji těšila, hlavně na detox a odpočinek. Ale jinak bych se hned otočila a jela zpět. Doufam, že během těch nevím kolikati měsíců, co tady budu studovat, se aji tu najde cosi, co mě k Madridu bude poutat a že si to aji tady užijem.
No a nejsilnější zážitek z celýho toho bylo vynesení patronky zpět do Ermity. Na totu fiestu chodí dycky uplné mraky lidí a všichni stoupají směrem k hradu a asi 70 lidí nese patronku. Před tím, než se vyndá z kostela, se vydražují hůlky, na kterých je nesena. čtyři přední a čtyři zadní hůlky se draží. Penízky jdou do společenství, které se o patronku stará a dělá různé akce s ní spojené a všechno. No a pak se stoupá. Procesí je doprovázeno kapelou. Když už je patronka nahoře, lidé ji zvednou na rukou a otočí ji směrem vesnici, čímž se s ní naposled rozloučí. Pak se znovu draží hůlky, na kterých je patronka vsunuta do kostela. A pak ji vsunou y se acabó. Opět jsem ji nesla! S Maríou del Mar sme jinesly! Obě nás to úplně dojalo! Snažili sme se nahrát aji videa, aji z matiné máme video, matiné už je nasdílená na facebooku, snad brzy (nejspíš o víkendu) nasdílím i ty ostatní a snad budou vidět, nahrávalo se to z mobilu bo sme neměli cámaru, no uvidíte.
No a jak sme přišli dom z toté fiesty tak uz sme zase balili kufr a druhy den rano sme jeli s Lorochem do Madridu. Cesta mě nebavila, asi 5x nam chcíplo auto sem čekala, že zustaneme někde na dálnici :D :D ale tož dorazili sme. Byla to děsná sranda. Juani nám s sebou dala tašku plnou věcí ameloun. Meloun se nikam nevešel, tož sme ho dali do sáčku a přivázali k te obrovske tašce věci. No a v Madridu jak sme to táhli nahoru po schodech, se meloun urval a ratatatata dolů heh! :D :D Ale nerozbil se! A je mňam!
No a teď sme tu no. Předevčírem sme se vrátili, to sme pak už nedělali nic, no a včera v 9 sme jeli do ONCE ptž už mi začnou věci spojené se školou. Takže začnu opět psát pod štítkem erasmu ptž prázdninky už se končí.
No a tak už se budu učit trasy na univerzitu. Moje monitora se jmenuje Soledad a je moc superní, sympatická a vypadá jako velmi schopná profesionálka. Za 5 hodin musim vstávat ptž v 08:30 přijde ona a budeme trasovat. Uffff tak bych měla jít spát. :D
No a jinak co new? Asi nic. Ráno teda sme přišli do tej ONCE, sedli sme si tam do takové jako haly a než sem si stihla vypít svůj půllitr vody, už přišla Soledad (Sole) a že abysme šli do její kanceláře. A tož sme šli, ona si přepsala můj rozvrh, zeptala se, co budu potřebovat za trasy a pak sme šli do metra. Bylo to superní. Ukázala mi třeba naprosto vymakanou mašinu takovou, sem neměla ni idea že to tam je, je to dotykové a dá ti to lístek, když potřebuješ. Superní fichura! Pak mi vysvětlila, proč ti metro v Madridu nikdy nepřijede zleva jako všude jinde na světě (jako v Brně šaliny) aleproč jezdí zprava. Prý když se stavělo madridské metro, tak první zastávky postavil ňáký Anglán a jak oni to maji naopak šechno, tak prostě byla cirkulace zprava = špatně. No a pak se postavily další. Časem to chtěli poměnit, ale způsobili by tím víc škody jak užitku, takže v Barceloně, Valencii cirkuluje metro zleva a jen v Madridu zprava. Mazec. Snad si zvyknu a nebude mi to pak v Čr dělat problémy. :D
No a pak sme šli zpět do ONCE, my s Pedrem domů, koupit chleba, parádně sme se nadlábli Juaniných garbanzos, dali si malou siestu a jeli opět do ONCE, kde bylo foro literario. Že prý transición. Nj čekala sem od toho něco jiného. Dává to tam nějaký týpek, který vypadá, že toho hodně ví o historii a literatuře a tak, ale zvyklá na velmi uspořádané hodiny naší Athenky mě trochu rozptylovalo, že mu do toho pořád někdo kecal y a decir verdad, během tech dvou hodin co sem tam seděli sem se nedověděla nic. Příště už tam nepůůůjdu. :D :D Ale toho typka je mi líto, on se tak snaží... Mu řeknu at jde na naši školu. Tam se setká s uspěchem ptž my čeští studenti sme velmi spořádaní, tišší, neskáčeme nikomu do řeči, když mluví jeden, ostatní sou potichu a když někomu nahodou zazvoní nahlas mobil, dotyčný se sebere, vyběhne za dveře, kde si hovor vyřídí, popřípadě ho típne a v co největší tichosti co nejnepozorovaněji vklouzne do třídy na své místo procurando hacer el mínimo ruido. Ale tak dobrý, nová experiencia. :) Uvidíme, jaký to bude na univerzitě, i když tam předpokládám, že jiný. :)
Jo a dneska večer v programu Espanoles por el mundo byla Praha!!! Asi 4 španělé žijící v Praze tam matičku stověžatou ukazovali a bylo to super! Nejvíc mě pobavila jedna chica, která říkala, že taxíky v Praze sou superlevné. A pak se mně líbilo, jak tam jeden typek říkal, že hláska ř byla tež nazývána český pas ptž když cestovali lidi bez dokladů a tak a oni chtěli prověřit, stli sou češi, tož je nechali říct něco s ř a tak je stoprocentně identifikovali bo to nikdo jiný neumí!
Hej nic děcka, jdu spat bo zítra mě asi jebne. Jak bude zase cosi new dám echo.
Besos para ellos, abrazos para ellas, que estéis todos muy bien y hasta pronto!

jueves, 2 de septiembre de 2010

Pája se opět hlásí

SÁB, 28/08/10
Decka, vzdavam kazdodenni psani na blog. Uz sem to vzdala pred casem. Bude lepsi pisat sem delsi a zajimavejsi prispevky shrnujici vice udalosti a ne kazdy den psat o tom, jak se nic nedelo.
Takze od ty doby, co sem tu byla naposledy, se stalo par veci. Zamilovala se nam Belén, ktera v nedeli minuly tyden odjela zpet do Córdoby, byla tu Toňi s detmi, meli sme jidlo s Pedrovo kamosi v La posada, ochutnala jsem fiky ne ty susene, videla sem iberskou sunku a zazila jsem tu uplne superni actuaciones, o kterych se tu rozepisu.
Belén se nam zamilovala do velmi sympatickeho Barcelonana Manola. To sme jednou vecer sli ven a on si s nami sedl ke stolu a dlouho, moc dlouho si s Belén povidali a bylo to moc fine. Ona uz odpoledne byla venku. Pry navstivit Marijose, tu z Castellónu. Pozdeji mi rekla, ze nebyla navstivit Marijose, ale ze byla s Marcosem a s Manolem na hrade a ze Manolo ji udelal moc krasny fotecky. :) No a od toho vecera Belén kazdy vecer a nekdy i odpoledne chodila ven a vracivala se pozde k ranu. Jednou se vratila v 6 rano. V 11 se probudila a prisla do kuchyne uplne krasne mrtvoucka. :) V sobotu a jeste v nedeli rano, v den jejiho odjezdu, sla do bazenu rozloucit se s Manolem. Pak odjela do Córdoby a mi bylo trochu lito, ze jsou od sebe tak daleko. Jake vsak bylo pro mne prekvapeni, kdyz mi Pedro predevcirem rekl: „Mas nejake zpravy o Belén?“ Trochu me ta otazka prekvapila. Belén prece mne nebude volat na zahranicni mobil a odjinud sem s ni nemluvila. „Belén prave sedi ve vlaku smer Barcelona.“ Tak to byl pro me sok! Ale je to superni, tak doufam, ze se spolu daji dohromady. Marcos z toho nadseny nebude, ale ja bych to Belén hrozne prala.
Tusim v patek, kdyz tu jeste byla Belén, prijela Toňi s detmi. Hugo od ty doby, co sem ho videla naposledy, mega vyrostl, uz sam chodi a je mega akcni. S detmi byla velka sranda, casto sme si hrali na dvore. Nejsrandovnejsi bylo, kdyz Toňi pustila Hugovi z mobilu Torero od Chayanna. Hugo sedel v kocarku, mobil u ucha a tancoval. Tancoval tak vehementne, ze se sam s kocarem premistil z jednoho konce dvorku na druhy, no sranda. Casto sme taky s Toňi a detmi zpivali. Je videt, ze Toňi se detem hodne venuje. Simóna napriklad mega bavilo chytit se do krouzku, chodit dokola a zpivat takovou jednu pisnicku, v jejiz jedne casti se reklo cosi a vsichni jsme si drepli. Marcose nikdy nicim takovym nebylo mozne zabavit, pokud mel televizi, playstation, Nintendo ci jinou podobnou blbost, toz se zabavil, ale jinak ne. To Simón treba hodinu tancil na ulici a zpival a mega ho to bavilo. A hadanky“ Ah jak Simóna bavily hadanky! Vydrzel hodiny a hodiny hadat hadanky. A dokut se nevycerpal nas repertoar vsech hadanek, co sme znali, furt chtel dalsi a dalsi.
Taky sme s Pedrem pretextovali jednu pisnicku. Je to pisnicka trochu sprosta a srandovni, my sme si ji predelali k obrazu svemu. Jeji puvodni text je:
El coňo la perra de la tía Isabel,
la tiré del rabo y me quiso morder.
Me quiso morder, me quiso morder,
el coňo la perra de la tía Isabel.
My sme si tuto pisnicku pretextovali pote, co Juanitka sla nakoupit do obchodu „La casa de la sopa“, kde ji prodali kilo hnusnych rajcat.
Nas text:
La puta la Sopa me quiso vender
un kilo tomates de antes de ayer.
De antes de ayer, de antes de ayer,
los putos tomates me quiso meter.
V den, kdy sme vymysleli tento svetoborny text, sme meli jidlo skupiny vsech Pedrovo kamosu, co se drive schazeli. Bylo nas okolo triceti. Meli sme menu v La posada a bylo to skvele. Nejdriv sme se vsichni okolo druhe odpoledne sesli v Pitogordo, obesli par baru, kde sme si dali cortos a po zhotoveni superfotky na schodech vedoucich k fontane Altozano sme o pul ctvrte sli do La posada. Jedli sme (jidla bylo mega moc, tak obrovske menicko sem v zivote nevidela – tak nejdriv prinesli ibéricos: sunka, lomo, chorizo, syr semicurado, potom patatas revolcadas, coz je takove hrubsi bramborove pure s paprikou a nevim cim vsim, pak hranolky s tremi druhy masa, zakusek, kafe a panaka), po jidle sme se presunuli do baru hotelu v Montánchez, kde sme pili cubatas a poustelo se dvd s fotkama, moc pekne to meli udelane, vsichni vzpominali a bylo to moc dojemne. Tez vyber pisnicek tvoricich podklad tohoto dvd byl bezkonkurencne superni (Rosario Flores – No dudaría, Tengo el corazón contento v podani Operación triunfo a spoustu dalsich supernich songu). Pak se delaly fotky. Vsichni se se mnou furt chteli fotit, nejdriv se se mnou vyfotili vsichni muzi, pak vsechny zeny a pak vsichni. Bylo to superni, porad zpivali Pavlina Pavlina, como Pavlina no hay ninguna a byla u toho sranda. Pak sme se presunuli ke stolkum na namesti a o pul jedenacte sme sli s Pedrem domu, trvanlive jadro skupiny pokracovalo veceri a skoncili az nekdy v pet rano. Bylo to uzasne, poznala sem dalsi spoustu lidi, napriklad Coral, sestrenici Chivina, Javiho Bollino a jeho zenu Consoli, Pedrovo sestrenici Maríu del Mar, ktere vsichni rikaji la borrega a ktera je moc sympaticka, pak jednu pani, ktera se jmenuje Corazón de Jesús. Nedelam si srandu, fakt se tak jmenuje. Rikaji ji Corazón a mne to prijde uplne nadherne.
Ty fiky prinesla jednou rano Consoli. Puvodne sme chteli jit na (zahradu?) Chivina, kde maji fikovnik. Ale nakonec tam nejdeme ptz Chivo se k tomu furt tak nejak nema. Nemohla sem si fik utrhnout primo ze stromu, ale aspon sem videla, jak vypadaji nesusene a nerozplacnute a jak chutnaji. Kdyz sou sladke, chutna to jak marmelada. Kdyz ne, je to stejne uplne mega dobre. A jak sou nadherne kulate a ne takove placate jak znam z tech balicku, co se daji v Cr koupit o Vanocich.
Taky sem poznala mistni knihovnu. Kdyz je knihovna otevrena, od desiti do jedne se tam da jit na internet. Takze dalsi misto, kde je net, yuhuuu! Ovsem ta knihovna je takovy labyrint, ze se nam do ni moc nechce chodit. Jako to byste normalne nenasli tam! A toz sem tam byla jen jednou asi 20 minut a kdyz sem si tam chtela jit dovyridit veci, ktere jsem behem te ctvrthodiny nestihla, tak bylo zavreno. Takze nic no. Jako na net uz se do Madridu fakt tesim. Ale jinak se mi tam teda vubec nechce. :) Jinak se mi ta knihovna ale libi. Je velika, se está super a gustito s klimoskou a maji tam pocitace a net a vsechno, pusobilo to tam na me mega moderne, na to, ze je to knihovna vesnicka, ji maji naprosto vymakanou.
Iberskou sunku maji v baru El moro. Norrmalne ji tam maji povesenou nad barem a kdyz je treba, odkrajuji z ni lonchas. Je to mazec, normalne noha prasete, s kopytem a vsechno, s kosti, nalozena v soli se zavesi nekde, kde mega dlouho casu zraje a pak uz je to ta sunka.
Predevcirem sme byli na uplne nadhernem koncerte! Den pred predevcirem tu zacal paty rocnik encuentros en Montánchez, setkani tri kultur. Je to vzdycky pet dni vsemoznych akci, divadlo, koncerty, entregas de premios etc. Encuentros tohoto roku byly zahajeny koncertem José Merced. Odehraval se na hrade a flamenco puro y duro se neslo letni noci az k nam domu, procez sme si s Pedrem vytahli zidle na balkon a jelikoz sme nemeli listky, uzivali sme si koncert z pohodli domova. To sem po roce objevila, ze v tom jakoby obyvaku, co maji tady nahore, maji docela slusny balkon. Sem to vubec nevedela. :) No a predevcirem! Predevcirem byl uplne uzasny koncert! Sli sme na nej s Marisol Cloti a Mercedes Rosco. Byla to skupina venujici se sefardske hudbe. Ta zpevacka mela uplne nadherny hlas! Cele to taky uvadela a jak nadherne mluvila! Jak cista a skvostna spanelstina! Ah dios mío! To bylo tak nadherne! Zpivala ve spanelstine, stare spanelstine sefardskych pisni, galicijskoportugalskem dialektu, arabsky, anglicky, galicijsky... Mazec! Nejvic nas vsechny dostala pisnicka Sueňo, kterou venovala lidem, kteri nemohou mluvit a taky tem, kteri volaji a jejich vykriky nikdy nejsou vyslyseny (tercer mundo). Byla to sefardska melodie, na kterou zpivala jen ááá. Tato se opakovala trikrat. Nejdriv zpivala ááá s rukama v urcite pozici pred pusou /znelo to nadherne/, pak hmmmmmm a pak ááá naplono, ktere se neslo salem. Po skonceni teto pisnicky sme vsichni zustali uplne fuf. Tento song zpivala jen ona bez doprovodu nastroju. Takhle zazpivala jeste jarchu v arabstine ze dvanacteho stoleti, kterou se skupinou zhudebnili. To taky znelo nadherne! Pak taky zpivali dost pisnicek z Galicie, anglickou pisnicku Sweet heart, ktera byla adaptaci na pisnicky, ktere se zpivaly pri pouti do Santiaga de Compostela. Moc se mi libila cantiga v galicijskoportugalskem dialektu. Mela nadhernou melodii, pekny text, bylo tam to portugalske a taky na ni vystoupila na jeviste tanecnice skupiny. Ta na zaver predvedla asi 15minutovy tanec brisnich tancu. Jednou z poslednich pisnicek byl song Enero, ktery mel naprosto dokonaly ritmus, text s neuveritelnou hloubkou a ktery slozila ta zpevacka. Ona je uplne dokonala! Jmenuje se Elena. Fakt to bylo uplne bezkonkurencni!
Po koncerte sme sli nahoru na takovou jako cestu, ktere rikaji paseo a kde tancily 2 holky brisni tance na arabskou hudbu. Ta sice uz jela z kazetaku, ale stejne to bylo uplne superni. V Cesku se s timto nikdy nesetkam. Na Paseo byly tez arabske stanky a stan, kde nabizeli caj, arabske typicke sladkosti a kam clovek musel vstupovat bos. Ochutnala jsem tam cosi, co melo trochu cokolady a jinak to bylo jak z cukrove slamy, ale bylo to mega dobreee!!!
Nasledujici den byl koncert skupiny s naprosto extremadurskym nazvem Barrunta bellota. Tento byl realizovan tez en el paseo. Byli to dva borci, jeden hral na akordeon, druhy na housle. Moc nas jejich hudba nepresvedcila. Kdyz uz sme se rozhodovali, ze to zabalime a pujdeme domu, ozval se zezhora hlas Chaviho Bollina ze nahore delaji botellón a at se k nim pridame. Toz sme sli nahoru. Byl tam Chavi Bollino, jeho zena Consoli, Coral a par dalsich lidi, tak sme se k nim pridali. Sedeli sme na kamennem schodku, z plastovych kelimku popijeli güisqui s cocacolou a ledem a kecali. Okolo treti nas ztama vyhodili, ze to tam musi zavrit. Toz sme se sebrali a krome Coral, ktera unavena odesla domu, sme sli k sympaticke Rocío. Tam sem si dala jotabé s ledem (jako tenkrat minuly rok v tu noc, kdy sme udelali nocni silenstvi ve fontane Altozano) a s Pedrem napul sme si nechali udelat od Rocío hamburger. Dela je opravdu moc chutne. Pak sme este kecali a tak. Domu sme se dostali v pul seste rano. Na to, ze jindy spim treba deset hodin a nejsem schopna se dospat, sem po teto parbe vstala po peti hodinach spanku uplne cila. Az sem se sama divila. Trochu sem se nasnidala a vyrazili sme s Pedrem a Chivinem, ktery prisel, k Lorenzovi domu (cisnik z Pitogordo), ptz nam slibil plastove zidle. Mel je v garazi a jelikoz Juani mela v kuchyni 2 krasne rozviklane drevene zidle, rozhodli sme je vyhodit driv nez si na ne nekdo sedne a zmrzaci se a vyuzit nevyuzivane odlozene plastove zidle z Pitogordo. Lorenzo uz na nas cekal. Nalozil 5 zidli do auta a s Chivinem se pomalu vydali smer nas dum, zatimco my s Pedrem sme se vydali peskobusem. Kdyz sme dorazili, Lorenzo uz byl pryc a Chivo na nas cekal s zidlemi. Krasne, pevne, siroke, pohodlne uzasne zidle! Tak sme je nanosili na dvur a my s Chivinem sme si na ne sedli, bylo nam jedno, ze byly cele zaprasene, ale museli sme prece vyzkouset, jestli sou dobre. :D
No a posledni den pred nasim odjezdem do Madridu byla la bajada de la Virgen del castillo. To okolo pul desate vecer vsichni montanchegos zacali stoupat smerem k hradu. Nekteri zustali dole u kostela, nekteri vystoupali trochu a Pedro, Ani a ja sme vystoupali az nahoru. Pote byla virgencita vzata z ermity u hradu a podepirana osmi tlustymi tycemi snesena na ramenou alespon sedesati lidi dolu do kostela. Ja jsem ji taky chvilku nesla!!! Bylo to neco tak nadherneho!!! To byl tak uzasny pocit jit stejnym krokem s tou obrovskou skupinou lidi. Vsichni jsme kraceli jako jeden muz leva prava leva prava pekne pomaloucku, aby nam nuestra virgen nespadla na zem. Vsichni jsme kraceli v posvatnem tichu a ja si uzivala ten nadherny pocit byt chvili soucasti te velke skupiny. La quiero tantísimo a mi virgencitaaa!!! :*
No a ted sme uz zase v Madridu. Jeli sme s Lorochem. Cesta mi docela utekla ptz sem poslouchala mp3, ktera se mi nevybila. A dneska sem sla na univerzitu. Uz mam konecne vsemi stranami potvrzeny learning agreement!!!! Qué felicidaaad!!! Takze uz mam vse pekne vyrizene, coz znamena co? Ze zitra, v patek tretiho zari v 8 hodin vyrazime s Auto-res opet do Montánchez! Yuhuuu!!! Bude to znamenat zase asi dva tydny bez netu chjo ale budou fiestas, bude vyneseni nasi patronky zpet do ermity a tak vubec.
Toz se zase loucim a snad brzo zase bude nejaky ten prispevek.
Besitos!