jueves, 12 de agosto de 2010

Den 35: Stříhání vlasů, doma u Anity, Rita

Rano sme se vzbudili s Pedrem brzy, posnidali sme, udelali co bylo třeba a pak sme tak ňák nemeli co delat. Pak vstala Belén a Manu a Marcos senějak pořád neměl k tomu, ze by mohl vstavat. Belén ho šla budit, bylo to uplně krásné, mu říkala Marquiňo cariňo, vstávej, jdeme do bazenku, a on tak nějak pořád nic. Ya me tenía preocupada. Manu tam šel potom taky a tak ho tam budili. On už se pak probudil, ale nechtělo se mu z postýlky. Tož sme ho s Manu lechtali a on pak teda vstal a šel s Belén a Manu do bazénu. Já chtěla jít taky, ale měla jsem už zamluvenou kadeřnici, tož sem zůstala doma. Okolo dvanácté přišla. Jmenovala se Teresa, uplně mega sympatická, hrozně krásně mluvila, skoro mi to připadalo, jako by ani nebyla z Extremadury ale spíš někde od Santanderu, kamarádka Almudeny a hrozně dobře stříhá. :) Tak mi zkrátila vlasy, takže už mi neni teď kvuli nim furt takový vedro a mezitím co já se šla osprchovat, ona ostříhala aji Juanitku. Když jsem pak přišla dolů, už tam nebyla.
Pak sme s Pedrem přemýšleli, co bysme mohli dělat. Do baru se nám nechtělo, Chivino nepřišel, tak sme šli domů k Anitě. Ta nám dala pivko a aperitivky, takže to stejně bylo skoro jak v baru. Bavili sme se o všem možném, třeba i o tom, kam by se dalo zajít na ochutnávku čerstvých fíků, ne těch sušených. A tak doufám, že hodně moc brzo půjdeme, už jsem na to mega zvědavá. Čerstvé fíky sem nikdy nejedla.
No pak sme šli domů na oběd a na siestu. Odpoledne sme nedělali nicmoc, jen sme šli na krátkou procházku před večeří a pak už se nám nikam nechtělo. Abysme teda neseděli uplně jenom doma anebo nešli hned po jídle do postele, vytáhli sme si všichni židle a sedli sme si venku. A jak sme tam tak seděli, přišla za náma taková uplně sympa pani, jmenovala se Rita, s nadherným pejskem (Luna). Tahle Luna nebyla tak maličká jako ta o d Ana Mari, ale zlatá byla taky. Přišla ke mně, začala mě trochu olizovat a pak si na mě vyskočila předníma packama, jakoby mě chtěla obejmout. Uplně se ke mně tak jako vypjala, byla uplně roztomilá. Rita má taky kočičku, která nevím jak se jmenuje, ale ta se hladit nenechala. Ta si tam tak různě chodila a Rita ji potom šla hledat. A když už sem byla doma, eště sem z okna slyšela, jak na ni volá. :)

Den ¨34: Veet

MAR, 10/08/10
Jak pisu blog ted trochu pozpatku, nejak si moc nevybavuji, co sme v utery delali. Vyzkousela jsem ten Veet. A fakt to funguje! Je to mazec!
Jo rano sme byli s Chivinem v Pitogordo na cortos. Lorenzo mel svatek, toz nas na jedno pozval. Udelali sme Chivinovi zkousku s Mi moto alpina derrapante. Pak sme sli domu na siestu. A pak sme byli na dvorku. Kluci si tam hrali a kdyz jim bylo vedro, vlezli si pod takovou hadici, co tam maji napojenou na vodu, a osvezovali se tam tim. Po veceri sme sli ven s Chivinem. Sli sme se podivat k te vyrobne olivoveho oleje. A pak smme meli sraz s klukama na namesti u fontany Altozano. Marcosovi bylo vedro, tak se snazil pit z tech otvoru, jak z nich do fontany tece voda, ale nedosahl tam, toz sme sli do Pitogordo, kde si kluci koupilli vodu. A pak sme sli domu.

Den 33: Piscina

LUN, 09/08/10
Muj historicky prvni den tohoto pobytu v Espani, kdy jsem si nedala siestu.
Rano sme nedelali nicmoc, kluci si hrali s playstation a Nintendo, prisel Chivino, sli jsme na caňas, byl obed a po nem jsme sli do bazenu! Bylo to super! Sli jsme Belén, kluci a ja. Pedro nechtel. Jeho skoda.
A tak jsem se hned po obede venovala pripravam do bazenu. Naplacala jsem na sebe spousta kremu s ochrannym faktorem, hodila na sebe saticky a mohli sme vyrazit. Do bazenu se musi vystoupat takovy mirny kopec. My sme dycky rikali la cuesta que cuesta. Bylo silene vedro. Spalujici. A my v tom zaru stoupali smer bazen. Jelikoz jsem na sobe mela jen lehke saticky a plavecky, dalo se to vedro prezit, navic ta cuesta q ue cuesta neni tak dlouha. A pak uz sme prisli, pustili na sebe proud ledove vody ze sprchy a hupsli do bazenu. Jeho teplota byla prijemna, voda ani prilis studena, ani prilis tepla. Jen lidi tam bylo mega. Je lepsi tam chodit rano, ale to nikdy neni tak nejak cas. Ale tak trochu sme se tam osvezili, my s Belén sme si malicko zaplavaly, ackoli to tam mocneslo, a pak sme sli na cocacolu. U stolku u bazenu tam pujcuji i stolni hry, tak Marcos a Manu pujcili neco ve smyslu Pasa palabra, toz sme to hrali. Pak sme hrali takovou hru, kdy se kostkou nahodilo pismenko a pak se muselo na to pismenko napsat nekolik veci: zeme, televizni program, studene jidlo, skolni vybaveni a ja nevim co vsechno.Nejvtipnejsi bylo: Skolni vybaveni: Internet. :D :D :D Po hre uz byl cas jit domu na veceri. Po ni jsme byli venku s Chivinem a pak uz sme sli spat.

Den 32: Skoro sami

DOM, 08/08/10
Dnes je to presne mesic, co uz jsem tu. Je to neuveritelne. Mne to vsak ani neprijde.
Dneska sme se vzbudili brzo, mozna az zbytecne brzo. Ustlali sme postel, osprchovala sem se a ted sem tak nejak tady a pisu blog. Pred chvili prisla Ani a Maxi, prinesly Juanitce nejaky hrnec, tak tu s nami chvili pokecali. Taky prisel Chivino, ale jen sli s Pedrem koupit chleba a Chivino sel na hrad. V tomhle vedru by tam me nikdo nedostal. :D No on je naprosto husty a dycky tam chodi rano nebo tak kolem jedne, kdy sou nejvetsi vedra. Pred chvili jsem ochutnala batido – je to v takove krabicce malejak nase slehacka na slehani a je to mlecne a sladke a celkem dobre. Rano Belén, Marcelo, Consoli a Marcos odjeli do Cáceres. Ja bych tak rada jela taky... A tak sme tu akorat sami s Juanitkou. Je tu takovy divny nezvykly klid.
Chivino se pak vratil a ze pujdeme na cortos. Pedro ale nechtel, tak sme sli koupit Chivino a ja pro kazdeho plechovku cocacoly a vypili si ji doma. Juani nam pripravila aperitivos (lomo) a u toho sme sledovali nejaky documental o Pyrenejich. Chivo pak sel domu a my obedvali fideos con el caldo del cocidito del día anterior. To se uvari cocido a ta stava, co z toho zustane (a hodne ji zustane) se necha a druhy den se do ni udelaji nudle a trochu garbanzos a je to dobre. Pak sme si sli dat siestu. A pak prselo a prselo cele odpoledne. Chteli sme jit ven a nedalo se. Tak sme sedeli s Juani v kuchyni a povidali si s ni. Pedro a Juani se bavili cosi o hrbitove v Montánchez. Pedro rikal, ze ma strach ze hrbitovu a ze se mu nelibi jak lidi davaji ty fotky tech lidi. Rikal, ze ma vzdycky pocit, ze ho ti lide pozoruji. Jako je to divny no videt toho nekoho normalne na fotce a on uz nezije. Fuf! No a tak Pedro pak povidal, ze jednou na vsechny svate byl s Juani na hrbitove a ze tam byla nejaka seňora, ktera cosi delala na tom hrobe – asi ho cistila ci co . No a tak si vylezla na nej, aby lepe dosahla na pomnik a jak tak cistila, ten hrob se s ni propadl a ona tak po kolena zajela do toho hrobu. Fuuuf! Pedro a Juani kdyz to videli, echaron a correr ptz se oba hrozne lekli. Cele toto povidani podtrzene bubnovanim destovych kapek, no nadhera to byla. :D Pak sme s Pedrem sli do sklepa. Uz nevim, proc sme tam sli, no kazdopadne to bylo zajimave. Ve sklepe maji mega zajimavych veci. Treba jim tam ze stropu vysi chorizo. O kus dal visi takovy jakoby drateny zvonec, ktery se pouziva na brasero – tim se to prikryva. Brasero je takovy jako talir, kde se rozzhavi neco a pak se to prikryje tim zvoncem a u toho se lidi ohrivali. V Montánchez je to hojne pouzivane bo tady jsou zimy krute. No a tak sem si chvilu hrala v tom sklepe a odpoledne mi rychle uteklo. K veceri sem jedla ten salatek od Consoli a olivky, bylo to moc nam! A pak uz neprselo, prisel Chivino a my s nim sli ven. Sli sme opet k bazenu, kde sme opet potkali tu pani s Lunou, tentokrat bez Luny (a jmenuje se Ana Mari, uz to vim). Ana Mari nemohla skoro vubec mluvit. Tak sme chvilu kecali a pak uz sli domu. U domu sme si sedla do dveri a Chivino na zem (bolely ho zada, toz se rozhodl oprit si je o zed). A za par minut uz prijeli vsichni z Cáceres. Krome Marcose, Belén, Consoli a Marcela prijel jeste Manuel. Manuel je kamarad Marcose, je mu 11 a je naprosto hustej! Bydli v Cáceres, ummi mega moc vtipu, es un nino gracioso. Mam ho hrozne moc rada.
no a pak uz jsme sli spat.

lunes, 9 de agosto de 2010

Den 31: Mercado, 24 hodin fotbalu

SÁB, 07/08/10
A tak zazvonil ten budik, ja sesla dolu, kde uz byla Belén, pak prisla i Juani a Pedro. Tak sme se spolecne nasnidali, Pedro mi u snidane povidal, ze tady v Montánchez nekde je tovarna na olivovy olej. Jmenuje se nevim jak, jen vim, ze to slovo je arabskeho puvodu. Tady je dost olivovniku (minuly rok jsem psala o tom jakoby golfovem hristi, jak to odkoupil nejaky Anglican, tak tam byly olivovniky) a lidi z nich sesbiraji olivy do pytlu a jdou s nimi tam. Tam jim to navazi a podle toho jim udelaji olej. Pry to tam nadherne voni po olivach a olivovem oleji. Driv to bylo verejne pristupne, ted uz pry ne. Skoda. Hrozne rada bych se tam sla podivat. Pak mi Pedro ukazal uplne nadhernou nadobku na olej, kterou maji. V Madridu maji mensi, tota byla obrovska a uplne nadherna!
No a pak uz byl cas vyrazit na ty stanky. Stanky byvaji v Montánchez kazdou sobotu. Byvaji postavene v takovem jako svahu, kde byva docela vedro, ale my s Belén sme vyrazili jeste, kdyz to vedro nebylo tak strasne. Byly tam stanky s ovocem, zeleninou, chorizem a podobnymi vecmi a hlavne mrte obleceni. Obchodnici vyvolavali, co prodavaji a za kolik, aby nalakali zakazniky. Zastavili jsme se s Belén u stanku s oblecenim, kde jsem si koupila dvoje uplne uzasne saticky, navic za upe malo penez. Super! Pak sme sli nakoupit zeleninu. Belén si puvodne chtela koupit sandalky, ale nebylo ji dobre, tak sme pak uz sly domu. Pak jsme byli s Pedrem na dvore, poslouchali muzic a pak sli nakoupit. Koupila jsem si tam Cocacolu, kterou jsem si doma pak vypila. Mezitim, co jsem pila tu Cocacolu, prisel Chivino. Tak sme chvilu kecali, poslouchali hudbu a pak sme sli na cortos. Po navratu uz na nas cekala Juani a cocidito con ganbarzos, chorizo, tocino y carne. Tak sme jedli, kecali, pak sme si snedli kousek melounu a Juani si pak sla dat siestu. Ja jsem mezitim umyla nadobi a pak sem si s pedrem sedli do dveri u toho jakoby sklepa nebo jak to nazvat, jak tam maji tu nadrz. Vanul ztama prijemny chladek. Mela sem chut otevrit ty dvere a natahnout se tam a nohy nechat couhat ven. No pak sme i my sli si dat siestu.
Po sieste jsme nedelali nic zajimavyho, byli sme na dvore a usinali vedrem. Pedro pak udelal session mereni tlaku. :D Vsichni meli obrovsky zajem zmerit si tlak. Ja ho mela nizky. Taky sem cely den byla jak marmota. :D :D
Pak jsme vecereli uzasny salatek, ktery udelal Marcelo a Consoli – ze salatu, rajcat, oliv, syra a este kousicky salmón tam byly. P
Po veceri prisel Chivino a pote, co jsem si v kuchyni, kde jsem si nechala nabijet laptop, zatancovala na Waka Waka, sme sli nahoru k bazenu, kde se od vcerejsi sedme hodiny do te dnesni hraje 24 hodin v kuse fotbal. Videli sme zapas Montánchez proti nejakym forasteros – Montánchez vyhrali 5 : 4. :) Pak sme si sli dat neco k bazenu (licor de bellota) a pak sli domu bo sme byli dost unaveni.

Den 30: Los lavaderos

VIE, 06/08/10
Rano jsme pomalu vstali, posnidala jsem mleko s cerealiemi a Pedro ze pujdou s Juanitkou nakupovat. My s Consoli sme mezitim ustlaly vsechny postele a ja pak sla za Marcosem do jeho pokoje, kde hral nakou hru na playstation. Bylo to super. Byla to naka hra se Spidermanem a on mi ji uplne superne popisoval. Pak jsem sla chvili na dvur a psala blog. Belén mezitim varila uplne vynikajici spagety, na dvur to prijemne vonelo tim smazenym/prazenym/pecenym rajcetem. Mezitim se vratil Pedro a prisel take Chivino, toz sme sli do Pitogordo na caňas. Sla s nami i Belén a bylo to super. Stavili sme se jeste v takovem obchode, kde prodavaji jamón ibérico, kde si Belén zamluvila balicek a pak sme sli do baru La Posada a pak jeste jednou do Pitogordo a domu. Dali sme si siestu. Po sieste sme nedelali nic moc. Byli sme doma, ale prisel Juanito a Anita, toz sme byli v kuchyni, pili kafe, kecali, pak sme si vytahli zidle na \dvur a tak. Belén davala Juanitce masaz nohou s takovym hrozne hustym jako olejickem, vonelo to jak takove to do nosu, co protahne, kdyz ma clovek rymu, a pak mela takovy haluzovy jako box s nejakou zmrzlou tekutinou, to bylo hermeticky uzavreno a cele to bylo studene a tim se dalo uplne krasne chladit, kdyz se to zabalilo do ubrousku. Pak se tam s Consoli zkraslovali a pak tak nejak uz byl cas vecere.
Vsichni rikali, jak ty spagety, ktere uvarila Belén, jsou fuertes, no mne moc chutnali. Toz jsem je aji vecerela. K nim mi Juani udelala rajcatka s olivovym olejem, toz to byla mnamka. Po veceri prisel Chivino a ze pujdeme nahoru k bazenu. Toz sme sli. Po ceste sme se stavili u takovych jako lavaderos, kde se driv pravalo pradlo. Byly to takove tri kamenne sestupne jdouci obrovske nadoby, kde proudila voda a kde se pravalo. Drive tyto lavaderos byvali v Montánchez na jinem miste, ted je prestehovali k bazenu. Voda uz tam neni, toz sme si do nich s Pedrem zase vlezli (es q Pavli se tiene q meter a todos los laos) a jak to bylo velike, prosla jsem temi tremi lavaderos az na konec, kde jsem se posadila na tu nejvyssi cast, zatimco Chivino s Pedrem tam neco resili. Potom prisli za nami a pak uz sme sli k tomu bazenu. Hrali tam bozi songy, dokonce od Alejandra Sanze Nuestro amor será leyenda, coz me dost prekvapilo, a bylo tam hrozne prijemne. Jak to je vys, toz tam vzdycky corre el airecillo. Cestou k bazenu sme jeste potkali jednu pani, ktera uz nevim jak se jmenuje, ktera mela uplne uzasneho maleho pejska, fenku, jmenovala se Luna. Toz sme si ji tam chovala v naruci a Luna byla uplne tranquila, ani se nehybala. Az kdyz sme ji polozili resp. postavili na zem, zacala byt trochu aktivni. Ale byla uplne rozkosna, jak mi lezela v naruci uplne odevzdane.
U bazenu jsme si sedli a dali si piti (yuhuuu ja zase moje beso extremeňo), prinesli nam k nemu solene buraky a my kecali a byla pohoda. Docela me prekvapilo, ze kdyz sem chtela beso extremeňo, pan nevedel, co chci. Toz sem mu rekla, ze je to licor de bellota a on ze jo, ze to maji. Ale byl preocupado, ze beso extremeňo je mozna nejaka jina dalsi znacka a treba ja tamtu co oni maji nechcu. No pak sme si to vysvetlili a dobry. Priste budu pedir licor de bellota. :o)
Pak jsme se sli jeste chvili projit a ze pujdeme domu. Chivino nejdriv, ze u sveho domu nas uz opusti, ale nakonec s nami sel az dolu. Jak sme tak sestupovali dolu, Pedro si najednou uvedomil, ze tak nejak nema klice od domu. Byla uz jedna hodina a nekteri uz spali. Strasne sem nechtela bouchat tam na dvere a budit cely dum. No stesti nam pralo, kdyz uz sme byli skoro doma, potkali sme Marcela v aute, ktery se taky odnekud vracel, toz sme se ho zeptali stli ma klice. Rikal, ze ee, ale ze Consolita na neho ceka. Cekala, tak nam potichoucku otevrela a my vklouzli temer nepozorovani domu.
Marcelo se vracel z Cáceres, kde byl mimo jine taky nakoupit. Koupil mi ten tolik v televizi zminovany depilacni krem Veet, ktery jsem se rozhodla vyzkouset. Jsem na to mega zvedava. Pokud to bude opravdu tak superni, jak rikaji v reklamach, rozhodne do toho jdu!
A pak uz sme sli spat. A bylo vedro. Strasne vedro. Udesne vedro. Priserne, vycerpavajici vedro. Tu noc sme se s Pedrem porad budili a skoro nic sme nenaspali. V sest sem se zvedla a sla dolu na dvur bo to uz fakt neslo. Prisla jsem tam a zrovna prochazela Belén, ktera sla na zachod, a pak taky Marcos. Prisel taky Pedro a tak sme si udelali takovou malou nocni osvezujici session na dvorku. Pak sme opet s Pedrem sli nahoru do postele, ale to uz sme nespali vubec. V 8 rano mi zazvonil budik, protoze v sobotu byva v Montánchez mercado, tak sme se s Belén tam chtely jit podivat.

Den 29: Cesta do Montánchez

JUE, 06/08/10
Rano jsme vstali o pul osme /mi se vubec nechtelo/, najedli se osprchovali a ze teda nahazeme do kufru posledni veci a zavreme ho. Toz ja si tam hodila jeste sminkovku a Pedro, ze ho pujde zavrit. Eh... Kufr jaksi ejem nezavrel. Pedro ta mel mega veci a takovych jako krabicek a to proste zakonite zavrit nemohlo. Par tech veci si prendal jeste do moji casti kufru, ale nepomohlo nic. Musel tedy vyhazet par nejakych veci (uz pri baleni rikal, ze si mysli, ze si tech veci vzal trochu mega) a kdyz jsme par veci odendali jeste do mojeho batohu, kufr nakonec zavrel. Vzala jsem ho tedy a ze zatim, co Pedro zreviduje jeste kuchyni, stli je zavreny plyn a vyridi jeste jeden telefonat ohledne bytu, ja zatim pomalu sejdu s kufrem schody a pockam ho dole. Pedro sice trochu protestoval, ze ten kufr vezme, ale nakonec jsem mu ho vyfoukla a krome jednoho vystupu z metra, kdy si opravdu nedal vysvetlit, ze kdyz uz kufr vezu celou cestu, ze ty dva kroky mi opravdu nic neudelaji, jsem ho mela celou dobu ja. Ten kufr je uplne superni, ma 4 kola, takze je velmi snadno manipulovatelny.
A toz jsme dojeli metrem na Sainz de Baranda, kde na nas mel cekat dobrovolnik z ONCE, aby nas doprovodil na Estación sur, ktera je moc velika a od te doby, co ji prestehovali z Conde Casal je to tam dost takove velike a jako ja bych se tam asi ztratila. S tim dobrovolnikem sme meli sraz o pul jedenacte. No v 10:45 sme se nastvali a sedli na metro a jeli sami ptz on tam proste tak nejak neprisel, ani nezavolal a nic. To se mi u nas jeste nikdy nestalo, hlavne teda kdyz si ja zarizuju neco takoveho, vzdycky mam i ja cislo na konkretiho dobrovolnika, ne jen on na me, tudiz kdyz se neco zesere, muzu ho ja nakontaktovat a ne jen cekat, stli on nakontaktuje me ci nikoliv.
Dojeli sme tedy na zastavku, odkud se jde na Estación sur a tam sme se zeptali sekcuritaka od metra, takze jsme nakonec dosli na spravne misto, odkud odjizdel autobus smer Trujillo, Cáceres, nastoupili sme a alespon ja prvni pulku cesty prospala. Pak byla 20 min prestavka, toz sme sli ven a na zacatku druhe pulky cesty sme si snedli bocadillos, ktere sme si na cestu pripravili. V autobuse pousteli hrozne superni pisnicky, José Luis Perales a takove starsi, ale bylo to fine, aspon ty songy byly v espanol.
O trictvrte na tri sme dorazili do Trujilla, zapadli do cafeteríe, ktera je tam hned u zastavky busu, dali si tam cocacolu a cekali na Marisol. Ta behem asi 5ti minut prisla, my zaplatili a vydali se s ni autem smer Montánchez.
Kdyz jsme prijeli, v kuchyni uz na nas cekala Juani a... Belén a Marcos!!! Ja jsem tak moc rada, ze muzu videt Belén!!! Mi hermanita espanola!!!
A Marcos! (Jeji syn). Es un tío tan simpático!!! Agradable!!!
On je uplne superni! Ma naprosto dokonale hlasky a na 11 let toho mega umi, hrozne moc rozumi pocitacum, je hrozne vsimavy, ma nadhernou anglickou vyslovnost, ja ho proste obdivuju!!!
Kdyz sme prisli do te kuchyne, dival se na Disney channel na neco a pil Colacao. Juani nam pripravila ryzi s kuretem, tak sme jedli a povidali s Marcosem.
Nejlepsi bylo, jak mu Pedro cosi hrozne dlouheho vysvetloval a rikal a Marcos povida: Para para hombre, joé, que estoy en plena meadita. :D
My sme pak sli chvilku na dvur a Marcos se dival na televizi. Ja ho obdivuju, on si nikdy nedava siestu a vydrzi byt aktivni cely spanelsky den.
Pak prisel Chivino. Sli sme si sednout ke stolku Pitogordo, co meli venku, dali si Cocacolu, prinesli nam buraky, tak sme si je tam loupali, popijeli Cocacolu s ledem a kecali. A pak sme sli na hrad.
Byla to moc prijemna prochazka, pobyli sme s Virgen del castillo a pak uz sli domu. Povecereli sme a sli sme na dvur, kde uz okolo pulnoci bylo prijemne sveze.
Nos montamos una fiesta privada con ordenadores, móviles, música, baile y tó. Marcos tam zacal poustet nejake pisnicky, ja taky, a tak sme si posilali pres bluetooth hudbu, tancili na ni a tak. A pak uz jsme sli spat.

miércoles, 4 de agosto de 2010

Den 28: Balení do Montánchez

MIÉ, 04/08/10
Dneska sme hlavně balili do Montánchez. Ráno jsme teda připravovali oběd, byli ve zdravotním středisku a odpoledne balíme a balíme. Už máme pěkně narvaný kufr, snad se nám ho podaří potom zavřít :D heh :D :D
K obědu sem tady ochutnala zase něco uplně zajímavýho. Chutnalo by to Haničce. Jmenuje se to Cogollos de Tudela a sou to v podstatě prostředky salátů. Koupí se to zabalený a v takový krabičce, kde ty prostředky sou tak jako posazený. Nevím, kolik jich v te krabičce je, tak kolem deseti. Vypadá to jak maličkaté hlávečky salátu a je to uplně roztomilé. Rozkrojí se to na půlky, pokape olivovým olejem, posolí, nechá chvilu tak a pak se to jí s chlebíkem. Taková mňamina!!! Ještě sme si tam nechali nějaké k večeři mňaaam!
Jo a máme supernovinku! Přijel tady Obama! Je toho zas plná televize. Jel do nějaké oblasti blízko Málagy a pojedou taky do Granady, Marbelly a nevím kam eště. Nebaví mě to, jak furt dávaji obrázky jak vystupovali z letadla, co jedli, co pili, como si importara, joé!
Tož nic, ja jdu dobalit poslední věci, jako např. počítač a začnu chystat večeři.
Takže se tu mějte po dobu mojí nepřítomnosti moc pěkně, zítra o pul dvanácté vyrážíme zase busem směr Trujillo a pak opět s Marisol do Montánchez, jako minule. Budeme tam do 1.září, kdy se vrátíme do Madridu ptž 2. musím jít vyřídit si konečně už ten learning agreement. V Montánchez nebudu bývat na netu, jen stli mě nechá Almudena chvilu třeba, tak maximálně rychle mrknu na e-maily a pokud bude čas, budu tady publikovat. Nicméně záznamy z každého dne psát budu a pokud je nebudu moct naházet na net z vesnice, budete se moct těšit na pořádnou várku příspěvků z Madridu.
Myslím, že bude o čem psát, ptž 31.srpna je la bajada de la virgen, fiesta, při které je patronka Montánchez vzata z ermity u hradu a snesena na obrovských tyčích lidmi dolů do vesnice do kostela. Tam zůstane asi dva týdny a potom je další fiesta, la subida de la Virgen, kdy ji zase vezmou zpět do ermity. Jsem na to moc zvědavá, určitě popíšu.
Tož se tu mějte a v září hasta la vista!

Den 27: Un día levemente ajetreao

MAR, 03/08/10
Lehce nabitý den. :)
Ráno jsme vstali poměrně brzy, připravili se, posbírali do batohu všechny dokumenty a vyrazili na Gran Vía nechat je úředně potvrdit. Bylo hrozné vedro, tak sme byli rádi, když sme mohli vlézt do vozu metra, kde měli klimošku.
Na Gran Vía bylo mrtě lidí. Vlezli jsme tam do jedné kanceláře a že chceme nechat potvrdit ty dokumenty, které je nutné odevzdat k tomu, aby mi vyřídili takovou jako kartičku, se kteru si budu moct kupovat měsíční lístky na metro. Poslali nás o jedny dveře vedle. Tam se nás ujal velmi sympatický vigilante, vyfasovali jsme číslo a čekali, až ho vypíšou na obrazovce. Bylo to trochu rollo, ale ten vigilante nám řekl, že jak se to tam objeví na tom monitoru, že nám řekne. V kanceláři bylo příjemně a na to, že tam bylo plno lidí, jsme tam ani moc dlouho nečekali. Myslela jsem si, že když moje dokumenty byly vydány v České republice, že mi je třeba v Espani nepotvrdí a budu s tím muset na ambasádu. Naštěstí potvrdili, paní byla moc sympatická, a my sme za 3 min s uředně potrvzenými kopiemi a vším mohli odejít. Docela příjemně mě překvapilo, že se nemuselo nic platit.
Dokumentaci jsme šli odevzdat do trafiky u ONCE, kam by mi do čtrnácti dnů měla přijít hotová ta kartička. Takže až se vrátíme z Montánchez, nesmíme zapomenout se tam pro ni stavit.
Potom jsme šli do ONCE. Nikdo tam nebyl. Vyjeli sme do prvního patra, kde sme si zašli na záchot a napít se vody a vyměnit vodu ve flašce, kterou sme si vzali s sebou na cestu ptž se při cestování pěkně ohřála. :D V ONCE tam mají uplně hustý takový jako na pití. Je to taková plechová bedna, nahoře to má takovej čudlík, kterej se drží zmáčknutej a z takové dírky tam šikmo nahoru stříká takovej črůček studené vody. Tak sme se tam osvěžili a vyrazili do přízemí do obchodu ONCE. Zatímco si tam Pedro kupoval novou hůl, já si tam pročítala seznam filmů s audiopopisem, které mají dostupné. Strašně ráda bych si tam půjčila nějaké které nemám a vyndala bych z nich to audio a měla je v mp3. Ale nevím, kde a jak se to půjčuje a stli já vubec můžu a nemám ani cdrom, do které bych strčila to dvd. Ale třeba bych to mohla udělat na Pedrovo PC. Nemohl by mi někdo poradit nějakej lehko ovladatelnej program na vyjímání audia z dvd? :) Zaujal mě tam film s názvem La fuerza del carino, tož si ho najdu na filmaffinity a pokud ho nezeženu v audiodescripción, jakože při mých informatických schopnostech o tom docela pochybuji, stáhnu si ho aspoň tak.
Pak už byl čas vrátit se domů. Pedro chvilu přemýšlel, že bysme si mohli dát una caňa ale pak řešil zase, že je to další gasto. Bože! Jedna pitomá caňa! No nakonec jsme si ji dali. Šli sme do toho baru Lucar, jak se mně moc nelíbí, a tyjo takový pincho co nám tam připravili!!! Hranolky s nějakým vajíčkem a tak straaašně dobrý toho bylo!!! Nakonec byl Pedro tak spokojený, že si myslím, že mu to jedno euro, co sme tam za oba dva nechali, až tak nevadilo.
Pak jsme šli domů, snědli si salátek, který jsme si ráno předpřipravili, dali si kraťoučkou siestu a už přišel José. Snědla jsem si bílý jogurt s tortou de aceite, rychle se osprchovala a vyrazili jsme všichni tři na Estación sur pro lístky na bus do Montánchez.
Když sme tam přišli, byla tam pěkná fronta. Naštěstí to tam ale rychle odsýpalo a za chvilku už byla řada na nás. Před námi kupovala nějaká paní a cosi tam řešila s tím prodavačem a tak nějak tam padlo slovo stávka, tož v nás trochu škublo, ale zítra, kdy odjíždíme, naštěstí žádná nebude, tož dobré. Možná bude 1.září, kdy se budeme vracet zpět do Madridu, tož to bude velká sranda bo ja musím 2.září na univerzitu. Tady sou vubec ty stávky brány mega vážněji jak v Čr. V Čr řeknou šaliňáci, že bude stávka, tož my se těšíme, že budeme mět super výmluvu na nejití do školy, nakonec se datum stávky odsouvá a odsouvá, až stávka buďto neni, nebo teda řeknou, že bude od pěti do šesti do rána, kdy šalinama stejně nikdo moc nejezdí a pak se zruší aji to. Hej to v Espani né! Tady prostě řidiči metra dostávali málo peněz, tož řekli, že bude stávka a opravdu byla a metro prostě nejezdilo. Ve městě byl dopravní kolaps, cesta, která metrem trvá pul hodiny trvala tři bo byly zaplněné všechny autobusy a nakonec museli rozjet aspon linku metra směřující na letiště bo to prostě nebylo možné. No ale nakonec aspon něčeho dosáhli.
Tož sme vyfasovali s Pedrem dva lístky někam dopředu k řidiči, zaplatili 37 euro + něco a jeli domů. José nás potom pozval na caňitas do Casa Antonio. To bylo super! Tož sme si dali caňas a já pak cocacolu, Antonio s námi kecal a vůbec to bylo super. Přinesl nám trochu divný aperitivo, to sem eště neviděla. kousek chlebíka s uvařenou paprikou a jenom tak. Pedrovi se to mega nelíbilo, nj on hodnotí bary podle toho, jaký mu tam daji pincho, a vařenou paprikou a chlebem ho moc nenadchli. Přinesl nám k tomu ještě olivy plněné něčím hrozně dobrým, tož já sem k tomu jedla eště to, takže sem tu papriku, kterou normálně taky fakt nemusím, snědla s tím, což se dalo. Ovšem na Pedra jsou tyto olivy moc silné, tož to nejedl. no jeho problém, přerazil by tim tu divnou chut toho chleba a papriky. :D
No a pak už sme šli domů. José udělal zase uplně bezkonkurenční večeři, hranolky s vajíčkem, mňaaam, hej on tak dobře vaří a zase do toho vajíčka dal tu boží curcumu, no a pak už sme šli spát.
Ještě před spaním jsem si psala s kamoškou, která brigáduje v supermarketu, a že prý teďka se v Česku tak 3 měsíce zpátky objevila supernovinka, totiž ty paraguayas, co sem tady jedla – jak to vypadá jak placatý broskve, i tu kůži to má jak broskev, ale chutná to jak meruňkový puré.. Tady se to zná snad odjakživa.
Paraguayas:
http://www.google.es/images?hl=cs&rlz=1G1ACAW_CSES391&q=paraguaya+fruta&um=1&ie=UTF-8&source=og&sa=N&tab=wi&biw=772&bih=339
Hej stli na to někde narazíte, fakt to zkuste, stojí to za to!
Hledala sem, jak tomu Češi říkají, no i na specializovaných serverech sem všude viděla „placaté broskve“. Pro mě paraguayas.

lunes, 2 de agosto de 2010

Den 26: V Espani je blaze ale draze

LUN, 02/08/10
Dnes rano jsme byli v bance. Ted si mega vic uvedomuji, jak je tu strasne draho. Tady vyberete 100 euro a nemate za to nic. V Cesku, kde by za 100 euro bylo cca tri tisice korun, by se toho dalo poridit... Oni tu za byt plati pres sest set euro, coz je na nase penize uplne hrozne moc. Za koleje platim pres tri tisice = pres sto euro a zda se mi to mega. Tu za sto euro nemate temer nic. Chcete-li jit byvat do sdileneho bytu, za pokoj pod 200 euro nezezenete. V Cesku, kdyz se dobre hleda, za 2.¨500 czk se da najit. Tu nemate sanci. Ja nechcu videt, az v CCesku bude euro. To bude asi mazec.
Pak jsme byli v lekarne. Dalsi zajimavy objev: Kondomy se tu kupuji v lekarne. V Cesku jsem je v lekarne nikdy kupovat nezkousela. V Cesku se daji podle me koupit kdekoli – v drogerce, v supermarketu... Tu se prodavaji v lekarne. A jsou zase silene drahe! Da se tu zehnat takova nejaka skatule za asi 11 euro, kde je jich silene mega, coz mi prijde uplne takove zbytecne. Nejmensi, co sem tu videla, je s sesti kondomama a stoji to skoro 5 euro. Boze! V Cesku sem videla krabku se trema za 17 korun. Za 5 euro = cca 150 korun bych mela aspon 8 takovych krabicek. 8 x 3 = 24 kondomu. A v te velke krabici za 10 euro stli jich bylo 20... Nj..je tu draho.
I love Espana!!! :*

Den 25: Mucho calor

DOM, 01/08/10
V nedeli bylo opet strasne vedro. Uplne udesne! Rano jsme byli nakoupit, nikdo tam skoro nebyl, mega stanku zavrenych, vsichni jsou jna prazdninach, vsude prazdno a mrtvo.
Premyslime, ze pojedeme do Montánchez a ze tam zustaneme az do zari. Tu je strasne vedro, nikdo tu neni. V Montánchez aji kdyz je vedro, da se jit do bazenu, jsou fiestas, je to lepsi. Uz se tesim!

Den 24: 1 franco = 14 ptas

SÁB, 31/07/10
Opět den, kdy se toho moc nestalo. Ráno jsme šli nakoupit a stavili se v obchodě u Las niňas. Měli tam takové nádherné šaty! Na ramínka! Z takové látky nádherné! Dlouhé až po kotníky! Levné! Strašně moc jsem odolávala.
Odpoledne bylo straaašné vedro. Celá Espaňa v druhém stupni pohotovosti kvůli vysokým teplotám. Byli jsme tím vedrem úplně omámení a furt sme usínali, aji když sme nechtěli. Večer jsme připravili k večeři merluzu, která se nám moc nepovedla, no s chlebem se to dalo. a pak dávali v televizi uplně superní film! Španělský, z roku 2006, který se jmenoval Un franco, 14 pesetas. Odehrávalo se to v eEspani roku ‚1960. Tatínek od rodiny byl vyhozen z práce, přišel za ním kamoš Marcos a že pojedou pracovat do Švýcarska. A tak jedou. Je to hrozný mazec, bo Suiza už je tehdy země mega taková jako pokroková a tak, že, tam vidí věci, které v Espani vubec neznali, mazec. Neumí ani jazyk, mluví se tam ruzně německy, francouzsky a italsky a ti espanoles ani it nerozumí, tož je to ze začátku těžký, ale pak si zvyknou. Pak se tam za nim přistěhuje i manželka se synem a super. A pak když se vrátí do Espani kvuli nějakým okolnostem, je to pro ně strašně těžké. Najednou mají mega málo peněz oproti tomu, co měli en Suiza, jiný byt a vubec. Jenže do Švýcarska už se taky nemůžou vrátit. Pertenecen a ninguna parte. Fuf!
No a jinak nic nového. :)
Jeee zase dávají Pasa palabra, ale včera tam byli nějací slavní a byli uplně nablblí a nic nevěděli. A dneska zase.

Den 23: Španělský oftalmolog, vynikající večeře

VIE, 30/07/10
Rano jsme vstali okolo pul osme, prichystali se, Pedro sel jeste nakoupit a ve trictvrte na deset sme meli sraz u obchodu s jednim borcem, ktery sel s nama. Tam, co jsme meli jit, se slo cca 15 min pesky a bylo to tam mirne complicado, tak Pedro poprosil toho borce, aby nas doprovodil. Po ceste uz zacinalo byt vedro. My sme super pokecali, ten borec je hrozne sympaticky, jmenuje se José stejne jako Pedrovo bracha.
Pani doktorka byla mega moc sympaticka, cela prohlidka + vypsani potvrzeni trvalo dohromady asi 5 min, toz jsem byla rada, ze me tam mega nemucili. :)
Pak jsme se vratili domu, najedli se a odpo jsme sli do banky. Pedro objevil, ze ma doma jeste nake ceske penize, tak si to chtel promenit. V bance me dost zklamali. Nejen, ze Pedrovi nedali eura v hotovosti, jen na ucet, ale este rikali, ze kovove penize neberou. Takze ja byt turistka, ktera ma 2000 CZK v kovovych padesatikorunach (sak to sou taky penize ne?) a v horsim pripade jeste neumi spanelsky, tak jsem asi dost v riti ze? Ale tak zajimava zkusenost. Pak jsme sli jeste do papirnictvi, Pedro si tam koupil sanon /pracuje tam moc sympaticka chica, ktera pristi tyden odjizdi do Santander coz ji mega zavidim, tez bych jela nekam na sever, i kdyz spis do Asturias/ a pak uz jsme sli domu. Prisel José, chvili jsme kooukali na tv a on pak pripravil uplne bezkonkurencni veceri! Takovy sandwich plneny syrem, slaninou a smazenym vajickem! To bylo tak dobre! Pak mi dal occhutnat takove sladke cokoladove huste cosi, co nevim, jak se presne jmenovalo, natilla de neco, bylo to v takove male sklenicce, ktera se mi tmoc libila, toz jsem si ji nechala, a super to bylo! Pak jsme koukali na tv, kde byl porad Callejeros, kde davali reportaz o camino de Santiago. Taky bych sla! Takovych cizincu tam! Portugueses, italianos, alemanes, ingleses, suecos...mazec! Vsichni sli do Santiaga! Bylo tam ukazovane, jak tam prespavali ruzne po te ceste, jak se komu slo...super to bylo! Pak tam davali jakousi hnusnou soutez, kde lidi aby dostali penizky museli delat hnusne veci, jako anpr. prenaset v puse pijavice...u nas taky naky takovy humus sveho casu bezel. No a pak uz jsme sli spat.

Den 22: Doma

JUE, 29/07/10
Ve čtvrtek se opravdu nedělo nicmoc zvláštního. Byli sme doma, bylo mega velký vedro, už ani nevím, co sme dělali. Asi čistili kuchyň a nevím. Šli jsme brzy spát, ptž v pátek jsme brzy vstávali k tomu oftalmologovi.