Den 12: Malá noční depka, Univerzita, balíček

Vecer predchoziho dne jsem jeste byla na pc a cetla si na mundolatino o ruznych druzich spanelstiny, bylo to velmi zajimave, jedna holka tam publikovala velmi zajimave video sedumnactilete Isabely Arraiza, ktera byla schopna predvest vam behem jednoho monologu asi tak 150 tisic milionu druhu spanelstiny + hebrejstinu, italstinu, britskou a americkou anglictinu a francouzstinu. Mela jsem toho plnou hlavu a nemohla jsem usnout. Ve dve hodiny se Pedro vzbudil a sel se napit, tak jsme chvilku kecali bo ani on nemohl spat. Navic mi tu nejak chybi nejaka kamoska. Jsem moc moc stastna, ze muzu byt porad cely den s mojim zlatickem, ale takove to zajit s nejakou holkou na kafe, probrat chlapy a tak. Ale tak jak zacne skola, tak si tu snad najdu i nejake kamosky a budeme nekam chodit. Doufam, ze taky brzo budu vedet neco o tom byte a az budeme byvat sami, moc by se mi libilo, kdyby tu za mnou prijela mamka s Hanickou a pak taky Mirka.
Dnes byl den bohatsi na zazitky. Rano jsme vstavali driv, jelikoz o pul jedne (ne o pul dvanacte, jak jsem se ja mylne domnivala) jsme meli sraz v centru pro studenty s postizenim na Universidad Complutense de Madrid. Toz jsme vstali, predvarili si testoviny k obedu, ja se sla osprchovat a Pedro zatim sel nakoupit. Mezitim jsem se nasnidala (chlebik s Nutelou, ahhh konecne ta cokoladkaaa) a nez jsme vsechno nachystali, bylo uz docela malo casu. A najednou Pedro, ze se mu zda, ze neco smrdi v kuchyni. Tak to sel zjistovat a zjistil, ze ze sacku z odpadky do toho kyble neco vyteka. Vedel, ze mame malo casu, ja bych to odpoledne klidne vycistila. ne, on to tam musel zacit cistit a pak byl nervozni, ze nestihame, rychle na me furt cosi volal, ja sem z toho byla taky nervozni, pulku veci z toho, co mi on rekl, jsem potom zapomnela, no strasne. Nakonec jsme se teda nejak vynafnali a sli na metro. V metru sme zjistili, ze v tom spechu a hlavne nervech jsme si nevzali ani vodu a to bylo mega vedro. Ah jak nesnasim, kdyz se specha. Pak se pulka veci zapomene.
Jeli jsme linkou c. 9 tri zastavky (Vinateros, Estrella, Sainz de Baranda), na Sainz de Baranda jsme vystoupili, prestoupili na okruzni linku cislo sest a tou jeli 10 zastavek (ty tu vypisu jindy, zatim je jeste moc nevim, stejne se je ale budu muset naucit bo linka c.6 nehlasi) na zastavku Ciudad universitaria. Nakonec jsme tam dorazili jeste ctvrt hodiny pred smluvenym srazem. Sedli jsme si tedy na kamennou lavici, ktere jsou na vetsine nastupist metra, a cekali a vedrem usinali a trochu kecali a tak. Prisla pul jedna a nic, nikdo tak nejak nesel. A najednou, kdyz jsem zrovna zase tak trochu tim vedrem vytuhavala, ozval se takovy vysoky a prijemny hlas takove borky, ze se jmenuje Lorena a ze je z toho centra a ze jde pro nas. Toz jsme se zvedli a sli. Nejdriv mega eskalatoru, pak jsme vylezli na ulici, kde bylo jeste vetsi vedro nez v tom metru a pak jsme vlezli do takove ooobrovitanske budovy, coz byl rektorat UCM. Takove velike to tam bylo! To se s nasi fildou neda vubec srovnat! No a pak uz jsme prisli do tej kancelare toho centra, kde na nas uz cekala Antonia Durán, privitala se s nami a zacali jsme resit veci ohledne skoly. Behem toho zjistila, ze Pedro, stejne jako ona, jsou extremenos (z Extremadury), takze velika radost. Nejdriv prisla na radu registrace v OIPD (zkratka tho centra, oficina para la integración de estudiantes con discapacidad), takze jsme vyplnili takovy formular, kde chtela jmeno, moje misto bydliste tady v Espani a nejaky espanolsky telefon, na kterem me bude mozne kontaktovat. To vyplnila v PC a pak vytiskla. Potom se me ptala, jake jsem si vybrala na UCM predmety, aby mohla predem nakontaktovat profesory a zeptat se jich, s jakou literaturou budeme behem semestru pracovat, aby mi ji mohli zpracovat do elektronicke podoby. Vytiskla si mega dlouhy seznam vsech predmetu spanelske filologie vyucovanych na UCM a zacala mi je mega rychle cist a ja jsem ji mela z toho mega seznamu teda rict, co jsem si vybrala. Jela tak rychle, ze jsem vubec nepostrehla, ze treba rikala literaturu od r.1975, kt jsem si vybrala. No nakonec jsme to dali dohromady, ona se podivala na rozvrh tech hodin (vypada to, ze tam budu chodit kazdy den od rana do vecera a aji tam spat), ale jeden predmet, konkretne Introducción a la historia de la lengua espanola (úvod do historie spanelskeho jazyka) nemohla najit. Volala tedy na UCM, kde to taky nemohli najit, tak jsem si chvilu myslela, ze jsem asi uplne blba a neschopna, i kdyz ja ten predmet pred tim mega casem, kdy jsem si predmety vybirala, ve studijnim katalogu videla, no nakonec zjistili, ze predmetu byl zmeneny nazev z Uvod do historie spanelskeho jazyka na Historie spanelskeho jazyka, toz jsme to nejak tak doplichtili. Taky jsem ji rikala, ze mi jeste stale neprisel potvrzeny learning agreement, toz ona tam hned zase volala a ptala se a oni ze jooo ze to hned poslou a ze stli to chci oskenovane nebo faxem...uau jak jde najednou vsechno rychle. No mozna je to dobre, ze mi ho jeste nepotvrdili ptz ja jsem tam napsala ten puvodni nazev tamtoho predmetu historie spanelstiny a taky to vypada, ze dva predmety se mi shoduji, takze budu muset jeden vyhodit ptz nemuzu byt v jednu hodinu na dvou mistech, tak uvidime. No pristi tyden v jedenact se sejdeme znova a doresime to vsechno. Taky se nam nabidla, ze se mrkneme na nejake byty, kde bysme mohli jit s Pedrem byvat a aby to bylo vice bliz skole. Jsem z toho centra nadsena. Pokud budou opravdu fungovat jak to zatim vypada, jakoze asi budou, bude to superni uplne!
Antonia nas potom vyprovodila na metro, behem cesty jsme se dovedeli, ze ve stredu odjizdi do Cáceres na tyden (chtela jsem ji tak jako navrhnout, stli by me treba nechtela vzit s sebou bo Cáceres je nadherne mesto a ma uplne uzasne historicke centrum, no snad nekdy jindy :D) a my jeli domu. Po prichodu jsme se najedli a dali si malou siesticku, ze ktere nas probudil zvuk zvonku. Ja jsem ho slysela jentak v podvedomi, Pedro sel otevrit a byl to postak! Prinesl mi balik, ktery mi prisel z domova! Jeste nez jsem ho otevrela, predstavovala jsem si, co v nem je a jak putoval z mojeho pokojicku do kuchyne nebo do obyvaku na stul, kde do nej nejspis maminka s Hanickou naskladaly veci, v kuchyni ho zalepily izolepou, zabalily, napsaly adresu, pak ho nalozily do auta, jely s nim na postu a tam uz ho nechaly svemu osudu. Pak balicek zazil dlouhou cestu letadlem do Espani do Madridu az sem, kde jsme ho polozili v obyvaku na kulaty stul, ktery tu je, a vybalily. Moc moc moc za nej dekuji!
No a tedka koukame na televizi na Pasa palabra a ja pisu blog. Na zitra bych si rada domluvila schuzku s Borjou (kamos z Galicie), rada bych ho zase videla, nez odjede s kamarady do casa rural, kterou maji en la sierra de Madrid a pote s maminkou do Galicie. Doufam, ze ho odchytim na messengeru.Jinak jsem taky mluvila s Mirkou, ktera uz se plne pripravuje na odlet na tabor potapeni do Italie a tez jsem delala kafe. Jsem tu hlavni pripravovatelka kavy v kavovaru. :o) Nic, za chvilu dopere pracka, tak pujdu vyndat a povesit veci a za chvilu bude zase cas vecere a spat.