Vzrušující cesta

Dny uplynulé od posledního publikovaného příspěvku byly velmi poklidné – ráno jsme se líně probudili, něco dělali doma, oběd, siesta, odpoledne jsme kafíčko a po večeři jsme téměř každý den vystoupali nahoru k bazénu páč tam nebylo takové vedro. Posadili jsme se tam vždycky na takový kamenný kvádr a povídali si. Po cestě jsme vždycky potkali mega lidí - téměř vždycky Chivinovu rodinu, páč bydlí blízko a často tam chodí. Při sestupu na Granadilla baja (ulice, kde stojí náš hrad, ve kterém bydlíme) jsme často potkávali Maricarmen, co má obchod, kde často chodíme pro šunku York, mortadelu s aceitunami a jiné druhy salámů.
Jednou jsme taky tak seděli na tom kvádru a najednou Juani kamsi odešla a bylo slyšet, jak šramotí všemožná zarza. Když jsme se jí ptali, co dělá, neříkala nic, jen se tak potutelně usmívala. Za pár minut k nám přišla a v ruce svírala cosi malinkého. Přiblížila se ke mně a pošeptala mi: „Malý pomerančík – ale pšššt.“ V tom parku u bazénu totiž mají okrasný pomerančovník, který má malé plané pomeranče, nedají se ani jíst, ale jsou roztomilé, velké asi jako hopskulka. A ona mi jeden utrhla na památku. Ono se to totiž nesmí. :D :D Zlatá Juani!!!
Tak jsem si ho vzala domů. Dali jsme ho ke krbu, kde mají všemožné věci a pokud na něj nezapomenu, vezmu ho do Česka. To mi nikdo neuvěří. Problém je v tom, že se do té doby asi usuší.

Minulý týden jsme šli s Chivinem k prameni řeky Salor. Salor je jedním z přítoků řeky Tajo a pramení tady v Montánchez, kousek za vesnicí. Extremadura je dost suchá, proto je pramen často vyschlý. Když máte ale štěstí, můžete si užít lahodné vody a úžasného zvuku zurčícího pramene. My jsme to štěstí měli.
Když jsme se dostatečně nabažili té pohody, vydali jsme se do Chivinovo sadu v rámci plnění slibů minulých z minulého roku, kdy nám Chivo slíbil, že tam půjdeme na fíky.
Fíkovník tam mají hned u vchodu. Má mega drsné listy, ale fíky byly maličké, tvrdé a zelené. Ale stejně mazec!
Jak jsme tam tak seděli na obrubni pramene Saloru, přijel tam pán na oslíkovi. Mazec! Osel se jmenoval Calisto a jinak byl docela malý. Pán mě nechal si ho pohladit, udělali jsme fotku a oni odjeli.
A takový klid tam byl! V dáli zněly kravské zvonce, bylo to tam jak v pohádce. Chivino mi utrhl dvě rajčátka. Ta byla! Chutnala po slunci, jako když jsme chodívali na rajčata u nás doma na zahradě. Pak nám natrhal ještě papriky a pár rajčat domů a vydali jsme se na cestu zpět.
Blízko Chivinovo sadu mají taky malý pramínek. Říkají mu Pocito, stejně jako tomu sadu. Tam jsme se taky napili, naplnili láhev a že půjdeme domů.
Cesta byla dlouhá a vedro, že by jeden pad. Proto jsme se zastavili v baru Cuňa. Chivo tam chodí často, neboť tam kousek bydlí. já jsem tam byla poprvé a moc se mi to místo líbilo. Bar to není velký, mají maličkou ohraničenou terasu a je tam příjemný stín. Obsluhovala nás tam moc příjemná paní Cloti, taková pohodová vesničanka. Dali jsme si tam cocacolu a pak jsme šli domů. Byl to krásný den!

Následujícího dne jsme taky někam šli, už nevím kam – jo vlastně do trafiky pro zapalovač – koupila jsem si tam obrovský zapalovač, tvar má jako normální, jen je tak 4x větší. Před náma tam kupovala nějaká paní mega obrovské množství cigaret. Říkala jsem si, co s takovou kopicí cigár bude dělat. Z hovoru s trafikantem vyplynulo, že paní s manželem otevřeli nový bar hned vedle baru Cuňa, tak jsme to tam hned večer šli omrknout. Tento se nám líbil snad ještě víc než Cuňa. A potkali jsme tam kromě Chencha Lorocha (ten řidič, co jezdí Madrid-Montánchez) taky...a to je další kapitola.

Andrés muerto
Obrovský člověk, pracovitý, hodný, sympatický, s mega hlubokým hlasem. Obrovský Josého (Pedrovo bratra) kamarád z dětství. Přezdívají ho Andresón (protože je tak velký), ale já ho mám zafixovaného jako „Andrés muerto“. To když byli kluci malí a hrávali na pistolníky, José často říkal „Andrés muerto“. V noci se mu pak o tom zdálo a vykřikoval „Andrés muerto“ ze spaní.
Tento člověk je neuvěřitelný! Pedro mi o něm povídal zajímavé historky, jako například že jednou mega brzo ráno seděli s Canchacoou na schodech u fontány Altozano, všechny bary zavřené, tu tam přišel Andrés muerto, kleknul si tam k takovému nízkému stromku, co tam rostl, objal ho oběma rukama, začal s ním kývat, jakoby to bylo párátko, a do ritmu říkat: „Que abran el puto bar! Que abran el puto bar!“ Pedro a Canchaca, když ho tam tak viděli, jak na kolenou kýve tím stromem, měli z toho záchvat smíchu na půl hodiny.
No a tento Andresón s námi v tom novém baru kecal a pozval nás k sobě na statek, že tam má oslíky, krávy, kozy, prasátka a kdoví co ještě, slepice a mega všeho možného a že nám to tam ukáže. On je tak hodný! Tak to já napíšu, až tam půjdeme.

O víkendu tu byla Consoli a Marcelo. Zase přivezli dva obrovské melouny z puebla melouny proslulého, jmenuje se Velada, je blízko toleda a pokud se tam někam chystáte, určitě ho navštivte. Stojí to za to!

Mari, sousedka přes jedno a kamarádka Conchi, nám přinesla fíky! Obrovské, slaďoučké, výborné... Po těch se mi bude v Česku stýskat! Stačilo sníst 4 a byli jste zaplácnutí po zbytek dne.

V pondělí tu byla buřina! A slušná! Po měsíci, co jsem tu, jsem tu viděla pršet. A jakože fakt se ochladilo a následující dva dny byl vzduch mírně chladnější. A díky té bouřce jsem objevia, že cca 80 m od domu nám teče potůček! Malý, říkají mu Planta a většinu času je vyschlý. Bouřka nám ale umožnila vidět ho v akci. Vody v něm bylo tak na smočení palce od nohy, ani slyšet nebyl, ale tekl. Teče, teče až k obchodu La sopa, kde se ztrácí v podzemí.

Včera jsme dělali gazpacho. Docela dobrý nápoj. Namočí se tvrdý chléb, oloupou se rajčata, nakrájí se cibule a česnek. Rozměklý chleba se dá do mixéru, zalije se to trochou olivového oleje, přidá se zelenina, celé se to rozmixuje a hotovo. Ve výsledku je to tekuté, řídké skoro jak voda a chutná to po rajčatech, cibuli a česneku. Úžasně osvěžující!

Objevili jsme úžasný obchod. Mají tam všechno, dobré ceny a ještě je to tak milionkrát blíž jak Jamosa. Jmenuje se Casa Fermín. Mléko CLAS tam stojí litr pouhých 75 centů, což je úžasné, bo jinak je toto mléko mega drahé, v Jamose ho měli za 95. Dneska odpoledne tam půjdeme pro víc věcí. Realmente merece la pena!

A konečně se dostávám k titulku tohoto příspěvku: Po spoustě komplikací a reorganizací jsme se nakonec rozhodli, že ač jen na týden, vyrazíme do Asturias!!! Ještě teď tomu nemůžu uvěřit, ač důkaz, elektronické lístky od Alsa mám v inboxu.
Rozsekli jsme to v úterý, v den, kdy jsme se šli podívat na ten potůček Planta. Pořád jsme přemýšleli, jestli pojedeme s tím, že nás to bude stát víc peněz, než když bychom zůstali tu, ačkoli tady člověk taky utrácí bo jiná věc než bares se tu moc dělat nedá. Nakonec jsme se ale rozhodli pro ano! Bude to změna a ten monotónní měsíc tady už nás oba docela ubíjí. Potřebujeme změnit prostředí.

Jááá už se těšíííím!!! Budou nové dojmy, poznáme nová místa, jsem zvědavá, jací jsou Astuřané, jak mluví... Těším se!!!
Těším se na Avilés a na Nachův nový dům en el campo.
Těším se na Oviedo, říkají, que es una ciudad muy seňorial a že je to velmi čisté město.
Těším se na Gijón.
Těším se na mořeee!!!!!!
...a ráda bych poznala Mieres. :)

Vyrážíme zítra, tj. v pátek pátého srpna. Nejdřív catchneme v Montánchez bus do Cáceres, který vyjíždí o půl deváté. A v jedenáct z Cáceres bus společnosti Alsa směr Oviedo. To bude mazec! Cesta trvá 8 h 15 min, i když není se čemu divit dado que vamos a recorrer toda Espana prácticamente de punta a punta.
ááá ya no veo la horaaa!!!!!!!
Ya siento esas maripositas en el estómago que tengo siempre antes de un viaje...
Será magnífico!!!!!!
Hurá vstříc dobrodružství!