lunes, 22 de marzo de 2010

Jak to celé začalo

To sme měli hodinu normativní gramatiky, úplně obyčejnou, jako každé pondělí od deseti do půl dvanácté. Mně se tam zrovna dvakrát nechtělo, ale po urputném boji dvou já, kdy to líné říkalo ale neee, nechoď tam, cvičení jsou jednoduchá, to si uděláš doma, a to pilné a dobré říkalo ale běž tam, třeba se tam něco zajímavého dozvíš, zvítězilo to dobré a já po čtvrthodině přesvědčování sama sebe sbalila počítač a vydala se tam.

A pum! První, co nám profe řekla, bylo, že byla zveřejněna místa na erasmus a že jestli chceme vyjet, ať podáme přihlášku, napíšeme motivační dopis ve španělštině a to vše odešleme na e-mail pana doktora Stehlíka, koordinátora tady toho všeho u nás na hispanistice. To mi mega zvedlo náladu a počáteční nechuť jít do školy to totálně přehlušilo. Byla jsem ráda, že po asi tak stopadesáti e-mailech + dvou dotazech na chodbě panu doktoru Stehlíkovi, že kdy ten erasmus teda bude a stli se už něco ví, se konečně něco děje.

A tak jsem celá nadšená dorazila po normativce na kolej a hle, vidím e-mail od paní profesorky Strmiskové, že teda je to pravda a že na poslání přihlášky a motivačního dopisu máme čtrnáct dní.

V nabídce bylo jedenáct univerzit (Almería, Cádiz, La Coruna, Madrid, Murcia, Oviedo, Santiago de Compostela, Sevilla, Valladolid, Vigo a Zaragoza). Já měla jasno. Universidad complutense de Madrid.

A tak jsem začala přemýšlet, co napíšu do toho motivačního dopisu. Napsala jsem tam, proč by bylo superní na erasma jet, co všechno by mi to dalo a pak asi tak 5 pádných důvodů, proč jsem si vybrala zrovna Madrid. Mí přátelé se mě často ptali, jestli sem si Madrid vybrala kvůli Pedrovi. Hombre, tož je jasné, že mět tam někoho, koho znám, a eště k tomu mojeho přítele, tož to je superní, no, ale já si univerzitu v hlavním městě vybrala hlavně z toho důvodu, že jsem si říkala, že tam bude všechno dostupnější, jednodušší než třeba někde na jihu a že se tam bude na koho obrátit.

No a tož jsem ten dopis odeslala a pak už jen čekala. Říkala jsem si, že mně to stýpko určo nevyjde, ptž proč by měli investovat prachy zrovna do mě, že?

No a pak byla neděle 7.března. Přijela jsem jako obvykle na kolej a pohoda. Ale z neděle na pondělí se mi zdál tak strašlivej sen, že to bych nepřála ani svému nepříteli. Sem fakt myslela, že bude po mně. Možná jsem měla tušit, že to bude znamení něčeho, ale teda...takovej humus, to člověk radši nechce myslet na nic. Bylo to asi opravdu velmi silné, protože ráno 8. mi volal Pedro a nějak záhadně o tom snu věděl. Nechápala jsem a on mi řekl, že jsem mu v 1:15 hs ráno poslala semu s tim snem. A já o tom ani nevěděla. Pak jsem se podívala do odeslaných SMS a fakt. Byla tam sema.

Estaba en un piso.Tenía 3 hijos,el mayorcito tenía 16 anos,la peque 3.Estábamos en peligro,nos amenazaban,querían matarnos,nos disparaban a las ventanas...Yo me puse enferma,muy enferma.Tenía diarrea,vomitaba.Mis hijos me llevaron al bano lo cual les pedí tartamudeando y temblando.Fue lo único que fui capaz de decir.Mi hijo se marchó,decía que iba a ver si todavía había peligro.La peque lloraba y gritaba mami, mami, mami y yo ahí,medio inconsciente,en el medio de la nada,tartamudeando disparates,débil,muy débil como para hacer cualquier cosa...

[Byla jsem v bytě. Měla jsem 3 děti, ten nejstarší měl 16 let, maličká 3. Byli jsme v nebezpečí, vyhrožovali nám, chtěli nás zabít, stříleli nám do oken. Já jsem byla nemocná, moc nemocná. Měla jsem průjem, zvracela jsem. Děti mě vzaly na záchod, o což jsem je požádala. Koktala jsem a třásla jsem se. Bylo to to jediné, co jsem byla schopná říct. Můj syn odešel, říkal, že se půjde podívat, jestli je ještě nebezpečí. Maličká plakala a křičela mami, mami, mami, a já, napůl v bezvědomí, uprostřed ničeho, koktala nesmysly, slabá, moc slabá na to, abych cokoli udělala...]

Bylo to fakt strašné! Když jsem se vzbudila, slyšela jsem se, jak jsem zoufale křičela: Ha sido sólo un sueno! Dime que ha sido tan sólo un sueno! Que no me están esperando!?! Ha sido solamente un sueno! [Byl to jen sen! Řekni, že to byl jen sen. Že na mě nečekají!?! Byl to jen sen!]

Pak jsem šla na záchod a když jsem zjistila, že na mě nikdo nestřílí, ani nejsem nemocná, ale že je pul druhé ráno a já jsem na koleji, postupně jsem se uklidnila a pak se mi podařilo i usnout. Potom už se mi naštěstí nezdálo nic.

Spala jsem ale divně a vzbudila jsem se hrozně brzo ráno. A tak jsem sedla k PC a aspoň začala dělat něco do školy, abych na ten hnus nemusela myslet. Za chvíli se připojila na facebook kamoška a ptala se mě na nějaké věciohledně erasmu. Já pořád nic nevěděla. Potom se připojila spolužačka Adelka a ptala se mě, že jestli mi už něco napsali. Řekla jsem jí, že ne, rozloučíla se s ní a se slovy, že se uvidíme za pár minut na normativce, jsem chtěla FB odpojit. Ale jako by mi něco zezhůry našeptalo: Podívej se na e-mail. No, vamos, jen se tam podívej. A já se podívala... Počítač udělal zvuk příchozího e-mailu. Říkala jsem si, že to zase bude nějaká sračka z facebooku. Ale...ono ne. Už když jsem uviděla, že e-mail poslal pan Stehlík, rozbušilo se mi srdce. Tááák, teď to otevři, přesvědč se, že tě nevybrali, nebuď bláhová Pavlíno, říkala jsem si. No a já ten e-mail otevřela, a tam bylo:

Dobrý den,

byla jste nominována na stipendijní pobyt v Madridu.

A pak informace, že v příloze posílají podmínky centra zahraničních studijí, které si mám podrobně prostudovat a v případě, že s něčím nebudu souhlasit nebo je nebudu splňovat, jim dát vědět.

Jako, chvilu mi trvalo, než jsem to v sobě zpracovala.

Pavlíno, vybrali tě na erasmus. Jedeš do Madridu Pavlíno. Příští semestr už nebudeš na koleji na Kounicově a každé ráno budeš jezdit metrem na stanici Moncloa pak autobusem G na UCM...

Takhle mi to chvilu šrotovalo.

První, co jsem udělala, bylo, že jsem napsala Adelce, ať se urychleně koukne na e-mail. A té napsali též, že jede do Ovieda. Tak jsme byly obě happy!

Pak jsem zavolala domů a Pedrovi a pak už jsem se opravdu vydala na tu normativku.

Ještě před odchodem jsem si ale tu radostnou novinu prostě musela napsat na facebook, abych řekla celému světu, jak jsem šťastná.

Když jsem se vrátila ze školy, čekalo mě na FB spoustu gratulací a také komentář od Jitky Graclíkové, pracovnice střediska Teiresiás (středisko pro pomoc studentům se specifickými nároky, které ám digitalizuje učebnice a všemožně nám pomáhá). Jitka mi pak napsala na jabber, že se mám ozvat paní Karolíně Stehlíkové, že ona zařizuje výjezdy nevidomých studentů. Já o tom věděla houby, navíc to bylo mega čerstvé, tak jsem jí napsala.

Večer jsem od í obdržela odpověď, ve které mi říkala, že jsem jí o mojem záměru, že chci vyjet, měla napsat ještě před podáním přihlášky, aby mohli zmapovat situaci univerzity, na kterou chci jet, na druhou stranu ale uznala, což je fakt, že informace pro nevidomé studenty, koho ve střéďu kontaktovat a jak postupovat podle nich nikde nejsou, a tedy jsem to nemohla vědět. Pak se mě ptala, stli už vím, kde je na UCM zveřejněný application form /nějaká asi jako přihláška tam/ a spoustu dalších dotazů. Já se teprve vzpamatovávala z té noviny a o nějakém application form jsem neměla ani páru. Nicméně jsem se jej vydala hledat. Na to, jak bývají stránky univerzit /viz phil.muni.cz/ složité, jsem příslušný odkaz našla celkem rychle. Zatím tam bylo napsáno jen, že web neexistuje nebo je zatím neaktivní, + informace, že kýžený formulář si budeme moci stáhnout 30.března, kdy by se tam měl objevit. Pak jsem tam též objevila pěkného průvodce přederasmovským procesem, to celé v angličtině. Tož jsem to paní Stehlíkové všechno napsala a ona mi řekla, že by bylo nejlepší se na to osobně sejít. Domluvily jsme se tedy na pondělí 15.března po škole.

Na schůzce mi neřekla celkem nic, jen to, že si mám hlídat deadlines těch všech možných odevzdání těch kterých formulářů a že si mám pohlídat, kdy bude schůzka CZS, což mi přijde dosti logické. Pak mi akorát řekla, že v den, kdy by se teoreticky mělo teda něco začít dít (ten application form 30.března) ona odjíždí na 2 nebo 3 měsíce někam pryč, což je superní, fakt, ptž za ňou nebudu moct zajít, když něco nebudu vědět. Ona mi sice řekla, že bude na e-mailu a že tady pověří tim nějaké další pracovníky, ale co já vim... A pak mi ještě řekla o jakémsi grantu, o který se žádá prostřednictvím CZS někdy na začátku léta, ze kterého bych měla platit různé takové ty vály navíc, jako asistenci, pracovníky, kteří mě v Madridu budou učit trasy a takové ty věci, které normálně studenti vubec řešit nemusí. Poslala mi nějaké webové stránky, kde by o tom grantu něco mělo být, tož si to prostuduju a uvidíme.

No, tož to je zatím vše. Až bude něco new, opět se přihlásím.

Těšte se! :D

3 comentarios:

  1. Qué genial!!! Espero que será el período más feliz de tu vida :)) Y por seguro lo será!!

    ResponderEliminar