Pavli en Espana - Mých nejšťastnějších 21 dní v životě (Středa 22.7.2009)

Středa

Středa byla naproti úterý dost napohodu. Ráno sme samozřejmě mega spali, pak šli na koupit, dělali oběd a siesta. Po siestě jsme jeli zase do tej Roca Fría, jednak pro ty zapomenuté věci a jednak jsme měli sraz s jedním klukem, kterého sem poznala po messengeru. Jmenuje se Borja a dycky psal, že poslouchá metal, tož sem čekala ňákého týpka s dredama a tak, no eště se k tomu dostanu.
Ráno mě eště tak jako napadlo k těm hodinkám, že by to mohlo být vybitou baterkou, no jak mají ten mercado, tak tam je aji hodinářství, tož sme se tam stavili, ale paní nemohla ty hodinky zaboha otevřít a řekla nám, ať s tím deme do Once, že by mně je tam měli vyměnit, když sem si je den předtim koupila a nejdou.
No tož sme jeli.
Nejdřív do toho obchůdku, kde mi hodinky vyměnili, a pak k ONCE, kde sme měli sraz s Borjou.
Netrvalo ani 10 min a Borja přišel. Se svoji mamkou. Já jsem byla docela ráda ptž předtim, když sme jeli z Cáceres, sem s nim mluvila po telefonu a něco mi říkalo, že Borja, ač poslouchá tvrdou music, nebude pařmen a výhovorný týpek. No, nebyl. :) A ta maminka jeho byla taková mega sympatická. Jmenovala se Lola a já sem byla mega ráda, že tam byla s náma. Trochu sem si říkala, jestli se jí bude s náma chtít jít nebo jestli odejde pryč, /přála sem si to první/ no a ona zůstala. A bylo to upně nejsupernější ptž ona je úplně úžasný člověk, skvěle sme s ňou pokecali /víc než s Borjou :D / a prostě zase sem poznala dalšího užasného člověka.
Tu středu mě od rána furt bolela hlava. Sem si říkala, že čím to, že sem pila dost a že teda nechápu. Ale v Roca Fría sem na to přišla. Sem ten den neměla kafe, to bylo ono. Jedno silné espresso to spravilo.No z Roca Fría sme jeli už domů – jo a ty vyměněné hodinky už potom fungovaly v pohodě – a fungujou furt, tak snad potom půjdou otevřít, až jim dojde šťáva. :-)