Pavli en Espana - Mých nejšťastnějších 21 dní v životě (Sobota 18.7.2009)

Sobota

V sobotu ráno po snídani nám oznámila Juani, že půjde nakupovat. Na nákup si vzala takový fajný vozík, ptž se chystala kupovat mega věcí, tak jsme se s Pedrem rozhodli, že půjdeme s ní a že jí s tím vozíkem pomůžeme. Stejně jsem chtěla nakoupit nějaké věci do Česka. A tak jsme šli. První sme šli do takového obchodu, takové jako sámošky, kde měli šechno možné, tak jsme tam koupili různé věci a šli jsme do obchodu, kde se dala koupit patatera, Torta del Casar, jamón ibérico, lomo a různé podobné věci. Tak jsem tam koupila nějaké věci domů a Juani pak eště šla koupit prostředek na praní a něco na hmyz, co nevím, jak se jmenovalo, nicméně Juani a všichni tomu říkali Fliki fliki. :D :D :D /asi ňáká odvozenina z názvu/ no a jak ta Juani odešla, tak jsme jí tak jako jemně vzali ten vozík, ptž už obsahoval mega těžké věci a ptž ona furt odmítala, abysme jí ho pomohli vozit. Pamatuju si, jakoby to bylo teďka, jak mi Pedro říkal:
"Ty, Pavli, ten vozík, to je jako 500 euro bankovka. Nesmíš ho pustit z ruky." :D To byla sranda. Juani se za chvilu vrátila, nejdřív teda trochu protestovala, ale nakonec byla docela ráda si myslím, že jsme ten těžký vozík vezli. Ona pak šla eště někam do obchodu a my jsme zatím s vozíkem dojeli domů a věci vyložili. Potom jsme šli eště s Pedrem do pekárny pro roscas borrachas, které jsme si tam předtím domluvili, a pak eště do Pito gordo koupit láhev vína Vino de pitarra – víno, které se dřív dělalo podomácku, ale bylo tak mega dobré a lidem to tak chutnalo, že se normálně začalo prodávat a teďka se dá zehnat aji v láhvi, na které je vyfocený hrad Montánchez.
Po nákupech, obědě a siestě jsme šli ještě jednou do bazénu, to už šel aji Pedro. Byla to sranda ptž tam bylo úplně mega lidí, byla tam teda Anita, Maxi, Conchi + dalších asi 6 lidí, ňáká Isabel s manželem, potom tam došel aji Pedro od Conchi, no mega nás tam bylo. Bylo to tež superní, ačkoli voda byla chladnější, ale když člověk plaval, zahřál se stejně. :) A potom na sluníčku na dece, když nám bylo vedro, stříkali sme na sebe lahví od Fliki fliki vodu. Byla to hrozná sranda. Ale já už ve vzduchu cítila něco mega divného. No pak jsme si všichni šli dát něco k pití /Tinto de verano Don Simón, žejo/ a kecali jsme a ta Isabel byla hrozně fajná, řešily jsme spolu studia, erasma a jiné věci, bylo to super. Její dcera prý teďka jela do Anglie na nějakou dobu, taky mně říkala, že podle všeho ve Španělsku studenti dostávají mnohem více stipendií než u nás, takže mají ještě větší motivaci např. studovat cizí jazyky podle mě. Njn. Tak se mě ptala, že jestli nepojedu studovat do Španělska, tak jsem jí vypověděla, jak se to má s Jilguerem a ona se dost divila. No jo no, tady není nic nemožné.
Pozn.: Pro ty, co neznají seňora Jilguera, tak je to jeden náš profesor ve škole, který má na starosti tady ty programy na výměnné studijní pobyty, ale dycky když chce někdo od nás ze španělštiny studovat do Španělska, tak on se naňho tak jako koukne a řekne třeba: "Hmmm, vy eště ne. Vy ste eště moc mladá/ý." Takle to řekl jedné naší holce, Evě, která mluví uplně mega dobře španělsky a podle všeho už ve Španělsku studovala. Takže od nás jezdí ven studovat holky tak až ve čtvrťáku či páťáku, pokud se tam vůbec dohrabou, žejo.
/No a pak jsme tady my, že, jako např. já, kteří jezdí do Španělska za jinými účely, že? No co, la lengua es un músculo, por eso hay que ejercitarlo. :D :D :D/
No a potom už jsme šli všichni domů, ještě jsme se zastavili doma u Conchity, která mi ukazovala, jak paličkuje. Leze z toho dycky taková nádherná krajka, uplný skvost! Obdivuju Conchi! Je fakt mega zručná a šikovná, nechápu, jak se v té změti nití a paliček vyzná, fakt je jich mega.
A pak už jsme šli domů a bylo to divný. S Pedrem jsme sbalili poslední věci, osprchovali jsme se a šli jsme brzy spát, protože v neděli jsme museli už v 6 ráno být přichystáni, alébrž přifrčel Chencho Lorocho ve svojem autě a už jsme si to šinuli směr Madrid, la capital.
Když jsme tak s Pedrem leželi v posteli, strašně, ale úplně strašně mega moc se nám do Madridu nechtělo, ani jednomu.
"Pavli, a to jsi říkala, že když pojedeš do Španělska, že to hlavní, co chceš vidět, jsou památky Madridu – Puerta del Sol, Plaza de Espana..."
Jojo, Pedro, časy se mění, věci se mění, šechno se mění. Montánchez, to nádherné pueblito, se mi prostě vrylo do srdce a já jsem neměla ani tu nejmenší chuť se tam se všema loučit. V Montánchez jsem se hlavně cítila úplně megax líp jak doma. Montánchez es mi pueblito!
Pak jsme s Pedrem ještě vymýšleli, že teda bych si mohla ještě prodloužit pobyt ve Španělsku, že bysme teda jeli do Madridu, ale pak se eště vrátili do Montánchez, protože v srpnu jsou v Montánchez další fiesty, jako např. hned na začátku bajada de la Virgen, pak tam mají ňáký kulturní týden, kde se na plaze pořádají různé koncerty, flamenco, divadla, letní kino je a tak, to musí být tež uplně užasné.
Při plánování posunu mého odjezdu jsme vytuhli, nakonec jsem si ho teda neposunula...a asi to tak mělo být, protože pak se stejně během mojeho pobytu stalo doma něco, kvůli čemu bych se stejně musela vrátit domů, takže by mi to bylo celkem k prdu. Asi to tak mělo být. Ale tak příští rok strávíme v Montánchez určo mega víc času – a notebook necháváme doma hahaa!!!
Zde končí vyprávění o Montánchez, protože nedělí 19.7.2009 šestou hodinou ranní začíná jiná etapa mojeho pobytu ve Španělsku, a to ta v Madridu, hlavním městě, která byla úplně jiná, protože např. v bytě, kde bývá Pedro, José a Juani jsme bydleli většinu času my dva sami, takže jsme si např. museli vařit a prostě dělat takové ty věci, co prostě ke společnému soužití v bytě patří. Možná si myslíte, že toto nemohly být žádné prázdniny. Ale byly. Děcka, toto byla tež užasná etapa, protože jsem si mega věcí uvědomila a na spoustu věcí jsem přišla. A tež to byla mega sranda někdy, jak se dočtete dál, např. naše Calentador story. :D :D :D nebo rozbitá fregoneta nebo zážitek s restaurací Roca fría. :D :D :D Tak tedy začínám vyprávění o další etapě mojeho pobytu v zemi, kterou tolik miluji.