Pavli en Espana - Mých nejšťastnějších 21 dní v životě (Sobota 11.7.2009)

Sobota

LAS FIESTAS DE SAN CRISTÓBAL

V sobotu 11.července začaly slavnosti svatého Kryštofa, patrona všech řidičů a cestovatelů.
V sobotu ráno jsme se probudili opět dosti pozdě. Ten den jsem poprvé snídala španělskou snídani – to ráno jsem měla roscas. Tvarem mi připomínaly naše věnečky, jen to bylo fakt celé kulaté a větší a obalené mrtě v cukru a já nevím v čem eště. Dost se to drolilo, ale s kafíčkem to bylo úplně úžasné. To ráno bylo v domě nějaké ticho. Nějak tam kromě Pedrova hlasu chyběl eště jeden mužský hlas. "Kde je Marcelo?" zeptala jsem se Pedra.
"Jel s chlapama pro býky," odpověděl.
What??? To jsem teda byla trochu vykulená, že co je, ale Pedro a Consoli, která tam občas za náma chodila do kuchyně a vařila, mi to všechno vysvětlili.
Večer v sobotu, když začínají slavnosti, se na náměstí, které se právem jmenuje Plaza de toros, dělá býčí corrida. Není to samozřejmě taková ta uplně hustá s nejslavnějšími toreadory, ale je to taková "corrida po vesnicku". Ty býky nahání kluci / chlapi z vesnice a hlavně v posledních letech už to nebývá ani tak akční. A většinou tam mají pro srandu eště třeba jednu krávu, kterou tež nahání. Když býci i kráva odvedou svou práci, tak je zabijí. Pro krávu si teda někdo přijede, ale býka fakt zapíchnou na náměstí Plaza de toros přímo před zraky diváků, a odvezou ho až potom. No a ráno dycky chlapi jedou pro ty býky, přes poledne je zavřou do ohrady asi na Plaza de toros, kam můžou normálně chodit lidi a dívat se na ně. Tak to ráno to byl Marcelo + další chlapi.
Po snídani pokračovala exkurze do minulosti, Pedro a trochu i Consoli mi vysvětlovali další různé staré předměty, které měli pověšené v kuchyni na zdi. Bylo jich mega a já si to ani nepamatuju, ale vím, že tam měli takové jakési malé kovové udělátko, byla to jakokdyby mistička a mělo to tvar zobáčku a bylo to mega malé. Do té širší části se nalil olej, do té užší se zandala asi sirka nebo já newim, a když se to škrtlo, tak to mega hořelo a používalo se to, když eště nebyly svíčky. Takový dobrý udělátko, moc se mi to líbilo.
Pak jsme s Pedrem různě kecali a tak a... a odpoledne. Odpoledne se to všechno rozjelo!

Podkapitola kryštofských slavností:

BAR U TLUSTÉHO PINDÍKA

Ne, fakt ne, nedělám si srandu. V Montánchez snad nejprofláknutější bar se opravdu jmenuje Bar de Pito gordo. Původně, ale asi kdysi hodně dávno, se tento podnik jmenoval Mesón de labrador nebo něco takového. No ale jelikož majitel má 5 dětí, nebo bůhví proč, začali mu místní /tomu baru/ říkat Pito gordo – tlustý pindík. No a tak furt chodili na pivo do Pito gordo, do Pito, furt Pito Pito, až ten bar prostě přejmenovali a fakt mám nafocený aji ten cartel, kde opravdu mají napsané Pito gordo. A do tohohle baru jsme se hnedka odpoledne vypravili. Teda odpoledne.. ve Španělsku je čas trochu jinak rozvržený, takže to, co je pro nás poledne a odpoledne, třeba 14:00 hod, to pro ně odpoledne teprve začíná. Takže my jsme vyrazili teda ještě před odpolednem. :-) V Montánchez, hlavně když je hodně lidí a jsou nějaké slavnosti, se jde na cortos – salir a los cortos n. ir a los cortos. Corto je v podstatě pivko, ovšem ve Španělsku vám na požádání o pivo nepřinesou náš půllitr, ale pivíčko malinké a mega slabší. V Madridu jsem pak už slovo corto jakožto výraz pro pivo neslyšela, tam to byly dycky jenom caňas. V Montánchez se ještě cortos a caňas rozlišovaly ptž una caňa byla větší a většinoui silnější než un corto, my když jsme chtěli una caňa, otevřeli na to např. pivo Yuste, zatímco corto, to bylo asi to jejich Maou nebo jak se to jejich pivo jmenuje.
Salir / ir a los cortos spočívá v tom, že před obědem uděláte takové jako recorrido po barech. A v Montánchez je jich jenom na malém náměstíčku asi 12. Schválně jsme to s Pedrem počítali. Bar de Pito gordo, El bar de las supremas, El bar Iberseles, El bar de Emilio, El bar de la simpática Rocío, El bar Abanico a víc si jich snad ani nevzpomenu. No takže tato malá pívečka mají výhodu – člověk jich vypije třeba 10 a celkem mu nic není. navíc ve Španělsku vám ke každému pití dají aperitivo, což bývá na malém talířku něco, co se k pití jí. To se mi náhodou moc líbí, aspoň člověk dává aji něco pevného do žaludku a hned se nenamete. Navíc teda to jejich Maou je mega slabé, ale chutné bylo stejně. Takže my sme udělali takové jako recorrido, takovou jako trasu, ale nějak jsme ji nedodělali, ale zatvrdli jsme zase v Pito gordo. Jelikož byla fiesta, bylo tam mrtě lidí, furt nás šichni zdravili, Marcelo dělal fotky a bylo to úplně skvělé.

Podkapitola kryštofských slavností:

TODO AL SUELO

"Prosím, přinesete nám popelník?"
Nic.
"Prosím a kam mám teda házet ten popel a ty vajgly?"
"Al suelo."
"A prosím ňáký odpaďák na ty kuličky z ubrousků po jídle? Kam s tím?"
"Al suelo. Todo al suelo."
"Ale...pecky od oliv, párátka nebo skořápky od buráků?"
"Tooodo al suelo."
Tak tento rozhovor jsem si teďka právě fakt nevymyslela. To opravdu bylo. V baru u Tlustého pindíka se prostě všechno háže na zem – al suelo. On vždycky po chvíli někdo dojde a všechno to smete a dál se může házet al suelo.
Asi tak 3 dny mi trvalo naučit se házet věci al suelo. Největší potíže mi to dělalo s popelníkem, protože přecejenom byli jsme vevnitř, kdybych byla někde venku, tak možná, ale vevnitř... Tak jsem se vehementně dožadovala popelníku. Moc daleko to ale nevedlo. Sám Lorenzo /jeden ze synů majitele baru U Tlustého pindíka/ mi říkal:
"No. Já vám ten popelník dám, ale šichni se na vás a) budou dívat divně, a b) kam si myslíte, že se ten popel z toho popelníku pak vysype? ..."
No hádejte...kam jinam. Al suelo.
Dost jsem se divila a říkala jsem si, že to není možné, ale fakt je a on mi ten popelník prostě nedal. :-) Takže jsme společně s Rafou, Figurou a Canchacou /Pedrovo parta/ típali cigára o suelo a vajgly se potom házely pod bar, al suelo. Když jsme se tam potom vrátili, zase tam bylo čisto. Večer třeba ne tolik, to jsem tam zase jednou šla a šlápla jsem tam na skořápku od buráku a ta tak hnusně křupla, tak to fuuuuj to sem se teda lekla, ale druhý den zase zem jak z alabastru. :D

Podkapitola kryštofských slavností:

VŠECHNO SE MÁ VYZKOUŠET

Říká se, že všechno se má vyzkoušet. A tak Chicus zkoušela. :-) V Pito Gordo vládla příjemná nálada, popíjelo se, občas ňáká ta cigaretka, a že nás tam nebylo málo, takže mentolové Petry z Česka brzo došly. Nevěděla jsem, co si koupit ve Španělsku. Tak jsem otestovala ty Ducados od Anity, to bylo silné, pak dokonce puros od Figury, to sou takové ty, co maji aji ten povrch drsný a celkově vypadají mega drsněji a asi sou aji silnější než ostatní cigára, tak ty byly eště silnější, pak nějaké od Canchacy a pak už jsem z toho byla celá jelen, tak jsem si koupila ty od Anity ty Ducados v automatu. A pak mi někdo řekl, že ty Fortuna jsou aji mentolados. Vědět to dřív... No ale tak jsem tak jako způlky vykouřila a hlavně porozdávala Ducados a pak už jsem si kupovala jen Fortuny.

Podkapitola kryštofských slavností:

MILUJU MOŘE

To už jsem někde psala, že miluju moře? Jeeežiš a kolik ryb jsme ve Španělsku jedli...a v Pito Gordo nám připravili jako aperitivo takové nějaké uplně obrovské mušle, které byly obkládané ruzně cibulkou a já nevim jak to bylo upravované, ale naprosto mňam! Normálně to donesli na talířku eště na tej mušli a člověk si to musel odkrojit anebo to vcucnout pusou. To bylo tak strašně žúžácké!

Po cortos jsme přišli mírně znaveni domů, Juani už si dávala svoji siestu, my jsme se snažili se co nejtišeji najíst, ačkoli to s alkoholem v krvi moc nešlo, ptž jsme se samozřejmě řehtali každé kravině, a pak jsme samozřejmě odpadli. Po siestě jsme se nasvačili a kecali a já se pomalu šla připravovat na to, že půjdu s Conchi na tu corridu. Pedro jít nechtěl, že je to nuda a že už to hlavně mega zná. Mně tež říkal, že z toho nebudu nic mít, ale mě to mega zajímalo, už jenom kvůli tomu prostředí a té atmosféře. No a jak jsem se přichystala, už přišla Conchi. Též jsem měla trochu strach jít s ní sama, protože z předchozích dnů jsem ji až tak úplně neznala, ale zase. Muj strach byl naprosto zbytečný a Conchi byla úplně skvělá!

Podkapitola kryštofských slavností:

CORRIDA

Tak corrida byl zážitek! A ačkoli to byla "corrida po vesnicku", bylo to naprosto superní. Večer jsem se na ty býky vyzbrojila foťákem a za chvíli už přišla Conchi a že půjdeme. Bála jsem se, že jí nebudu rozumět, ale Conchi byla naprosto v pohodě, povídaly jsme si, eště s náma šly další paní a bylo to uplně super! Byl tam aji její manžel Pedro. Zaplatili jsme vstupné asi 10 euro a už jsme šli na betonové tribuny, které se na Plaza de toros nacházejí, usadili jsme se na vysoký betonový schod a za chvilku už akce začala. Byli tam asi 3 muzikanti, kteří hráli na buben a trumpety. Corridu zahájili takovým hrozně superním a pro mě povzbuzujícím songem Que viiiiva Espanaaaaa a pak už tam přivedli krávu. Za chvíli tam za ní přiběhl nějaký místní chico a snažil se ji vydráždit, ovšem kravka na něho kašlala z vysoka, takže po docela dost dlouhé chvíli to s ní vzdali ptž ona byla ňáká nablblá a vubec nevěděla, co se po ní chce, a přijeli si pro ni. Pak byla pauza, ve které jsem si snědla hrozně superní sušenku, kterou mi dala Consoli, byla taková obdélníková a strašně veliká a u nás jsem nic podobného neviděla, no a potom se znova ozvalo Que viiiiiva Espanaaaa a přivedli prvního býka. Tu sobotu jsem eště odpoledne někde tuším potkala Juanita a ptala jsem se ho, že jestli se byl podívat na ty býky v té ohradě, kde je ráno nechají. A on že jo. Ptala jsem se ho, jací jsou, a on říkal, že úplně mega velcí. A taky že jo! Býci byli uplně mrtě velicí a já bych tam teda za nic nevlezla za nimi. Býk aspon trochu chápal, co se po něm chce, tak si s ním chvilu užili a pak ho zabili. Pro mrtvého býka tam do pěti minut přifrčel nějaký traktor a odvezl si ho pryč. No a druhý býk, tak to byl zážitek. Ten býk byl strašně mega veliký, ale vubec nereagoval na dráždění místním toreadorem a vubec ho to nevzrušovalo. Conchi se na něho pozorně zadívala a říkala mi, že má pocit, že ten býk je slepý a že kulhá a nevim co. Myslela jsem si, že je to jen názor Conchi, ale za chvilu lidi před náma začali pískat a skandovat Fuera! Fuera! Fuera! Fuera! Ale záložního býka neměli, tož toten divný býk fuera bohužel nešel a museli to vydržet s ním. No nakonec ho tež zabili a odvezli. Takže pro místní ta corrida asi byla docela nudná, ale mně se líbila. Conchi říkala, že dřív to trvávalo uplně mega dlouho a že měli třeba aji 10 býků a že lidi pomáhali s drážděním býka a že se jako víc zapojovali do tej akce, že dneska už je to takové o ničem. Ale pro mě to byl zážitek úplně superní!

Podkapitola kryštofských slavností:

VERBENA

Corrida začala o pul jedenácté a skončila tuším ve dvanáct. O čtvrt na jednu jsme dorazily s Conchi domů a doma už se Belén a Consoli malovaly, dělaly si vlasy a přemýšlely, co si vezmou pěkného na sebe. "Co se děje?" ptala jsem se.
"Pauli, teďka je verbena."
"A co je to verbena?"No o tom jsem se už za hodinku přesvědčila. Verbena je v podstatě zábava na náměstí, kdy na náměstí hrají muzikanti live, lidi tančí a popíjejí u barů, které vystrkovaly bary aji ven, aby se dalo být i venku, čehož jsme zrovna my s Pedrem využili u Pito Gordo, smějí se a baví se až do rána. Verbena se mi moc líbila, s Pedrem jsme dost tancovali a kecali s jeho známými a tak. Ovšem ve 4 ráno už jsme byli docela unavení, tak jsme šli domů.