Pavli en Espana - Mých nejšťastnějších 21 dní v životě (Pátek 17.7.2009)

Pátek

Pátek byl už takový trochu divný, páč sme s Pedrem věděli, že pak už jen sobota a v neděli brzo ráno že pojedeme do Madridu.
Ráno jsme nedělali nic zvláštního, hlavně sme dlouho spali zase, žejo. Odpoledne jsme byli venku a pak jsme šli posedět se všemi známými z Montánchez k bazénu. Bylo to hrozně superní ptž tam byli šichni – Pedro, Anita, Juanito, Conchi, její manžel Pedro, Juani, Maxi, Almudena a já. Mega sme kecali, blbli, připomínali si některé vtipné zážitky od Tlustého pindíka a byla mega sranda. Nelíbilo se mně ale ani trochu, že už to byl předposlední den v mojem nejskvělejším pueblu. U bazénu jsme tež udělali pár skvělých foteček, tam je to opravdu krásné. Ve veselé náladě jsme se vrátili domů a eště u domu Juani jsem všem tam ukazovala české peníze a oni z nich byli úplně nadšení.
My s Pedrem jsme ale eště nechtěli jít domů a spát, a tak se to stalo.

LOCURA NOCTURNA – NOČNÍ ŠÍLENSTVÍ

Ten večer byl trošku chladnější /dost mě to překvapilo/, tak jsme se s Pedrem trochu přioblékli /jedna mega teňoučká mikinka to spravila/ a šli jsme do Pito Gordo. Dali jsme si tam 1 cubata /samozřejmě zase Malibú con piňa/ a pak že půjdeme k sympatické Rocío. Cestou jsme šli okolo nejkrásnější fontány, kterou jsem v životě viděla. Fuente de Altozano, nejnádhernější fontána na světě, kt se nachází v Montánchez. Už kolikrát jsme kolem ní šli, ale Pedro se rozhodl, že tuto noc mi ji rozhodně musí ukázat, a to pořádně. Tak jsme k ní šli a jak jsme tak stáli u jejího okraje, Pedro říká: "Dívej, to má upe nádherný ten okraj." Byl pěkný, kulatý,k, kamenný, tak akorát si naňho sednout. Tak jsme se oba posadili a Pedro povídá: "Vlez dovnitř!"
Trochu mě to vyvedlo z míry, jako což o to, klidně tam vlezu, ale říkala sem si, že to by se asi nemělo, neee? Jenže žejo, v noci tam nikdo nebyl, tož on eště asi 2x řekl vlez tam, až se Chicu otočila a vlezla do fontány Altozano a přímo doprostřed pod ty čtyři crcůlky, co z nich za normálních okolností valí voda. No a jak jsem tam tak byla /njn správná exkurze, zvenčí i zevnitř/, najednou se tam objevil Joaquín, hrozně fajný chlápek, který ale málem dostal infarkt, když mě uviděl ve fontáně.
"Cuidadoooo! Quédate ahí! No te muevas!" říkal mi pln obav. Trochu sem ho nechápala. :) Ale pro nalezení nejlepší pozice na foto se přece nejde nehýbat. Tak jsem se hnula. A když jsem mu podala foťák s tím, že at mi udělá fotku, to ho asi vyděsilo eště víc.
"Jak ste se tam dostali?" ptal se.
Njn Joaquíne, ono se občas stane, že prostě někomu hrábne a potom dělají locuras nocturnas, haha.
No když se trochu vzpamatoval, chudák tyjo, tak nám udělal dvě fotky. Já jsem seděla zrovna pod těma čtyřma crcůlkama. :) Ale jelikož už měl ňáký ten alkohol v krvi, nebyl mi potom schopný říct, kolik těch fotek udělal. Pak řekl: "Nooo udělal sem asi 2 fotky, ale ta jedna je špatná."
Tak jsem otevřela ty fotky a klikala na první, druhou, první, druhou, první, druhou a furt tak dokola. A on:
První: Jo, to je ona, ta je hermosa!
Druhá: Jojojo, toto je ona. ta vyšla uplně skvěle!
První: To je ona.
Druhá: Jj to je ona.
No asi po 20 minutách, ve kterých jsme nevyřešili absolutně nic, mi řekl:
"No, já...já si myslím, že jsem udělal jen jednu fotku."
Tak to sem málem zahučela do tej fontány ptž to mě fakt pobavilo hahaaa! No tak jsem foťák vypla a nakonec když jsme na to koukali pak v Madridu s Josém na notebooku, říkal, že vyšly obě dvě. :)

JB
Když jsme přišli do baru k sympatické Rocío, neměla jsem chuť na žádné jemné Malibu. Chtěla jsem vyzkoušet něco odvážnějšího, drsnějšího. Pedro mi poradil nějakou španělskou vodku nebo já newim co to bylo, JB. On si to jednou dal míchané s nějakou limčou nebo kofčou nebo cosi a to byl humáč, tak sem si trvala na tom, že míchané to fakt odmítám pít. Tak jsem si to dala samotné a heeej dobrééé to bylo! Při pití JB mě napadla eště jedna locura, kt by se dala vyzkoušet v la fuente de Altozano, ale jelikož jsme se u Rocío nějak rozkecali a skončili jsme až ve 3 ráno, kdy Rocío zavírala, tak už jsme do fontány nešli, ale přišli sme domů, posadili se v kuchyni naproti sobě a dlouho, hodně mega dlouho potom jsme ještě povídali a jen povídali a povídali a povídali....