Pavli en Espana - Mých nejšťastnějších 21 dní v životě (Čtvrtek 16.7.2009)

Čtvrtek

MELONES Y SANDÍAS, SANDÍAS Y MELONES

Co se mi ve Španělsku hodně moc líbilo byly furgonetas, které jezdily po Montánchez a řidič do mikrofonu říkal, co prodává /většinou teda ovoce a zeleninu/ a často do toho házeli dost vtipné hlášky. Dost též takhle prodávali gitanos a to bylo uplně nejlepší ptž oni mluvili tím svojím dialektem s tou svojí superní intonací, ánda Paaayo, a ty hlášky neměly chybu.
No a ve čtvrtek nás zrovna probudil jeden takovýto prodavač, který prodával melouny vodní a žluté a, takže to ráno se po celém Montánchez neslo: "Melooones y sandííías, sandííías y meloooones!" A montánchezké ženy vybíhaly z domů a nakupovaly melouny.
Pozn.: Ve španělštině sandía = vodní meloun, takový ten velký kulatý, co se nejvíc jí v Česku, a melón = ten žlutý malý s drsnou kůrou.
Dost často též prodávali broskve a to byla největší sranda ptž ti gitanos dycky místo melocotones říkali malacatone(s) – to s si občas nechali od cesty, teda spíš většinou. No a my sme si od nich kupovali malacatones, které byly mnohem sladší než naše broskve a já si je dycky oloupala a nakrájela. Takže já sem jedla eště malacatones pelaos y cortaos. :) A to mě naučila Juani s těma loupanýma broskvema. :) Muchas gracias, Juani!

CHURROS

V jazykovém semináři jsme jednou ve slovíčkách měli ve sladkostech slovíčko churros a za tím lomítko a porras. Vůbec jsem ty slovíčka nenašla v mojem slovníku a říkala sem si tyjo, co to je. Děcka ve škole samozřejmě věděly, co sou churros aji porras, ale ačkoli to pak aji profka vysvětlovala, já jsem to furt nějak nepobírala. Ten den ráno jsem měla poznat, co jsou to churros/porras. Když jsem se ve čtvrtek probudila /mimochodem zase tak okolo jedenácté, žejo/ tak Pedro už byl dávno vzhůru. Jako mně se tak okolo deváté zdálo, že venku slyším kroky. Když jsem to říkala Pedrovi, on na to: "Jojo, to sem byl já."
Pavli: "Kam si šel tak brzo?"
Pedro: "Přinesl jsem nám všem něco k snídani."
Pavli: "jejda...a co to je?"
Pedro: "Churros."
Jééé a tak to už sem byla moc zvědavá, co sou to churros.
Churros jsou takové dlouhé jako kusy z těsta, dělá se to takovým strojkem jak u nás třeba cukroví, takovej pás je to, pak se to prostě natrhá a smaží se to rychle v oleji, pak se to vytáhne a je to. Jí se to buďto s kafem, anebo, a to je eště lepší, jak jsem měla možnost vyzkoušet v Madridu, s takovou tou hustou čokoládou, co vám v ní stojí lžíce.
Tak jsme to ráno snídali churros s kávou.
Pavli: "Pedro, a co sou to porras?"
Pedro: "No to je to, co jíš, ale v Madridu. Protože v Madridu churros sou mega tenčí a bývají zahnuté a porras je to, co jíš teďka, je to silnější a rovné. Ale u nás v Montánchez se dělá jenom toto a říká se tomu churros."
Takže už konečně vím, co to je. :)

RAFIKI Z TRAFIKY SE UČÍ ČESKY

Po churros jsme kecali a celkem nic zvláštního se nedělo. Před obědem jsme se opět vsockovali k Anitě a Juanitovi domů na chvilu, pak jsme šli domů a obědvali. Po obědě siesta, jak jinak, no a když jsme se vzbudili a dali si kafe /Un café bien cargaíto es lo que me repone!/ tak jsme přemýšleli, co budeme dělat. Byli jsme domluvení s Marisol, že s ní ještě zajdeme kromě jiných věcí i někam posedět ptž v neděli už jsme brzo ráno jeli do Madridu a už bysme ji nestihli, tak abychom se rozloučili. No do srazu s Marisol nám ještě zbývalo dost času, tak jsme šli k Rafikimu do trafiky pro pohledy a vůbec. Byla to sranda! Posílala jsem pohled domů, žejo, kde nikdo neumí španělsky. A tak chudák Rafa musel psát česky. Já jsem mu text předepsala na mobilu a on to potom opsal. Byla to strašná sranda, jak si říkal ty český slova se španělským přízvukem a psal to.
Nicméně o pár dní později už jsem měla hlášení z domova, že pohled dorazil. Rafiki, máš to za jedna! Započteno!

ROZLOUČENÍ S MARISOL – MINIGOLF

Když jsme vyšli od Rafikiho /Chudák, zabavili jsme ho dobrou půlhodinu/, už na nás čekala Marisol. "Bez peněz do hospody nelez," říká se. A tak jsme první šli vybrat peníze z bankomatu. Byla to veliká sranda ptž já těm španělským bankám vůbec nerozumím, vím, že je Caja Madrid, Caja Extremadura, pak nějaká asi baskická Caixa nebo co, no co já vim, nevyznám se v tom ani v Česku, natož pak ve Španělsku. No Marisol pracuje v bankovnictví, tak mi řekla, že si myslí, že nejlepší by bylo, abych vybrala někde. Tak sme tam šli a bankomat mi nějak odmítl hotovost vydat. Pak si šel vybrat Pedro a my jen tak namátkou zkusily strčit moji kartu do toho Pedrovo automatu. A vida! Penízky nám vydal! Pak jsme zjistili, že máme s Pedrem stejný tip karty, Visa elektron, a že teda musíme oba vybírat ve stejném bankomatu.
Po úspěšném vybrání peněz jsme se prošli až na konec Montánchez, při procházce jsme kecali a bylo to strašně fajn. Marisol je hrozně hodná, krásně mluví a je s ní sranda.
Na konci Montánchez odkoupil ňáký anglán kus půdy a udělal tam minigolf a bar a je to tam strašně klidné, sedí se venku, rostou tam olivovníky, jede tam fajn hudba /zrovna když sme tam přišli, tak tam furt pouštěli ňáké romantické songy/ a fakt to tam má moc pěkně zařízené.Koupili jsme si Tinto de verano a ňáké ty gusanitos a pipas a za chvíli za námi dorazil y muž od Marisol, Canchaca. Tak jsme tam všichni kecali, udělali jsme pár fotek a Canchaca nás pak hodil autem domů. Byl to moc příjemný den, jen mě mrzelo loučit se s Marisol a Canchacou.