Den 9: Doma, telefonát z univerzity, chicharros

Dnes ráno jsem vstala v 8 ráno. Ani jsem tomu nemohla uvěřit. Zapnula jsem počítač a než se vzbudil Pedro, psala jsem si s Haničkou na icq. Pedro vstal pár minut před půl devátou, osprchovala jsem se, posnídala kousek tortilly de patatas, co mi zbyla ještě od večeře s chlebíčkem a pak jsme vařili těstoviny k obědu. Ah jak dobře se vaří na elektrické desce a ne na plynu. Pomalu se to rozehřívá, ale nejde z toho ten šílený plamen a jak je to celé rovné, nepadá z toho hrnec. Potom jsme šli nakoupit chleba, sýr, olivy (100 gramů oliv uplně užasný za 44 centů), rýži 3 delicias a 5 kg takových těch zelených mražených fazolek v lusku (tolik ptž paní kt prodává mražené věci zítra odjíždí na měsíc pryč) a pak jsme se vrátili domů. Pedro šel do banky vybrat penízky a já mezitím byla tady. Už začínalo být zase uplně nechutné vedro, tak jsem si lehla na pohovku a vytuhla. Pedro přišel, sedl si do křesla a oba jsme tak poklidně klimbali z toho horka, když najednou zazvonil mobil. Šla jsem ho vzít, uplně rozespalá, a volala ta paní z univerzity. Jmenuje se Antonia Durán, je sympatická a hned že a jak se máš a líbí se ti v Espani a kdesi cosi. Já jak jsem byla rozespalá, měla jsem tak sílu ji akorát říkat furt sí sí sí. :D No říkala, že by mě chtěli poznat, že bych měla dojít tam do té jejjich kanceláře pro postižené studenty a že tam domluvíme podrobnosti spojené s mým studiem. A pak se mě začala ptát na věci jakože jestli tam trefím, jak se tam jede a já byla uplně mimo, mega věcí jsem nevěděla :D jako já zatím moc nevím jak se tam jede, jen vím, že metrem č. 9 na zastávku Sainz de Baranda (kousek odtud) a pak linkou č.6 10 zastávek na stanici Ciudad universitaria, no pořád jsem se ptala Pedra a paní nakonec, že abych jí ho předala. A tak se bavili, že stli tam Pedro trefí, ten tam tež nikdy nebyl, no nakonec jsme se domluvili, že v pondělí o půl dvanácté máme být na té zastávce Ciudad universitaria a že nás tam někdo vyzvedne. No tož aspon že tak, fuf.
Po telefonátu jsme připravili salátek, najedli se, umyla jsem nádobí a pak jsem si šla dát siestu – to vstávání brzo mi nesvědčí. :D Ani jsem nezaregistrovala, že už se vrátil José z práce. Vzbudila jsem se v šest, dělala jsem něco na pc chvilu a čas strašně rychle ubíhal a už byl čas připravovat večeři. José přišel s tím, že měli levné chicharros – takové malé dlouhé štíhlé rybičky podobné sardinkám – a že to teda opraží a budeme jíst to. Včera večer mi Pedro ještě povídal, že má od Juanitky zamražené cuketové puré a že teda to budeme jíst před těma rybičkama. Jako cuketové puré, to sem se fakt lekla. No nakonec to bylo dobré! Bylo to mega moc řídké, jak krémová polívka – jsem myslela, že to bude hustší – a když se to posolilo, dobré to bylo. A José mezitim smažil ty chicharros. Mě to zajímalo, co to je, tak on že mi to ukáže. Tak mě zavolal do kuchyně a dal mi tu rybičku. Fuuuuf!!! Takové tenké to bylo, dlouhé a slizké... jsem se toho tak lekla :D :D Eště že to držel on v ruce, jinak by ta rybička určitě skončila na zemi. No když to pak opražil, nebylo to už slizké tak to bylo dobré. Navíc tomu kromě soli přidal eště taovou tu papriku takový ten prášek a dokřupava to osmažil, bylo to takové trošičku jakože víc udělané, aby se tomu daly jíst ty maličké kosti, takové jakoby trošičku očouzené, přesně takové, jak by to chutnalo Haničce. No a tož sme to jedli s chlebíkem a pak jsme si s Josém dali meloun – ten žlutý, rapatý, co vypadá jak takové to šišaté na rugby. No a teď se budeme chvíli dívat na tv a pomalu spát.
Zítra je sobota, uvidíme, co budeme dělat.
Dneska je svátek Carmen, patronky všech rybářů a námořníků, v televizi ukazovali všemožné slavnosti, co se na její počest dělají, pěkné to bylo. Jinak hlásí na víkend hodně vedra a jinak tady asi nic nového není.Jo a celé dopoledne jsem mluvila s Haničkou po skype, tak nám to taky utíkalo, než jsme šli do toho obchodu nakupovat. Doufám, že co nejdřív budu moct pokecat po skype aji s mamkou. Zítra je ta sobota, Haní nepracuje, tož by to mohlo vyjít.