Den 13: Buda explotó por vergüenza, nádherné projekty, El nombre de la rosa, skenování

Predevcirem vecer jsme opet koukali na tv. Nejdriv tam sli nejake kraviny, ale potom tam zacal na televisión espanola 2 uplne nadherny film! Jmenoval se Buda explotó por vergüenza. Byl to iransky film o detech, ktery mega odrazel zvyky a uvazovani tamni spolecnosti. Byl velmi drsny. Hlavni hrdinka Baktay moc touzila jit do skoly, aby se naucila abecedu a zajimave pribehy. Jeji soused ji tam chtel vzit, ale rekl ji, ze si musi koupit sesit a tuzku, jinak ze tam nemuze. Chudak holcicka nemela penizky, toz vzala doma 4 vajicka a sla je prodat na trh. Dve ji nekdo rozbil. Dve potom prodala, vymenila zaa chleb, ten prodala a sla si koupit sesit a tuzku. Mohla si koupit ale jen sesit, bo na tuzku nemela penizky. Tak pouzila rtenku sve maminky. Soused ji pak vzal do skoly, ale ztama ji vyhnali, ptz to byla skola pro chlapce. Rekli ji, ze skola pro holky je na konci nejake reky. Holcicka tedy sla a na strastiplne ceste potkala skupinu hnusnych deti, ktere si s ni nejdriv chteli hrat na to, jak se nechavaji umrit hrisne zeny (polozili je do jamy a zahazeli kamenim a nechali pomalu umirat), pak na teroristy a na valku. Holcicka se pak donafnala do skoly, ale nebylo tam pro ni misto, zase ji tak nejak vyhnali, a kdyz se vracela, zase potkala toty male hajzliky. A ze si budou hrat na valku. Holcicka, ze hru na valku nema rada, no oni, ze je jako teroristka a ze pokud neumre, nenechaji ji odejit. Tu tam prisel ten soused a zdalky na ni volal, at umre, jinak ji nenechaji odejit. A pak tam prijedou bombarderi a padne tam bomba. A film konci.
Po tomto filmu jsme udelali takovy zapping a narazili jsme na porad o krasnych projektech! Spanele pracuji v Manile (Filipiny), na Borneu a ja nevim, kde vsude jeste, delali projekty proti kaceni pralesu, v tej Manile zase delala nejaky projekt pro deti... Krasne to bylo! Mluvil tam jeden typek, oni se hho ptali, co by mel takovy dobrovolny pracovnik mit. Rikal, ze by nemel byt moc velky idealista, ptz takovy to deseando un mundo mejor, to nikdy moc nejde. Samozrejme veci se daji zmenit, ale pomalu a nikdy ne k tomu nejidealnejsimu.
Po projektech jsem sla uz spat, ale bylo desne vedro a ja nemohla usnout zase. Toz jsem si zapla pc a zacala cist Jmeno ruze – knizku v esp. Je to mazec, dobre se to cte, jen je tam mega popisu, a to dooost dlouhych a podrobnych, takze dojdete do mista, kde je nejaky zajimavy dej, a v momente, kdyz jste uplne mega napjati, jak to dopadne, zabredne tam do nejakeho popisu. Kdyby se ty popisy vyhazely, knizka by dostala rychlejsi spad, byla by zajimavejsi, ctivejsi a asi tak o 300 stranek tenci. Pak jsem usnula.Vcera jsme se rano vzbudili brzo, sli nakoupit, uvarili si obed a ja tak nejak vubec nevim, co sme delali. Odpoledne jsem s Pedrovo pocitacem skenovala nake dokumenty. To byl konec. Ja tomu jeho pc vubec nerozumim. Ma stejnou verzi skenovaciho programu jako ja doma a pritom ten program vypada uplne jinak. No nakonec jsem to do vecere nejak doplichtila a pak jsme vecereli a divali se na Espanoles por el mundo (reportaze o Spanelich zijicich v ruznych zemich, tentokrat v Namibii a Paname) a Destino Espana (cizinci zijici ve Spanelsku – Skot, Anglican, Libanonci, Danka, ktera mela spis akcent jako nejaka Francouzska). A pak jsme si dlooouho povidali a sli spat o pul ctvrte.