Den 18: Jak se Pája těšila, že ušetří za metro

V neděli se toho moc nedělo. Ráno volala Consolita, tak ve středu přijde na oběd, na což se těším. Jinak jsme dělali k jídlu špagety s takovejma divnejma párečkama a smaženým rajčetem. Ty párečky byly hrozně divný, přišly mně jak syrový to maso v nich a hlavně vypadaly jak malý pindíci. :D A byly hrozně krátký. Ale když se trochu na oleji nechaly, byly dobrý, ani to maso v nich nebylo syrový. Špagety to byly takový zvláštní, ne takový ty tenký a kulatý co vypadaj jak malý špejle co dělá mamka. Byly takový jak trochu rozpláclý a tlustší. Ale šak těstovina jak těstovina, stejně to ve výsledku bylo dobrý. To smažený/pražený/pečený rajče, to se tady dá koupit normálně v takovejch krabičkách malejch jak třeba fruko a má to nahoře takový to džusoidní otvírání a pak se tomu pod tim víčkem musí oddělat eště takovej hliníkovej přečňav jak na jogurtech. Chutná to jak mamčin kečup,jen to neni sladký, ale když se to prdne do ňákýho jídla kt nemá moc chuť, dost ho to vylepší. A s těma špagetama to bylo eňoňuňo.
Po špagetách přišel José, oni koukali na tv což mě nebavilo a já psala blog a ruzně brouzdala po netu. Narazila jsem na mega moc zajímavých blogů např. holky,, co cestovala do Afriky, borce, který se vydal na cestu prostě jen tak bez plánů a zakotvil to někde u Ekvádoru, kde pracoval na nějaké ekofarmě, pak podnikl výlet do Peru a poslední jeho post byl o tom, jak se někde plavil a jedl sušené ryby a farinhu. Moc krásně se to četlo. Mrzí mě, že postů tam neni víc. Pak jsem taky objevila blog kohosi kdo byl na erasmu ve Valencii, nějaké Katky kt byla v Santiago de Compostela a zajímavé holky z prahy Sabiny kt byla v Espani někde na jihu, tuším Granada. Zajímavé blogy. Snad ještě nějaké najdu. Pokud si chcete počíst, mrkněte tady na bloggeru na můj profil, tam seznam blogů, které sleduji, najdete.
Jak jsem si tak pročítala ruzné ty blogy, zavolal mě José. Byla sem zvědavá, co chce, tož sem hned vyrazila disparada do obýváku. José mi chtěl to, že našel v metru na zemi lístek s měsíční platností. Někomu nejspíš vypadl z kapsy. No a tak ho dal mně. Měsíc končí ještě za tyden tož sem si řekla, že bych ho ohla využít. Měsíční lístky na metro už sou tady vázané na občanku toho dotyčného, kdo si ho koupí, ale pokud ho ma někdo jiný a prostě s tim projde tim turniketem a nikdo to nezkoumá, muže na tom ušetřit. :) A tak jsem se těšila, že tyden budu jezdit zadarmo a nebudu si muset plácat jízdy z toho mojeho na 10 jízd, který je drahý (stojí 9 euro), no a tak jsem si lístek schovala, do jiné přihrádky, abych si ho nepopletla s tim mojím, a s hřejivým pocitem jsem odešla opět ponořit se do snění o cestování do dalekých dálav při čtení blogů.