Den 15: Úklid, u doktora, jídlo a loterie

Dnes ráno jsme uklízeli celý byt. :) Jelikož je ale mega malinký, moc nám to ani nezabralo a já byla docela ráda, že jsem se něčím zabavila. Bavilo mě šmejdit mopem po celém bytě, byla to sranda. U toho jsem si furt zpívala ‚Waka waka a tak mi to šlo rychle od ruky.
Odpoledne jsme šli k doktorovi, aby mi napsal doporučení ke špaň.oftalmologovi, tož ho mám no. Strašně se mě mega vyptával na všechno možné a nemožné, měřil mi tlak, no nicmoc. Jinak to byl velice sympatický asi Ind nebo něco (Jmenuje se Osman) a tady bude mým lékařem.
Potom jsme šli ...echar la primitiva... jak se to řekne cz? No něco jak naše sportka asi. A pak domů a připravovat večeři. Měli jsme kuřecí kousek masa s koprem. :D Zajímavé to bylo. Pedro nesmí sůl, česnek došel a aby to teda nebylo bez chuti, dal tam kopr...ejem. Doufám, že už to nikdy víc neudělá. No ale buďme optimisti, alespoň si slovo eneldo (kopr) pěkně zapamatuju...myslím, že až nadosmrti. Mě tak mrzí, že mu nemůžu uvařit něco, co dělá maminka naše doma...chjooo!!! Ja nevím... Mamka každý den dělá nějaké jídlo, dělá je mega furt a furt se to mění a nikdy se mi žádné její jídlo neojedlo a nadosmrti neojí. Tady mi tak nějak přijde, že tu tak nějak není žadná variedad... No snad si zvyknu. Takže tu jím pořád zelené vařené fazolky, takové ty v lusku. No aspon jím zdravě. :D I když některé ty věci, jako to kuře s koprem, cuketové puré, které už se mi napodruhé tak nějak ojedlo, bych už podruhé mít nemusela. Pedro teď už asi dva dny mluví o vařeném hrachu s vařenýma bramborama a vařeným kuřetem. Jako dohromady to vypadá docela děsivě. Když si vzpomenu na naši hrachovou kaši... No snad to neuskuteční... Anebo pokud jo, tak snad to bude jedlé. Ještě by mohl udělat chřest. :D
Ale furt tu mám chuť na čokoládu, která neni no... Ani jsem tu neviděla třeba takový ten trojúhelníčkový mazací sýr, máslo nebo tak, aspon něco, co jíme doma a co bych mohla třeba snídat. No, třeba si víc zvyknu na snídani v podobě chleba s olivovým olejem a časem mi bude připadat uplně normální jíst to skoro každé ráno a nic jiného už nebudu chtít. Nevím... ani třeba cereálie nějaký, jak jsme to snídávaly dycky s Haničkou s mlíkem nebo jogurtem... Jogurty, marmeládu, med...co já vím... To tady vubec neexistuje? A já si myslela, že musli je hlavně mezi mladejma holkama, co chtěji být štíhlý a kdovíco mega populární... Tak nevim no...
A ještě jeden postřeh: Připadá mi, že Španělé strašně věří na loterie. Co jsme v Madridu, nebyli jsme ani jednou ani na to maličký pivíčko jejich tady nebo aspon na cocacolu, furt sedíme jenom doma, ale sportku za dvě eura si dneska jít podat musel a museli jsme i chvátnout /španělé normálně za žádných okolností nechvátají/, aby ji stihl, než zavřou. Já tomu vůbec nevěřím, že bysme někdy mohli něco vyhrát, a proto bych do toho nevrážela peníze jen proto, abych byla potom sklamaná. No tady je to asi populární a když se losují velké loterie El gordo a El nino, to blázní celá Espana, je toho plná televize a vůbec. Já jsem se jednou zařadila do loterie, co běžela na rapidshare, za tikety jsem si vyplácala úplně všechny rapidpoints, co jsem měla (1 tiket byl za 50 rapidpoints) a co jsem z toho měla? Akorát tak hovno, 0 rapidpoints na kontě a propadlý rapidúčet. A jako bonus ještě blbou náladu. No jo, asi neumím hrát.Zítra odpoledne je plán jít do tej ONCE...ale o tom spíš napíšu, až tam opravdu půjdeme bo to už několikrát tak ňák...se nekonalo. Snad zítra jo, aspon bude změna.