Den 1: Tak už su zase tu

Tak opět zdravím ze Španělska. Za dnešní den se toho moc nestalo, jelikož jeho většinu zabrala cesta do této úžasné země. Jela jsem jako minulé léto v 7:15 z Vyškova do Prahy a pak v 14:40 letěla do Madridu. Cesta proběhla v pohodě, jen jsem musela zaplatit 1350 CZK za 4 kg, o které můj kufr přesahoval limit 20 kg. Ještě byl celkem mazec, jak nás po cestě do Prahy zastavila cizinecká policie a začali nám kontrolovat doklady. Brzy nás ale pustili, tak jsme nakonec neměli ani spoždění.

Let byl opět celkem nuda, seděla jsem sama, navíc nás letělo strašně málo a v Madridu byla bouřka, takže to s námi při přistávání pěkně házelo. Navíc mi byla nesympatická letuška, která velila letu, mluvila divně a hlavně se uplně vysrali na španělštinu, ačkoli většina pasažérů byli Španělé. To minulé léto to bylo lepší.

Na letišti už na mě čekal Pedro, se kterým jsme se vydali domů. Po cestě se mi urvala půlka takového toho, jak se za to kufr tahá, takže se musel poslední kousek cesty tahat za ucho, což bylo při jeho tíze celkem náročné. Během těch asi 5 min, co nám zbývaly domů, nám pomohli asi tak 4 lidi s tím kufrem, Pedro z trafiky, pak ňáký Argentinec... Jakože uplný mazec. No nějak jsme se došourali domů a já pak vybalovala a vybalovala a vybalovala... Doma byla jak Juani tak José, sledovali TV, kecali jsme a než já konečně dovybalovala, Juani už měla připravenou večeři (judías verdes con patatas y aceite de oliva y después el pescaíto) – zelené fazolky, takové ty v luskách, uvařené s brambory a s olivovým olejem a potom rybí filetku. Po večeři jsem si dala sprchu a začala připravovat věci do Montánchez. Už v metru z letiště mi Pedro řekl totiž, že zítra pojedeme do Montánchez!!! Do mojí krásné vesnice!!! Jááá už se tam tak těšííím! Budeme vstávat v 7 sice, což bude asi pěkná krize, vezmeme-li v potaz, že teď je skoro jedna, ale no jo, já se musím o své dojmy podělit a přes den na psaní nějak není čas.

Takže zítra v 7 vstávat, přichystat se a o půl dvanácté bereme autobus někde daleko /už jsem tam jednou byla, je to někde u toho jejich Hypercoru/ a jedeme směr Trujillo. Bude to mazec, cesta do Trujilla trvá 3.15 hodiny, tož to bude zas jak do Prahy fuf no... Ale vyzkouším si španělský bus. :) V Trujillu na nás už bude čekat Marisol a vezme nás autem do Montánchez. V Montánchez už je Pedrovo ségra Toňi s dětmi a odpo tam přijede Juani s Consoli a Marcelem, takže tam bude pěkně živo. A v pondělí tam přijede i José. Ještě Belén by mohla... No snad ji uvidím v srpnu. Hej ááá jááá už chcuuu!!! No nic, tož bych měla jít asi spát. Nevím, jestli budu mít ve vesnici přístup na net, budu se pokoušet alespoň každý den popisovat a případně to tu hodím zase z Madridu, kde už se mi povedlo rozjet i bezdrát. :)

Tož se mějte moc krásně a já se zase ozvu.