Den 20: Rozverné ráno, nanic, španělský oftalmolog

Dneska ráno jsme se uplně nádherně probudili s Pedrem, dali si snídani, mega kecali a já se pak šla sprchovat a že půjdeme nakoupit. Sprchu jsem si moc moc užívala. A s Pedrem jsme moc moc povídali a bylo to super a on mi do sprchy přinesl sklenici vody a ja jsem ji tam popíjela jak vínečko. :) Takovy luxus! :) A pak jsem vylezla ze sprchy a zacalo mi bejt hroozne nanic. Toz jsem si vzala prasek, lehla si na pohovku a snazila se prezit. Tak jsem nakonec nebyla se zlatíčkem ani nakoupit, ani když si šel k doktorovi pro recepty. Na jednu stranu mě to mrzelo ptž sem chtěla jít, ale fakt mi nebylo dobře. Zlatí potom přišel, pustil potichoučku televizku, povídal si se mnou a šel vařit arroz 3 delicias. A ja potom usnula. On mě pak vzbudil a mi už bylo dobře. Tak jsem se najedla a pak jsem psala blog. Potom Pedro že ještě musí něco k doktorovi svojemu a já že mám zatím dát uvařit zelené fazolky v lusku. Tak jsem tady vařila. Hrozně mega mě to bavilo! A tedka už máme ty fazolky uvařené a budeme je večeřet, my s Josém si do nich dáme tu curcumu boží!!
A jinak se asi nic zvláštního neděje. Na terase, kde věšíme prádlo, si vosy udělaly hnízdo. Ve šp se vosa řekne avispa a vosí hnízdo avispero – to je jako vosiště. :D :D A já tam za chvilu půjdu věšet prádlo, tož snad mě nepopíchají.
A pak se taky stalo, že jsem si tady klidně písala blog a najednou zazvonil telefon. Sem to zvedla a bylo to takové to klasické: Dobrý den, volám ze společnosti xxx můžeme vám nabídnout tuto naprosto užasnou, stoprocentně nejlepší a téměř bezplatnou službu? :D :D Nj lidi jsou na celem světě stejní, akorát mluví jinými jazyky nebo maji jinou barvu kůže ale jinak je lidská bytost stejná na celé planetě. :)