Den 3: Narozeniny Belén

V sobotu jsme vstavali asi v jedenact. Me vzbudily hlasite vykriky zezdola. Rikala jsem si jeeeeje co to zase jeee, no kdyz jsem se zaposlouchala, uslysela jsem zpivat cumpleanos feliz. A pak mi to doslo, ze Belén, mi hermanita espanola, ma narozeniny. Po sprse a snidani jsme ji s Pedrem tez zavolali bo to hromadne volani rano jsme jaksi nestihli, no pak jsme sli nakoupit chleba, 3 tacky roscas borrachas po sesti a pul tuctu vajicek a pak....salimos a los cortos. Teda puvodne jako ze pujdeme na vinko, ale nakonec z toho bylo meeeega tech malych pivecek cortos, jak jsem o nich psala uz minuly rok. Nevim, kolik jich bylo. Puvodne ze pujdeme do Pitogordo, a la Posada, a las Supremas a domu. No pred Pitogordo, jak jsme z nej vychazeli, jsme potkali Marisol, Canchacu (jeji manzel) + jejich kamose – dve nejake Consoli, Petru (sestra Rafy z Pedrovych kamosu), Manolo Carrero (kamos Consoli a Marcela), pak nejaka Ana tam byla este s nama, tu jsem poznala uz predchozi den + mrte dalsich nejakych lidi, ted jsem si vzpomela este na jmena Gloria, Cloti, Lesmes, pak tam byl este jeden husty Francisco, o kterem mi Pedro vypravel, ze jednou, kdyz se sichni tak trochu najebali, rozhodl se on, ze budou zpivat takovou nejakou haluz pisnicku, kdy oni delali coro a on zpival. Cele to bylo ve spanelstine ale slovy, ktere znely jak arabstina. No hooodne lidi tam bylo, si to ani nepamatuju, furt nas nekdo dalsi zdravil a ja uz z toho byla pak upe blba. :D Salimos a los cortos zhruba v pul jedne. No a domu jsme se vratili o pul seste....fuf! A to sme chteli jit jen tak na 2 max 3. Doma jsme jedli takove to jidlo, jak se do toho davaji varene brambory, ma to stavinu, potom zebirka, morcilla a mozna aji chorizo, takova mezcla proste, uz jsem to tu jedla minule, pak jsme se osprchovali a pak siesta. Po sieste opet sprcha, to je fakt strasne, no a pak jsme nedelali uz asi nic bo sme byli upe derrotados. Byli jsme doma, povidali jsme a tak. Vecer jsme chteli jit aspon na verbenu, ale oba jsme vytuhli. Me navic vecer rozbolela hlava, takze jsme si dali cocacolu light tady na dvorku /to bylo jako v baru/, pustili espanol music z mobilu /to byla jako hudba na verbene/ a tak jsme tu chvilku byli. Vsichni ostatni sli ven, jen Consolita tady s nama byla, ale my sli brzo do postele a ona pak taky sla parit. Strasne dlouho jsem nemohla usnout, nakonec jsme ale usnuli a moc dobre jsme se vyspali.