Den 5: We are the champions

Dnes rano krome toho, ze jsme byli pro chleba a ze tu byla Anita se nic nedelo, sledovali sme akorat v televizi recibimiento hracu na letisti Barajas v Madridu a jak Casillas vystoupil jako prvni z letadla s poharem v ruce. A taky jsem konecne poprve slysela ten novy song od Shakiry. Jaaa ho chcu! No nic, toz ja jdu, uvidime, co se bude dit dnes odpoledne.
U obeda jsme jeste sledovali slavu kolem sampionatu.
Po obede jsme si dali siestu, ze ktere stejne ale nicmoc nebylo, ptz dorazil José se svoji noviou Pilar. My s Pedrem jsme nejdrive byli nahore v jakoby obyvaku a ze budeme spat tam na kresle ptz jsme tam tak jako kecali o ruznych vecech a ja tam psala blog. Bylo tam ale desne vedro, takze se nam usnout nepodarilo, toz jsme se rozhodli, ze pujdeme do naseho pokoje. Tam bylo vedro stejne, ale alespon jsme se tam natahli na postel. Za chvilku ale dorazil ten José, toz jsme neusnuli. Ja jsem byla uz hrozne zvedava na tu jeho holku ptz mi o ni dost vypraveli. A tak jsem porad poslouchala, az prijde, stli uslysim jeji hlas. :D A ona potom prisla, privitaly jsme se a ja uz pak sla dolu bo uz se mi nechtelo siestovat. Dole v kuchyni byli vsichni – Toňi, Tobías, Simón, Hugo, Juani, José, Pilar, Pedro a ja. Pilar je moc sympaticka. Nejsympatictejsi na ni je, jak kraaasne pomalu a zretelne mluvi. Ta by mela jit ucit k nam do skoly! Navic ma rada klasickou jak hudbu tak spisovatele a umi nadherne zpivat, mega toho precetla a naaadherne recituje!
V kuchyni jsme si dali vsichni kafe a zatimco jsme popijeli a povidali, Pilar si uplne naadherne hrala s Hugem! Hugovi se hrozne moc libil jeji sterchaci naramek, tak ji zanho porad tahala a Pilar byla uplne superni, jak s nim dovadela, mluvila a tak. To uz jsem nekde psala, ze Spanele hrozne krasne mluvi na svoje deti.
Pilar s Josém pak odesli pozdravit Conchi a mezitim odjela Toňi a Tobías s detmi. Docela me to mrzelo, nj, veci nekdy nevyjdou tak, jak by clovek chtel. Oni tu puvodne meli byt urco aspon este tyden, ale nakonec museli odjet vcera. Takze to tu zustalo takove mirne prazdne. Smutne ne, ale hrajici si deti na dvorku, roztahane hracky po zemi a vecne Simónovo: Espera que yo te guío, yo te guío... mi tu trochu chybi.
Kdyz se José a Pilar vratili, rozhodli jsme se, ze uz kooonecne pujdeme navstivit Virgen del Castillo. Navic vcera nebylo takove vedro, povival vitr trosicku, takze se to dalo. A toz jsme sli. José a Pedro Pilar po ceste vysvetlovali, co kde muze videt, a Pilar se koukala a koukala a koukala a casto se na neco ptala, proste uplny prototyp spravne turistky. :) A ja jsem byla nadsena, ze se ji libi Montánchez. Nejvic se obdivovala stromum, ktere jsme potkavali. Ona ma moc rada rostliny, sama rikala, ze az bude mit svuj domecek, ze bude mit obrovitanskou zahradu, takze kdyz jsme potkali nejaky strom, byla vzdycky nadsena.
Po vystupu do kopce jsme stravili moc moc prijemnou chvilku s moji milovanou Virgen del Castillo, José s Pilar si pak koupili u Isabel nejake suvenyry a sli jsme zpet. Cestou zpet jsme sli zase jinudy, aby Pilar videla jeste vic veci, bylo to moc prijemne. Po navratu jsme se navecereli a vyrazili jsme do ulic. Behem vecere prisla Marijose, Pedrovo sestrenice z Castellónu. Ona je tak mega sympaticka! Pracuje jako zdravotni sestricka a strasne dlouho pracovala v Badajoz – cast Extremadury uz meeega moc blizko Portugalska. Marijose rikala, ze za tyden pojede na Azorske ostrovy. Jsem se ji ptala stli mluvi portugalsky a ona ze jo. A tak naaadherne mluvila!!! Njn, to je ten Badajoz.
Vsechny bary krome jednoho chiringuita byly zavrene, toz jsme zapadli do toho chiringuita. Nikdo tam nebyl, jen vevnitr meli dost nahlas pustenou hudbu. A tak jsem tak jako premyslela, co si dam, a kdosi tam zminil licor de bellota – zaludovy liker. A ja jsem si uplne vzpomnela, jak jsem pred 3 roky na Vltave poslouchala cyklus o Extremadure, kde jedna jeho reportaz se jmenovala: Je libo zaludovy liker? No toz to nedalo si ho nedat. Meli s alkoholem i bez, dala jsem si bez a...decka!!! Ja jsem se do neho zamilovala!!! To vam tak sladounce voni, jak nejaka oriskova mnamina s necim, a je to sladke, sladoucke, uplne dokonalou chut to ma! V Extremadure tomu take rikaji beso extremeňo – extremadursky polibek. To musim koupit a vzit do Cr bo jako...to je haluz! Tak jsme se tak ruzne bavili o typickych vecech z Extremadury, zatim co jsme popijeli nase drinky, a Pedro mi rikal, ze v Extremadure normalne jedi zaludy. Me to dost prekvapilo, ze by lide jedli zaludy, Pilar taky, ale v Extremadure je to pry pochoutka. Pedro pak popisoval, ze hlavne drive se delavali tzv. casamientos. Vzal se suseny fik, do nej se strcilo kousek zaludu a tak se to jedlo. Ty zaludy musim vyzkouset, jak to chutna tyjo!
No a potom nam Pilar zpivala uplne nadherne pisnicky! A potom uplne nadherne recitovala! Uplne nadherne to prozivala, moc krasne se to poslouchalo. Musim ji rict, at mi neco nahraje. :)No a pak uz byl cas jit. Zaplatili jsme, sli domu a rovnou do posteli.