Den 2: Al pueblo

Nejdriv se chci omluvit, ze budu psat bez diakritiky, ale je to rychlejsi. :)
Patek byl tez vetsinou o cestovani. Do Montánchez jsme jeli autobusem site Autores. Rano jsme se vzbudili v tech 7 – byla to dost krize ptz kvuli velkemu vedru jsem naspala sotva tri hodiny – posnidali jsme, osprchovali se a sli koupit chleba al mercado. Jakmile jsme se vratili, byl cas jit na Estación sur na autobus. Jeli jsme tam metrem na zastavku Sainz de Baranda, kde jsme prestoupili na linku c.6 a dojeli na Estación sur, kde bylo mega lidi a autobusu a my tam asi 20 min cekali na ten nas.
Autobusy Autores jsou velmi pohodlne, maji klimatizaci a hrozne fajne se jimi cestuje. Kdyz jsme nastoupili, ridic si jeste prepocital, stli nas ma vsechny, a mohlo se vyrazit. To me dost prekvapilo, u nas to podle me nedelaji. Bylo to ale hezke.Cesta byla dlouha a dost nudna. Jeji vetsinu jsem prospala. Po prvnimm probuzeni jsme si snedli bocadillos con queso y salchichón od Juani a pak zase usnuli. Kdyz jsme se probudila podruhe, koukla jsem na hodinky a rikam v cz: Trictvrte na tri. Pedro ze: Coze? A ja mu tu vetu v cestine zopakovala. Kdyz ani podruhe nepochopil, doslo mi, ze bych treba mohla mluvit v espanol. Tak pak uz jsem se prehodila. :D A za par minut uz byl cas vystupovat v Trujillu. Vystoupili jsme, vzali jsme kufr a sli jsme do baru, ktery byl tam u zastavky a kde jsme meli sraz s Marisol. Dali jsme si café pa que nos repusiera a mezitim prijela Marisol. To je takove zlaticko, takove tesoro!!! Chtela jsem ji pozvat aspon na cocacolu ale nechtela, toz jsme hned jeli do Montánchez. Takove vedro bylo! Auto bylo uplne rozzhavene a takove to kovove, jak se za to otviraji dvere, se nedalo skoro ani chytit jak to bylo rozpalene. No Marisol ma klimatizaci, takze za chvilu to bylo dobre. Dorazili jsme do Montýánchez, kde uz v kuchyni byla Toňi s Tobíasem a detmi. Toňi nám hnedka dala kure s ryzi a kraaasne studenou svezi vodicku na piti. Po jidle jsme vybalili kufr, osprchovali se, navecereli se /volske oko s hranolkama, to oko se roznafnalo na kousicky a smichalo s tema hranolkama, nam to bylo/ a pak jsme sli navstivit sympatickou Rocío. To bylo tak mile shledani! Pedro se jeste pripravoval, tak jsem ho sla cekat uz ven. Byla tam Anita, Conchi, Almudena a vsichni. A Conchi ze: Ja ti vyndam zidli, chces? Trochu me to udivilo ze jako mi to rika tak na ulici, no za chvilu fakt prinesla zidli aji mne aji sobe a tak sme tam venku na tech zidlich sedeli, pred nama obcas projelo nejake auticko /tam je to hrozne uzke ta ulicka/ ale krasne pomaloucku, uplne haluz, upe me to prekvapilo kdyz si vezmu, ze nekteri jezdi jak prasata, no uzasne to bylo! Povidalo se, bylo to uz vecer, takze uz bylo venku celkem prijemne a ne uz takove horko... A postupne se k nam pridavali dalsi a dalsi montanchegos a pak uz jsme sli s Pedrem do toho chiringuito sympaticke Rocío. No a jelikoz to byl predvecer zacatku krystofovskych slavnosti, na namesti uz bylo mrte lidi, takze cesta k Rocío i od Rocío nam zabrala tak 30 minut ptz jsme se vzdycky s nekym nekde zastavili, pokecali, mazec. Domu jsme prisli asi ve ctyri a sli spat o pul pate.