Den 7: Pokažený plán, Cocacola, balení

Sesty den vecer se nakonec delo to, ze jsme se sli projit na misto, kteremu se rika Canchalejo. A to jsem si uvedomila, ze Montánchez jsou opravdu hory,ackoli vubec ne vysoke. Cesty v pueblu byly nahoru, dolu, nahoru. Moc se mi to libilo, Pedro Pilar vse vysvetloval, kde co muze videt, navic nebylo vedro a vzdycky kdyz jsme nekam vystoupali, vanul tam krasny prijemny vanek. Nejvic z cele prochazky se mi libilo takove uplne uzoucke podloubi (pasadizo), kudyma se prolizalo po hrozne mega strmych schodech, obcas se musela i sehnout hlava bo tam byla uplne nizoucka drevena strecha. Tim podloubickem se vylezlo zase nekde u namesti. Pedro, kdyz byl maly, tak to podloubicko patrilo k domu nejake pani a ona to vetsinou mivala zavrene, jen nekdy to zapomnela zavrit a to tam maly Pedro s kamosema dycky behal a zavodili stli to cele probehnou a ta pani je pritom nenacapa. Pani si vetsinou vsimla, ze ji tam nekdo beha az kdyz uz byli na konci. A pry byla pekne neprijemna ta pani. Tehdy tam nebyly ty schudky, ale takova sesikmena rampa, tak se po tom dalo behat. Dnes se tam musi opatrne. Bylo to ale mega dobrodruzne a to ja rada. :) Prochazku jsme zakoncili v Pitogordo, kde jsem si dala extremadursky polibek (ten liker ze zaludu), tentokrat s alkoholem. A muzu rict, ze tento liker mi mega vic chutna bez alkoholu – jedna z mala veci. :D No a z Pitogordo jsme uz sli domu a spat.
Rano jsme se probudili uz pred pul devatou, resp. budik nas probudil. To bylo za cely muj veskery pobyt ve spanelsku poprve, kdy jsem vstavala takhle brzo, kdyz nepocitam dny, kdy jsem brzo rano musela na letiste. Posnidali sme se a ze pujdeme cistit tu nadrz. Nadrz je velikanska, kulata, vleze do ni tisic litru vody a maji ji na takovem betonovem podstavci, ktery sam o sobe meri pres metr, tak metr dvacet, takze kdyz se chce k nadrzi, musi se vzit zidlicka, stolicka a ja nevim co este, aby se tam vylezlo. Pedro tam tedy vysplhal, sundal z nadrze viko, ktere bylo take nutno ocistit, viko jsem odtahla na terasu – bylo obrovske – a pak ze zacneme odcerpavat vodu. Voda byla hnusna, strasne smrdela, byla zluta a po stenach nadrze to bylo slizke a odporne, uz jsem se tesila, az to tam vycistime. José tedy zapojil cerpadlo, pustil ho a sel pro neco ven. Kdyz se vratil, slyseli jsme ho, jak rika: jodeeer! a rychle vypina cerpadlo. Chvili jsme nechapali ale pak se tam Pedro sel podivat. Ten betonovy podstavec byl plny vody a ta z nej stekala na zem, kde uz ji tez byly dobre dva centimetry. Zacala jsem tedy rychle nosit rucniky, vsemozne hadry a vse, co by vodu mohlo alespon castecne vysat. José zjistil, ze voda vyteka z cerpadla, kudy ale vubec vytekat nema, a to i kdyz cerpadlo vypojil ze zasuvky a zavrel se ventyl k nadrzi, takze do ni nemohla voda pritekat z ulice. Dali jsme tam tedy rucniky a rozhodli jsme se, ze se to vycisti jindy ptz kdyby se ta voda mela tim rozbitym cerpadlem odcerpavat, vytopilo by nas to. Mezitim prisel Chivino. Ja si zrovna nahore na terase prepirala pradlo a on byl dole na dvorku a kecali sme pres okno. :D On me sledoval, jak vesim pradlo a bylo to super. Pedro se mezitim sprchoval a ze pujdeme ven. Kdyz jsem povesila posledni tricko a sesla dolu, Chivino, ze si pujde koupit cocacolu – on pije straaaasne moc cocacoly. A ja sem dostala takovou chut na cocacolu, jak to normalne moc nepiju, a on ze teda muzu jit s nim. Pedro furt tvrdil, ze Chivino es un despistao, ze kdyz se zabere do nejake konverzace,ze nekouka na cestu a spatne vodi :D :D a kdesi cosi. My sme jej neposlouchali, vzali par drobnych a sli pro Cocacolu. Chivino je podle meho nazoru uplne superni guía a cestou sme strasne mega moc povidali, on je uplne sympaticky! Koupili jsme si dve plechovky krasne vychlazene cocacoly, vratili se domu, sedli si do dveri, dali si cigarko, otevreli ty cocacoly a kecali. Po chvili prisel Pedro a sli jsme do Pitogordo, kde jsem si dala vino de pitarra a malem se udusila kusem smazene sardinky :D, vratili se, naobedvali, dali siestu /ja byla cely ten den strasne nejaka unavena, nj pul devate je nekrestansky brzo heh/ a pak ze pujdeme na hrad rozloucit se s panenkou. Toz jsem se osprchovala, pripravila a ze pujdeme. Najednou slysim takovy divny hucivy zvuk. Asi za 2 sekundy nato prisel Pedro, ze at zastavim vodu, ze se nakonec rozhodli tu nadrz vyprazdnit doufaje ze prestane crcet ta voda z toho cerpadla. A tak sme asi tak 40x splachli na zachode jak dole a nahore, aby ta voda rychleji odtekala. Asi tak za 40 min se nadrz pomalu vyprazdnila, ale ta voda z toho cerpadla crcela dal. Necrcela jen tehdy, kdyz se kompletne zastavil privod vody z ulice, takze vecer jsme byli bez vody. V noci jsem sla na wc a zapomnela jsem na to a kdyz jsem otevrela kohoutek, sel z nej jen takovy divny chrchlavy zvuk, jak to nasavalo vzduch. Rano jsme vodu samozrejme potrebovali, tak se musel zapnout privod vody z ulice a cerpadlo zase curalo.
Po vyprazdneni nadrze jsme sli na hrad rozloucit se s panenkou, prosli se a vratili se domu. Jak jsme slezali z kopce od hradu dolu, bylo videt zapad slunce. Bylo to totez slunce ale kazdych tak 10 kroku melo jine barevne odstiny. Byla to nadhera! Skoda, ze jsme to nenafotili.Pak uz jsme povecereli, ja si sbalila svoji cast kufru /meli jsme s Pedrem jeden, ktery mel 2 pulky, ktere se daly oddelit, to bylo upe super/ a pak uz jsme sli spat.