Poprvé do školy

JUE, 30/09/10
Tak sem šla v pondělí poprvé do školy. Byl (a je) to mazec! Sem ráno vstala v 6, trochu posnídala a vyrazila sem. V 8 sem měla sraz se Soledad na zastávce univerzitního autobusu na Cuatro caminos. Ta cesta se mi ale vůbec nelíbí, strašně to trvá, než se tam člověk dostane. No a tak sem přijela o čtvrt hodiny později a mezi tím než přijel autobus F a než přijel na univerzitu, bylo čtvrt hodiny po začátku výuky, když sme dorazily.
A byl tu problém: Na webu univerzity ještě v pátek večer nebylo upřesněno, ve které třídě tuto hodinu máme. Když sem to řekla Sole, se na mě trochu naštvala, že to sem jako měla vědět a jaktože to nevím... Sem si v tu chvíli připadala jako největší blbka. Jenže když to není na webu školy, kkde to potom mám zjistit? Tak že se podíváme na netu. Zabraly sme takový malý stoleček na chodbě a já vytáhla notebook. Věděla jsem, že dokud se definitivně nezapíšu do předmětů, že mi univerzitní wifina nebude fungovat, ale neříkala jsem nic, aby se Sole zase nenaštvala. Pak se divila, jaktože mi teda nejede ten net, když na univerzitě je. No nakonec mi oznámila, že už bude muset jít, tak sme společně našly třídu následující hodiny a ona odešla. Ještě předtím mi řekla, ať si zavolám do kanceláře erasmus studentů filologie, že mi to řeknou tam. Já jsem si v duchu pomyslela, že jako tam asi nebudou vědět, kde má mít ňáká Pavlína támdle hodinu, no zavolala jsem tam a samozřejmě to nevěděli. Poslali mě, abych se šla zeptat na sekretariát. Tož jsem zavolala Antonii z OIPD. Ta asi za 10 min přišla a šly jsme zjistit tu hodinu. Tak mi řekli číslo učebny, já si je pečlivě zapsala a šla jsem čekat na další hodinu. Měla jsem asi dvě hodiny času, tak jsem si je krátila čuměním do pc na můj následující rozvrh a povídáním si s moc příjemným pánem, který tam uklízel. On byl tak hodný! Hned za mnou přišel a že jak se jmenuješ, co studuješ, zkama si, doufám, že ho ještě někdy potkám. A že kde mám hodinu, tak sem mu to říkala, že o pul dvanácté v B11. On pak že musí jít pryč, ale o čtvrt byl tam a ještě šel se mnou k té učebně.
No a pak začala moje první hodina na UCM. Byla to historie španělštiny, ze které se vyklubala historická morfologie. Profesor moc pěkně povídal, bude asi náročný, páč budeme muset napsat nějakou práci a ještě udělat zkoušku, ale byl moc hodný a myslím, že mě tento předmět bude mega bavit dado el hecho que se budeme zabývat hlavně starými gramatikami a tak..
Po hodině jsem měla hned za 5 min další hodinu. Prý španělskou dialektologii.
Tak sem hledala aulu A06, kde měla tato hodina být. Aspoň pětkrát jsem si to ještě předtím ověřila (informaci jsem měla z webu univerzity). Cesta z budovy B do budovy A mi zabrala asi 10 minut a poté, co jsem vystoupala těch mega schodů a našla tam informační okýnko, paní mi oznámila, že aula a06 prý neexistuje, prý to mělo být v B06 a všechny hodiny z b06 byly přestěhovány do b04. Takže než sme to našli, vlezla sem tu pul hodiny po začátku hodiny.
A vlezu tady, moc příjemná paní profesorka, pěkně povídá a tak, jen mi to ňák jako no me cuadra – mluvila o Japonsku, Číně a jakýchsi vietnamských filmech. Tak sem se otočila na někoho za mnou že stli je to dialectología espanola a prý ne, prý je to cosi con países afroasiáticos. :D :D Takže sem byla zase ve špatné hodině a netuším, kde je teda ta dialectología. Takže dvě hodiny (ty první, nejduležitější) ztracené, nemám se koho zeptat, co dělali a nic...bych do toho!!!
Ale vzala sem si 6 fichas de claseeeees!!! Takové malé sou ty fichas! Na křídovém papíru! Mazec! Fichas se dají vyzvednout stejně tak ve vchodu do budovy a jakož i do budovy b, mají je tam takový stůžek a každý den je doplňují. Takže aspon k něčemu mi ta procházka do budovy A a do neexistující auly byla.
Mezi touto hodinou a tou další je pul hodiny pauza, prý na jídlo, a opět tady, ptž moje hodina má být v B06, bych měla mít literaturu od roku 1975. Ovšem po zkušenosti s nevímčím de los países afroasiáticos mam dost strach že v další hodině nebudu...booože!!!
No a po skončení nevímčeho de los países afroasiáticos sem tam čekala tu pulhodinu a přišla taková Italka, Mónica se jmenovala, a že ona má taky tu šp.literaturu od 1975. No a když už ta hodina měla skoro začít, přišla tam za náma taková pani, která nam řekla, že ty hodiny nebyly přesunuty do B04 ale do B4. :D Tak sme se s Monikou sebraly a šly do B4.
Tam přišel profesor, který když viděl, že tam má spoustu erasmáků, řekl, že to je desastre, že je to descooordinación total, že vaya mierda de curso que vamos a tener a že nás nemůže být takový množství. A pak tak jako nepřímo ale dost přímo naznačil, že tam nechce erasmáky ptž nejsme espanoles a prostě kdesi cosi. A pak začal rozdávat silabus. Nejdřív si vytáhl jakýsi papír, kde měl jména patnácti jeho vyvolených španělských superstudentů (by mě zajímalo, kdy se zapsali, se museli předzapsat aspon před dvěma měsícema, když už je tam tak jako přesně měl), přečetl nahlas jejich jména, ověřil si, zda tam dotyční jsou a jim dal silabus. A nám nic. A že jestli chceme, že si to jako můžeme okopírovat, no my s Monikou sme měly jasno, že v tomto předmětu fakt pokračovat asi nebudeme. :D Jinak potom povídal docela zajímavě, měl zajímavá přirovnání a hned na úterý zadal úkoly. No ale my s Monikou už sme se tam nevrátily.
No a pak sem šla domů. Unavená, vyšťavená a vystresovaná, jak v úterý dám ty hodiny, když sem tam nebyla a když se nemám koho zeptat na poznámky, na to co dělali a na nic. Straaašně moc jsem v tu chvíli postrádala momenty, kdy sme na fildě s holkama šli mezi hodinou a hodinou na kafe a říkaly sme si třeba, co sme dělaly, dávaly sme si poznámky a tak.
Sedla sem na metro a těch 7 zastávek z Cuatro caminos na Sainz de Baranda sem se musela moc moc přemáhat, abych neusnula. Na sainz de baranda sem si sedla na nástupišti na takovou kamennou lavici, co tam je, a vytáhla sem si bocadillo s olivovou mortadelou, který mi Pedro připravil. Sem v tom stresu ani předtim neměla chut na jídlo. A jak sem tak pojídala ten bocadillo, přišel za mnou Pedro, zlatí moje a šli sme do Movistar, abych si koupila španělskou sim.
Nejdřív sme jeli na zastávku Retiro, kde byl přímo specializovaný obchod Movistar. Tam nám paní řekla, že samotné simky na dobíjení kreditu neprodává. Tak sme jeli jinam a tam sem za 20 euro koupila simku, na které už bylo nabitých 12 euro a eště telefon Nokia 1616. Takový jednoduchý, základní, uplně básico, ale je to stejně hustý za pětikilo pořídit nabitou simku aji s telefonem. No a okolo osmé sem dorazila domů, trochu se najedla, rycle mrkla na maily, nachystala batoh a opět do postele vyspat se na následující den.
V úterý sem opět měla sraz v 8 na Cuatro caminos. Tentokrát s Antoniou. Přijela sem o půl deváté páč sem vzala špatný metro a jela jednu zastávku na Pavones, pak sem se musela vrátit a potom navíc autobus F strašně trval. Tak sem se rozhodla, že příště pojedu na Ciudad universitaria ptž ztama je to kratší páč to nejde, abych jezdila furt takhle pozdě a přitom vstávala v 6. Na cuatro caminos už na mě čekala Antonia. Šly sme teda na tu hodinu, jak sem na ní v pondělí nebyla. Přišly sme ke třídě, otevřely dveře a otočily se a šly pryč. Třída byla totálně narvaná, ani vejít se tam nedalo, natož si tam někde sednout s notebookem. A tak sme se s Antoniou rozhodly, že úterý věnujeme administrativním věcem a že se tak trochu vykašlu na školu. A tak sme tu administrativu začaly tím, že sme šly na kafe. Zlaté naše krmítko, kde přijdete za paní, řeknete jí co chcete, ona vám to dá, vy jí dáte penízky a odejdete. Na UCM mají takovou divnou mašinu, kde si sice asi vyberete všechno možné, ale pak ta mašina vám dá ňáký ticket, na kterém je asi napsané co ste si vybrali a že ste to zaplatili a pak teprve jdete kamsi daleko za paní, která vám to dá. Proč to tam mají tak složité? Zdá se mi, že tam asi moc chodit nebudu. No ale tak kafe tam měli fine. No a po kafi sme šli do kanceláře erasmus si pro dokumenty, které rozdávali v pátek na welcome meetingu pro erasmáky filologie. Antonia si ho hned vzala a že mi ho přeskenují. Ona je tak hodná! Pak sme šly na fakultu informatiky, abych si nechala udělat digitální fotku na studentskou kartu. Připomínalo mi to, když sem si šla dělat našeho isica. Jenom ta fakulta informatiky byla straaašně daleko od fildy a od všeho. Na UCM sou všechny budovy strašně daleko od sebe, po univerzitním kampusu musí jezdit dokonce autobus. Ne nadarmo se to tam jmenuje Univerzitní město. Je to skoro jak město, prochází tama Avenida Complutense, kde normálně jezdí auta...prostě naprostý mazec. To vůbec nejde srovnat s naší malou fildou, kde sou sice budovy na ruzných ulicích, ale krásně se tam dá dojít.
Na fakultě informatiky mi udělali fotku a pak sme šly na lékařskou fakultu, která disponuje naprosto neuvěřitelně velkými aulami, jako jsou Aula Casares a Aula Cofares. V té druhé sme měli welcome meeting, tentokrát pro všechny erasmáky. Přišly sme tam pěkně brzo, tak sem si tam sedla venku na lavičku a slunila se. Pak sem se šla zeptat paní v okýnku, že kde je ta aula Cofares. Bylo to mega vtipný. Všichni tam tak jako chodili a where is, where is, where is a ted sem tam došla já a se svým extremadurským přízvukem že Dónde está el aula Cofares? Paní na mě zůstala nevěřícně zírat a že ááá qué bien hablas tía! :D :D Njn já sem divná erasmačka no. Všichni erasmáci mezi sebou mluví anglicky, já preferuji jazyk této země. :D
Na meetingu pouštěli prezentaci o univerzitě, kde ukazovali, kde je knihovna, kde je jaká fakulta a všechno. Pak borec povídal o dokumentaci, kterou musíme vyplnit a odevzdat, pak tam borec z institutu Cervantes povídal o DELE, který bych si ráda udělala, ale asi až doma, a potom představovali studentskou organizaci, která pro erasmáky UCM dělá různé kulturní akce, fiesty, výlety a všechno možné.
No a pak sem šla už domů, opět vyšťavená, ale už tobylo trochu lepší.
Ta organizace naše se jmenuje ESN, jsou i na face a jak sem si je přidala, furt mi tedka posílají jakési eventos, které pořádají, que si hodiny salsy, que si výlet do Zaragozy, que si pivní párty a ja nevím co všechno. Tento týden bych si chtěla zajet nechat udělat ESN kartičku, abych se těchto věcí mohla zúčastnit, i když moc nevěřím tomu, že se jich budu účastnit...Ale uvidíme no. I když bych moc ráda páč bych ráda poznala nějaké kamarády na UCM. Zatím sem poznala tu Moniku, jak sme se vyqajzly na tu literaturu od 1975, ale já s ní nemám hodiny, ani nevím její e-mail a nic, jen vím, že se jmenuje Monika a že je z Itálie, takže tomu nedávám moc šancí, leda by se stala nějaká náhoda a my se někde potkaly.
A pak sem poznala další holku z Itálie. Jmenuje se Emanuela Dragoni. V to úterý po té prezentaci sme šly spolu na metro. S tou na sebe máme kontakt a chceme seněkdy vidět...Uvidíme no...
Ve středu mám volno, takže sem byla doma a řešila problémy s telefonem páč mi z té koupené sim nešly posílat smsky. Aji když sem měla signál, baterku a kredit, napsalo mi to dycky že zprávu nelze odeslat. Celé úterní odpoledne sem jak blbec volala do Movistar, kde mi dělali milion jakýchsi měření, testování a já nevím co všechno, mám pocit, že mi nahodili hlasovou schránku, kteru sem si ten den ráno zrušila, ale s těma esemeskama nevyřešili nic. Pak mi řekli, at si zavolám na technickou podporu. Na tecnické podpoře mi paní řekla, at si vymažu české středisko zpráv z nastavení SMS a at si tam nechám jen to od Movistar. A od té doby kdykoli sem chtěla napsat sms, místo toho, aby se mi otevřelo to, kde se píše, se mi mobil vracel na hlavní plochu. Totéž mi dělal pokaždé, když sem se pokoušela dostat se do toho nastavení SMS, abych to alespon vrátila, jak to bylo nastavené původně. No a ve středu sme šli odpoledne tady blízko domu do ňákého obchodu s mobilama kde byla taková chica ne moc ochotná, no podívala se, zjistila, že ji to nejde a poslala nás do nokia servisu. Tož super, z movistar mi superně poradili tak, že se můj mobilek totálně zesral, až sme museli do nokia servisu.
A pak byl čtvrtek. To sem měla dvě hodiny. První španělskou lingvistiku, která bude mega náročná, ale bude mě bavit, a pak hodinu, kde sme dělali různý cvičení. Profesorka (Asi Argentinka, Mexičanka nebo tak něco) rozdala papíry a já si psala do PC. První sme měli napsat slova, který diktovala, rozdělit je na slabiky a když to slovo mělo hiát, tak to přepsat na sinéresis a říct, kolik to má slabik. Byla sem moc moc vděčná za semestr obecné a za semestr španělské fonetiky a fonologie, kde sme toto probírali. A tak sem to cvičení vypracovala. Pak sme dělali další. Po skončení hodiny děcka odevzdali ty papíry a já tam zůstala s profesorkou sama. Ukázala sem jí moje cvičení v pc a ona, že prý sem to měla všechno dobře a že někteří španělští studenti to nebyli schopni vypracovat. Takže děcka z Masárny, buďme pyšní na to, kde studujeme. Máme moc moc dobré profesory, kteří nám dali skvělý základ.
V pátek sem školu neměla, páč bylo oficiální otevření semestru, tož byla UCM zavřená. :D
A v sobotu sme jeli do toho nokia servisu. Tam mi borec chtěl aktualizovat soft telefonu, jestli to jako pomůže, ale měli rozbitý počítač, tak mi to udělat nemohl a řekl, at se tam stavím za týden, že už ho budou mít spravený. No tož sem ja přišla domů a že si ho aktualizuju sama ptž to taky umím udělat. No chyběl mně k tomu jakýsi program, tak mi ho kamoš poslal. No tak sem připojila telefon k pc, začala instalovat ten nokia software updater a ve chvíli, kdy mi na pc vyskočilo, že program detekoval telefon připojený k pc a že ho mám před pokračováním v instalaci odpojit, mi na mobilu přišly 2 sms. A tak mezitím co na pc pokračovala instalace, šla sem se podívat, co sou to za zprávy. Jedna byla od divnýho čísla ve španělštině a bylo tam: Váš telefon není správně nakonfigurován. Chcete-li jej nakonfigurovat, potvrďte zprávu, která vám následně přijde. Tato operace je gratis. Druhá sema byla mega divná. Nebylo tam ani číslo, ani od koho, ani nic, jenom tam bylo: Konfigurační zpráva. Toto sem já v životě neviděla! No řídila jsem se radou té španělské předchozí sms, konfigurační zprávu jsem potvrdila a tam vyjelo, že stli chci provést konfiguraci, at zvolím volby a uložit. Tož sem to udělala, telefon pípnul, něco asi zahlásil a dobrý. Tož sem se šla podívat stli to s ním něco udělalo, stli mi třeba půjdou ty sms. Otevřela sem kontakt, dala na něm vytvořit zprávu/zpráva sms a už mi tam nenajela základní plocha ale to, jak se tam píše. Tož sem napsala semu, dala odeslat a ted mi tam vyjelo to na to zadání toho střediska zpráv, kam se mi předtím taky nedalo dostat. Tož sem znova zadala to španělské číslo a sms se normálně bez problémů poslala. Když sem vlezla do konfigurace zpráv SMS, objevilo se mi tam to s těma střediskama zpráv a taky: Výchozí středisko: Španělské středisko zpráv. Tuto možnost sem tam já nikdy předtím neměla, proto mi nešlo to španělské vybrat již předtím. No mazec! Takže sem si telefon opravila sama, vlastně ani nevím jak. :D
No a dneska je neděle a už abych šla zase brzo spát páč zítra opět škola.
Eště sem tu chtěla cosi napsat, ale už nevím co, tož napíšu někdy příště.
Pusinos!