Espanol coloquial, rozhodování, prokecáno

MAR, 05/10/10
Tak sem se rozhodla zase každý den psát. Spočítala jsem (snad dobře), že jsem v Espaňi /i s prázdninama) 85 dní. Tyjo takový vysoký číslo, wow!
Po včerejším neúspěchu, kdy mi šel o 20 min pozadu mobil i hodinky jsem se rozhodla vstát o půl šesté, abych dorazila do školy včas a stihla si zabrat místo v aule na hodinu Espanol coloquial, na které jsem ještě ani jednou nebyla (3x jsem ji ztratila), jednou, protože nebylo jasné, ve které aule je (popsáno někde výše) a dvakrát, protože byla aula vždy tak natřískaná, že se tam nedalo ani vejít, natož si tam sednout s laptopem.
Vyšlo mi to, na zastávku autobusu sem dorazila asi o třičtvrtě na 8. Měla jsem tam mít sraz s Antonií, ale asi sme se nějak špatně domluvily nebo já nevím (zavolala mi včera, když sem si dávala siestu, takže jak sem byla rozespalá, moc nevím, co sem jí řekla a neřekla), takže asi po pěti minutách, když wse tam neobjevila, sem se rozhodla jet sama, ačkoli furt neznám trasy po univerzitě, ale byla sem dispuesta bojovat za moje místečko v aule B03 do posledního dechu. A tak sem čekala nějakou dobu na autobus G. Autobus G trochu trval, ale nakonec přijel, já nastoupila, napotřetí cvakla lístek (cvakání lístku v autobusech je vtipné, lístek jemně vložíte do takové krabičky a on rychle zajede a zase na vás vyskočí a ta mašinka pípne) a autobus se rozjel směrem ke škole.
Vystoupila sem, nikdo tam nebyl (nj holt studenti jezdí na poslední chvíli a ne takhle brzo), tak sem šla na univerzitu, sama, aspon už vím, jak se tam de, pokud teda autobusy zastavují vždycky na stejném místě, čemuž moc nevěřím.
Aula B03 byla teprve chviličku otevřená, takže tam ještě nikdo nebyl. Tož sem si zabrala místo a byla zvědavá, jaký bude profesor a jak se budu chytat na hodině, kde jsem potřikráte a vlastně nikdy nebyla.
Profesor byl sympatický, pěkně povídal a na hodině sme řešili hranici mezi coloquialidad a registry jazyka, rozdíl mezi coloquializací a vulgarizací (dost se to plete) a pak na konci nám dal takový text, kde se měly hledat coloquialismy a vysvětlovat je, jako co to je a tak. Bavilo mě to. Na začátku profesor mluvil o tom, jak se mění náš jazyk pod vlivem nových technologií a říkal, že by bylo zajímavé, kdyby si to někdo nastudoval, že o tom nikdy ještě nikdo nepsal. Tak si to asi vezmu, téma mě taky zajímá a bude docela zajímavé zkoumat smsky a komentáře na facebooku z lingvistického hlediska. :D Po skončení hodiny sem se na tom s ním chtěla domluvit, ale než sem sbalila počítač, už byl fuč. No tak snad příště no.
Pak sem měla hodinu a půl volno. Nesnáším tu pondělňo/úterní hodinu a půl volna, kterou vždycky od desíti do půl dvanácté. Tady to není jak v Brně kde aji když mám jen hodinu a půl volno, stojí mi za to zajet si na kolej a aspon 45 min si tam můžu sednout, vypít si kafe a třeba u tohho na něco koukat do školy. Tady sem dycky sama a nevím, kam bych se tak jako vrtla nebo se někam uklidila. Včera sem objevila, že v tom čase je na patře, kde mám pak násldující hodinu, volná třída. Tak sem včera i dneska čekala tam. Nebaví mě to tam, sem i tak na uni furt sama a už mě je z toho trochu smutno, natož pak čekat v prázdné tříddě, kde už tuplem nikdo není. No tak sem si tam zase sedla a bylo mi smutno. Neměla sem ani co dělat, nevím, kde sou na Complutense zásuvky (nikde sem je neviděla), tak si ani nechci vytahovat laptop, abych si ho zbytečně nevybíjela a mohla ho používat v hodinách bez nabíječky. Tak sem si vytáhla bocadillo con chorizo od Juanitky a pul hodinky se zabavila co nejpomalejším žvýkáním. A pak sem vytuhla. Včera sem tam taky vytuhla. Co tam chcete dělat, když ste tam sami, je tam ticho a nemůžete si vyndat laptop, na kterém byste stejně neměli co dělat. Vzbudila sem se deset minut před začátkem další hodiny. Strašně mě bolelo za krkem (při pozici, kterou sem tam zaujala se ani nedivím) a byla mi neuvěřitelná kosa – asi z té únavy.
Pak sem šla na hodinu historie španělské morfologie. Ten profesor je hodný takový, ale mluví dost potichu a když ste unavení, tak se vám u toho chce akorát spát. Mě to mrzelo, protože jinak jsou jeho hodiny zajímavé, pěkně povídá o gramatice a je to super. Ale straaašně sem se musela přemáhat, abych se soustředila.
Po skončení hodiny sem měla mít španělskou dialektologii. Ta už taky proběhla čtyřikrát a já sem tam včera byla poprvé. Zlatý náš IS, kde už mega dopředu víte, kdy a v jaké učebně se hodina bude konat. No a tak sem šla do učebny a zase to změnili. Takže sem zase promeškala půl hodiny dialektologie – celou třetinu. Když sem tam přišla, profesorka tam naštěstí nebyla, protože byla nakopírovat mapu lingvistických území Španělska. A potom v podstatě zopakovala to, co sme probírali včera a říkala, že příště se začneme podrobněji věnovat jednotlivým dialektům. Na to se těším, jen nevím, kdo se to pak bude učit, hehe. :D A pak úplně na konci sme se bavili, kdo jak čemu říká. Nejzajímavější byla tam jedna holka z Kanárských ostrovů. Nikdy sem nikoho z Canarias mluvit neslyšela, tak sem si to užívala. Přišlo mi to jak něco mezi andaluzštinou a španělštinou latinské Ameriky.
A pak už byl konec a já že půjdu na metro. Po cestě sem tam potkala takovou holku. Takovou sympatickou. Měly sme společnou cestu, tak sme šly spolu. Jely sme spolu busem G k metru a kecaly a kecaly. A pak sme vlezly do metra a kecaly. A pak sme přišly ke schodům, kde já už sem musela jet jiným směrem než ona (jela opačným směrem) a tam sme tak jako stály na tej chodbě linky číslo šest a kecaly a kecaly skoro hodinu. Fakt mazec! :D
No a pak už sme se rozloučily, ona jela opačným směrem a já se mega soustředila, abych nezaspala v metru. Počítat deset zastávek, když ste mega unavení, fakt cuesta jako.
No a pak sem vzala linku číslo devět a dojela domů. A jak sem tak šla po ulici La caňada nahoru, objevila sem tam takovej jako vchod. To už sem vlastně objevila včera. No a tak sem tam vlezla to prozkoumat, co to je. A to je normálně malinkatej bar! Tak už vím, kam budu chodit, když mi bude ouvej. :D :D :D Zapíjet žal do baru Luis. :D :D :D :D :D heh :D :D No a tak sem si tam dala teploučké kafíčko s mlíčkem a šla domů.
Přišla sem, převlíkla se a že si dám siestu. Nakonec sem se rozhodla si ji nedat páč poslední dobou, ačkoli chodím do postele opravdu velmi brzy, v posteli jenom ležím a stejně nemůžu usnout, ačkoli nic nedělám. A to tam fakt ležím třeba čtyři hodiny a usnu někdy okolo druhé třetí ráno. Fakt šílený. Tak sem si dneska nedala ani siestu a doufám, že večer se mi bude chtít mega moc spát a že aspoň dřív usnu.
Proč rozhodování? Protože se rozhoduju, jestli si mám udělat tu kartičku té studentské organizace pro erasmáky, abych mohla mít všechny ty superní slevy na těch fiestách a všemožných akcích, které pořádají. Ale nevím, jestli to má cenu. Já bych s nimi moc ráda někdy někam zašla páč tady nikoho neznám, ani s erasmáků, je to takový že dycky ráno brzo jedu do školy a pak domů a do školy a domů, takže s nikým nepřijdu ani do kontaktu... Jenže je to takový jako...když neznám to město a oni na facebooku napíšou třeba že fiesta bude tam a tam... Tak nevím, jestli si tu kartičku mám vůbec dělat nebo ne... Teďka mi zase posílali, že pojedou do Sevilly a Córdoby... Jááá bysem taky chtěla ale nooo! Ale nevím... Nikoho tady neznám a nevím s kým bych tak jako jela.
Jestli toto někdo čtete, poraďte mi. Mám si udělat tu kartičku nebo ne? Je za 5 euro a pak sou na ni super slevy... Ale na těch fiestách a ruzných aji kulturních akcích (divadla, muzea), které ale nevím kde jsou...
Teď si půjdu asi udělat mátovej čajíček páč je mi nějaká zima. A je mi nějak tak jako divně. Ale líbila se mi prokecaná hodina v chodbě metra s tou chicou, to bylo super, že sem si měla s kým popovídat. A měla bych se taky učit nebo něco dělat do školy, třeba začít dělat tu studii způsobu komunikace přes internet a mobil, ale nemůžu se odtrhnout od Qlarinčina blogu a jejích studií na Taiwanu. Naštěstí tam ještě není moc dlouho, tak už mi těch dní na přečtení moc nezbývá. :)popisu
A zítra, ačkoli nemám školu, musím stejně brzo vstávat páč o půl desáté mám být na Ciudad universitaria, kde mám sraz s Carlosem Santosem. už se těším, jak mě naučí trasy po univerzitě. Po té obří univerzitě s nevím kolika schodišti a mega chodbami se sloupy. Takže se půjdu osprchovat, dám si krásný ňuňaný župánek, co sem si koupila, aby mi nebyla kosa a půjdu do postele...Zase brzo do postele, abych byla zítra schopná fungovat. A doufám, že přijdu domů brzo a ne tak vyšťavená a udělám něco do školy.