Pája poprvé s erasmáky a nádherné odpoledne s Adelkou

SÁB, 16/10/10
Salí de casa a las siete de la manana y volví a las once de la noche. Takto by se dal charakterizovat muj ctvrtecni den. Byl to opravdu mazec. Skoro to vypadalo, jak kdybych byla celej den nekde na nakym tahu bo co.
Vstavat se mi nechtelo (nikdy se mi nechce), ale sprcha me probrala. Pak sem ficela na metro - uz to stiham upe v poho.

Do skoly jsem dorazila okolo osme rano. Mela jsem pul hodiny cas nez zacne hodina, tak ze půjdu k „moji zdi“ a dam si tam cigaro a tak vubec a pockam tam a pak pujdu do hodiny. Moje zed je takova zidka, ktera vede od hlavniho vchodu do univerzity k tomu dolnimu. Nahore se na ni da sedet a vzdycky tam byva mega lidi, kteri tam posedavaji, pokuruji cigarko, popijeji cocacolu z plechovky a povidaji. No a tak jsem prisla k tej zdi a potkala jsem Aliciu. A ona ze Kam des? A tak sme u moji zdi zustaly spolu a daly si to cigo spolu a superne sme pokecaly.

Pak uz byl cas jit do hodiny. Alicia si sedla vedle me a za me si sedla jeji korejska kamaradka. Kdyz jsme se ptaly, jak se jmenuje, rekla neco naprosto divnyho, co znelo jako ňaňaňau cosi a pak rekla: No a ve spanelstine by to bylo Lydia. :D :D Tak ji rikame Lydia. I na face ma Lydia Lim. :) V hodine sme probirali jakousi nudnou teorii, ktera nas nebavila.

Mezi hodinama opet cigarko a pokec – Lydia se pridala – a pak dalsi hodina. Hodina byla vtipna. Jednak profe prisla o pul hodiny pozdeji a jednak pak ten zbytek stravila ctenim z jakychsi poznamek, ktere nam stejne potom nakopirovala, takze hodina naprosto ztracena. Vedet to, asi se na ni vyserem. :D :D

Po hodine jsem mela sraz s Lorenou z OIPD, aby mi pomohla vyplnit zadost o zapis do predmetu a fichas de clases. Nejdriv jsem si ovsem pro tu zadost musela dojit, ze? A kam jinam, nez do kancelare erasmus filologie.
Pani nas poslala do nejake budovy. A tak sme sly a Alicia ze tam ma auto, ze nas vezme autem. Byl to mazec. :D Sedla jsem si za ni dopredu, Lydia si sedla do zadu a mela za ukol hlidat muj batoh. :D Kdyz mi batoh Alicia davala dozadu, divila se, ze tak mega vazi a pak ho zacala nazyvat burra. Takze bylo: Dame la burra. Moji hul nazyvala palo, taze bylo: Dame la burra y el palo. Moc dobre to znelo a hrozne sme se u toho vsichni smali. :D :D A taky mi celou dobu rikala Amparo. Ona pry vzdycky kdyz nevi, jak se nekdo jmenuje, tak mu rika Amparo. Jednou ji jedna divka jemne upozornila, ze ona se ale opravdu nejmenuje Amparo, no Alicia ji tak rikala dal. :D :D
Alicia pustila cedecko, na kterem bylo nove CD Guerra fría od Malú. Alicia ze: No, ona se jmenuje Malú, nevim, jestli znas... Kdyz jsem ji rekla, ze jsem si CD predchozi den stahla, zacala se smat a ze ona taky, takze ho nemame ani jedna jeste poradne naposlouchane, nicmene pisnicka Ni un segundo je naprosto husta. A pak poustela y Blanco y negro, ktera byla jako singl a pak jeste jednu. Alicia umela text, tak zpivala zplnahrdla na cele auto a ja se k ni pridala. Byla to sranda. Tak sme tak jezdili po Avenida Complutense, halekaly na cele auto a bylo nam fajn. :D Alicia mela v aute vtipne hlasky a desne sme se u toho nasmali.
A tak sme prijeli k te budove a zjistili, ze tu kancelar presunulia ze musime tam. Kdyz uz sme teda byli tam, tak ze toho vyuzijeme a pujdeme si do knihovny pro knizku do Sociolingvistiky, na kterou musime napsat nejakou praci.

Sesli jsme se superni trojka: Lydia, ktera je erasmacka a jeste nema studentskou kartu, Alicia, ktera si nevyplnila jakysi formular, a tudiz si nemuze vyzvednout karticku do knihovny, a ja, stejny pripad jako Lydia. No tak sme aspon obhlidly, ze ta knizka tam je, oskenovaly si jeji obsah, abysme vedely nazvy kapitol a prodiskutovaly, na ktere z nich budeme pracovat, a vydaly se smer ta druha budova, kterou nam rekla ta pani.

V aute sme opet poslouchaly Malú a byla sranda.

V te dalsi budove uz byla ta kancelar erasmus, ja si tam vzala formular na zadost o zapisu do predmetu a ze teda uz pujdu do skoly, kde me ceka Lorena.

Holky me jeste doprovodily a pak sly do knihovny jeste zkoumat tu knizku.

Predtim mi volal naky chico z OIPD, ze Lorena ceka v hale s kopirkou. Sla jsem tedy tam a tam nikdo. Tak jsem tam asi 15 min cekala a zkousela lokalizovat toho borce z OIPD, ktery mi nezvedal telefon, pac cislo na Lorenu nemam a chtela jsem, aby mi ho poslal.
Po ctvrt hodine jsem vysla pred vchod pac vevnitr me to nebavilo a bylo mi tam vedro. Porad jsem zkousela lokalizovat toho borce, nakonec jsem zavolala Antonii, ktera se divila, ze jsme se s Lorenou jeste nesesly. No asi 5 min na to Lorena přisla.

Tak sme se vydaly smer univerzitni autobus. Nastoupily sme, autobus byl narvany k prasknuti, ale pohoda. No nicmene kdyz sme vystupovaly zadnimi dvermi na nasi zastavce u metra (vzdycky tam vystupuje mega lidi), tak ridic se proste rozhodl, ze nema casu nazbyt a malem privrel Lorenu do dveri. Me to mega nastvalo! El cabrón casi la pilla!

Pak sme teda dorazily do centra, kde jsme hooodne dlouho vyplnovaly vsechny ty papiry. Na strankach nasi univerzity to je jedno velke lío, kody predmetu tam maji dvoje, jedny stare, ktere nam rekli, ze kdyz je tam napiseme, ze se nic nedeje, a jedny nove, ktere sme ale nemohli najit. Tak sme tam napsali ty stare.
Nez sme to dovyplnovali, uz bylo kolem ctvrt na ctyri. Ja mela byt o trictvrte na sest u vchodu do Instituto Cervantes, takze jsem uz nemela cas jet domu a vratit se. Tak jsem si rikala, ze pojedu tam, kde je ten IC a ze se nekde najim. Zavolal mi ale Pedro, ze na me ceka na Sainz de Baranda, tak jsem hned jela tam a pak sme jeli spolu. On mi privezl uplne zuzacky bocadillo od Juanity con lomo y queso semicurao, tak sme si na Sainz de Baranda sedli na takovou kamennou lavici, ktera tam je a ja si tam snedla ten bocadillo.
Pak uz prificelo metro, my vystoupili na Príncipe Vergara, vzali sme linku cislo dva a jeli na Banco de Espana. A pak sme zapadli do Lucaru a tam sme byli az do pul seste.

O pul sme se zvedli a vydali se zpet tou dlouhou ulici Barquillo az k rohu s Alcalá, kde je vchod do IC. Bylo tam krasne slunicko, tak sme se tam hrali a povidali.
Najednou prisla Monica Marketta (ta Italka, jak sem ji potkala prvni den na fakulte a myslella si, ze uz ji v zivote neuvidim) a kecala tam s nama.
A pak uz Pedro sel do ONCE a bylo sest hodin a my meli zacit prohlidku. Porad nam ale nejak chybel organizator Fabio Bahamonde. Ten ale nakonec neprisel, tak sme se vydali na prohlidku s nim.

IC je neskutecne obrovska budova! Predtim tam sidlila nejaka banka. Pri vchodu do ni nas zrendgenovali, vzali si nase kabelky a vubec tam byla obrovska seguridad.
Pak se nas tam ujala takova mlada holka Ana a zacala povidat o institutu, co delaji, co je jejich naplni a potom nam trochu popisovala tu budovu a tak. Nejlepsi bylo, kdyz se zeptala, jestli ji rozumime spanelsky a za mnou e ozvalo: Piu o meno. :D :D :D :D Sem mela co delat, abych tam nevybuchla smichy.
Pak sme se presunuli do mistnosti, kde probihala vystava México ilustrado.
Tato vystava predstavovala obrazy, knizky, casopisy publikovane v Mexiku v obdobi 1920-1950 a ukazuje, jak se nové politické, ekonomické a vzdelavaci reformy sirily skrz novy zpusob umeleckeho vyjadrovani. Takze tam bylo spousta obrazu novych smeru (futurismus, kubismus, spanelsky ultraísmus), obrazy zobrazujici sceny z revoluce, zajimave to bylo.
Ana k vystave mluvila jen chvilicku a pak nas nechala, abysme si chodili sami a prohlizeli si. Monica delala spoustu fotek.
Na konci prohlidky nam vsem dali takovou tasku s ruznymi letacky z IC a s upominkovymi predmety. Nakonec jsme jeste vyplnili takovy formular, aby nam pripadne mohli zaslat nejake informace z IC.

Prohlidka byla dost kratka, za hodinku sme byli venku se vsim vsudy. Cekala jsem ji delsi.
Chtela jsem Monicu pozvat aspon na kafe, ale nechtela, ze ma za chvili sraz s rodici na skype, tak me doprovodila k ONCE, kde jsem mela sraz s Pedrem, a odesla.
Pedro a ja sme opet sli do Lucar a tomarnos una caňita a pak domu.

No a v sobotu... V sobotu sem se videla s Adelkou!!! Prislo mi to tak neuveritelne v dalekem Spanelsku se videt s kamoskou, se kterou se vidam normalne v Brne a chodim s ni do skoly... A najednou se s ni videt v takovem velkem meste jako je Madrid... Zdalo se mi to tak nerealne...
No zavolaly sme si s Adelkou na skype a domluvily se, kde se sejdeme. Ona prijela s nadsenci Atlético Madrid z Asturias, protoze ten den se hral zapas mezi Atlético a Getafe. No a tak ze ji autobus vyhodi zrejme nekde u stadionu a ze pak vezme metro, linku cislo 5 na Pirámides a prijede na zastavku Ópera, kde uz ji budeme cekat my.

V sobotu rano sme teda pripravili bocadillos s tortillou de patatas, ovoce a ze se vydame na cestu. V tom Adeli napsala, ze v Madridu je sileny atasco a ze se spozdi. Nakonec to nevadilo bo my sme se taky nak zasekali.
Prijeli sme na Ópera a Adeli napsala, ze uz jede taky. Byla sem trochu nervozni bo mi to cele prislo uplne neskutecne.
A za chvilku uz prijela! Tak sme se privitali a premysleli, kam pujdeme.
Nakonec vyhral park Retiro. Od minuleho roku, kdy jsem tu byla v lete poprve a kdy jsme tam sli s Josém jsem tam nebyla, tak jsem se tesila.
A tak sme jeli do Retira, sedli sme si tam na lavicku a snedli si bocadillos con tortilla de patatas. Adelka privezla bollus preňaus (takove male jako z testa a v kazdem tom malem je kousek choriza, trosku mi to pripominalo pirozky) a tak sme pak jedli to. Napadlo nas, ze bysme si k tomu mohli koupit pivo. A meli sme stesti pac tam kousek byl naky bar, tak sme si tam koupili plechovky s pivem a udelali sme si v Retiru takovy minibotelloncito. Bylo to super a vubec nam nevadilo, ze byla kosa umocnena jeste tim, jak to pivo bylo siiilene studene. V jednu chvili mi uplne mrzla ruka od te plechovky. Bylo to hrozne super, sme kecali, planovali supervikent jeste se Zuzkou a nejakyma Adelcinyma kamosema (pristi tyden je tu v pondeli naka fiesta zase, takze prijede Adelka se Zuzkou a jeste nekym a udelaji si prodlouzeny vikend v Madridu). Jestli to vyjde, bude to narez.
Pak uz nam ale faakt byla kosa, tak sme se zvedli a sli se projit do centra. Bylo tam mega moc lidi a ja vzpominala, jak sjem byla v centru s Consoli a Marcelem a jak mi povidali o Madridu a jak to bylo superni.
Po prochazce sme sli do cukrarny Valor, kde delaji kvalitni a hrozne dobrou cokoladu! Tak sme si tam dali cokoladu a churros. Churros tam byly jine nz v San Ginés, nebyly tak tenke a zakroucene.
Pak jsme sli do El corte inglés, kde si Adelka chtela neco koupit a ona pak sla jeste do dalsich obchodu. A pak uz byl cas se rozloucit. Hrozne rychle to uteklo.
Adelka nam jeste dala krabici s dvema lahvema sidry, kterou nam koupil jeji tatinek a odjela.
my s Pedrem sme sli jeste do ONCE, kde byl koncert africkych bubnu. Bylo to uplne superni! Bezva sme si to uzili.
A pak uz sme jeli domu a v nedeli se nedelo zajimaveho nic, jen jsem delala veci do skoly a spala a nikde sme nebyli bo se nam nechtelo. A pak uz jen skola a skola.