Pavli en Espana - Mých nejšťastnějších 21 dní v životě (Pondělí 27.7.2009)

Pondělí aneb hurá za kulturou II

Pondělní ráno bylo opět obvyklé. Ale odpoledne jsme opět vyrazili poznávat Madrid. Tentokrát s Josém. Nejdřív jsme teda šli navštívit El corte inglés, což byla strašná haluz, no obchodní dům o sedmi patrech, kdy každé patro bylo specializováno na něco jiného sem fakt eště neviděla, opravdu obrovské to tam bylo, by se tam jeden ztratil. V jednom tom patře byl obchůdek se suvenýry, kde měli různé sošky, sevillské a cordobské tanečnice s vějíři, typickými šaty pro flamenco či s kytarou, různé býky s banderillas nebo bez nich a pak dvě snad nejtypičtější sošky Madridu, které sem si hned koupila, a to la Diosa Cibeles a El oso y el madroňo. Po nákupech jsme si dali ice coffee v jedné velmi příjemné kavárničce, kde jsme skvěle pokecali a trochu se osvěžili před další cestou po horkých madridských ulicích do obchodu Movistar. Asi furt čekáte tu kulturu, že? :D Ta eště příde, ale prostě sme museli zajít eště do Movistar. :D Pedro totiž sháněl ňáký internet na pár měsíců do Montánchez, a myslel si, že Movistar bude dobrá volba. Nebyla. No ale tak aspon jsme se podívali po nových mobilech /většina jich byla s dotykovou obrazovkou a takových velkých, které se mně vubec nelíbily/ a opět sme se schladili v obchodě s klimatizací. Ale pak už sme opravdu šli...do parku El retiro!
Už strašně dávno jsem na něj četla ódy v knížce Španělská zastavení od přední hispanistky Libuše Prokopové. Knížku velice doporučuji. Prokopová o Retiru píše:
(...V rozsáhlém parku, který se rozkládá na 130 hektarech v centru Madridu, pár minut od Cibeles, je vše, po čem srdce (starší i mladší) touží: příroda včetně pořádného lesa, trávníky, francouzský park se sochami z řecké a římské mytologie, růžová zahrada, rozlehlé jezero, v němž se zrcadlí sochy obrovitého pomníku na počest Alfonse XII., půjčovny lodiček, zahradní restaurace (to je množné, velice množné číslo), zoologická zahrada, výstavní palác, houpačky, prolézačky a různé atrakce a zařízení pro děti...)
Po cestě do parku jsme potkali dva asturské hudebníky se psem, kteří hráli na dudy, kytaru a pes kolem nich poskakoval a vrtěl ocáskem. Hráli moc pěkně a zvuk dud a kytary dohromady se mi moc líbil.
V parku El retiro to nádherně vonělo všelikými květinami a dýchla tam na nás taková pohoda. U jezera, o kterém se zmiňuje i L. Prokopová, jsme se vyfotili. Lodičky jsme bohužel nestihli, přišli jsme do Retira dost pozdě, ale stejně se nám tam moc líbilo. Škoda, že něco takového nemáme aji v Brně. Ten park je skutečně obrovský a úplně úžasný, nádherný! Snad se tam ještě někdy podívám, chtěla bych si ho důkladněji projít, ptž jelikož sme měli málo času, sme se podívali jen na okraj. Ale to jezero sme viděli a bylo fakt nádherné!
Cestou domů jsme se pak už jen stavili v Josého oblíbené Irish coffee, kde dělali skutečně excelentní irskou kávu a hrála tam i irská hudba.No a pak už jsme jeli s Pedrem zase domů a José ke svojí milé Pilar.