Pavli en Espana - Mých nejšťastnějších 21 dní v životě (Pátek 24.7.2009)

Pátek

Už ve čtvrtek dopoledne nám volala jedna moje další španělská sestřička, Silvinka. Já sem ji dycky mega chtěla vidět, a tak sme se s ní tak jako domluvili, že se v pátek sejdeme někde ve městě, že u nás přespí, v sobotu že zajdeme do muzea a pak se rozloučíme. Ještě nevěděla jistě, jestli vše vyjde, tož říkala, že v pátek eště zavolá. Strašně moc jsem si přála, aby vše vyšlo. A stalo se! V pátek Silvinka zavolala, že má čas a že se teda sejdeme na Gran Vía. Tož sme tam pro ni odpoledne jeli a pak sme zakotvili kde jinde než v Roca Fría. Se Silvinkou to bylo naprosto super, hlavně ona je úplně úžasná, dává vtipné hlášky, je veselá, je s ní sranda a je prostě úplně superní! Tož sme se u té večeře v Roca Fría dost obavili. A to sme si právě dali ty mollejas. Já teda moc newim, z čeho se to dělá, no je to takové jako masíčko nakrájené na kousky a všem nám to strašně moc moc chutnalo. A nesměl chybět Don Simón.
Z Roca Fría sme se vrátili dost pozdě a v dobré náladě. Divím se, že sme nevzbudili polovinu baráku. Njn, sme sotva vlezli do baráku, Silvi zase zahlásila ňáký golpe a my s Pedrem sme opět slzeli od smíchu.
Když sme přišli domu, spal tam José. :D Patrně už ho to nebavilo s Pilar, možná už byl too tired, no každopádně v sobotu musel brzo vstávat do práce. My sme mu teda jako zavolali, že u nás přespí Silvia, nicméně on ju vubec neviděl, až potom v úterý sme koukali na fotky, tož sme mu ji ukázali, aby teda věděl, kdože to u nás v ten pátek spal. Tož sme se osprchovali, ale náš debatní kroužek pokračoval až asi do dvou do rána, ačkoli sme věděli, že muzeum nepočká,, až se vyspíme, takže sme museli brzo vstávat. Ale bylo nám to jedno. Ve dvě ráno sme teda uznali, že už by to jako pro dnešek stačilo a že bysme teda jako faaakt měli jít už spát.
Silvinka a já sme zabraly Juaninu postel a Pedro šel spát k sobě. Eště před spaním sme si udělali másáže chodidel s užasným krémem z aloe vera a pak už sme se teda rozloučili, nastavili budík a šli do postele.
No jenomže sme byli furt takoví jako rozjaření, nebo alespoň my dvě se Silvi. No a jak sme byli v bytě, tak tam bylo samozřejmě všechno slyšet v tom paneláku. No a nás dvě nenapadlo nic lepšího, než poslouchat ty zvuky a rozvíjet ty příběhy, co ti lidi nahoře asi dělají.
"Tak teď se ona zrovna osprchovala, jde z koupelny a teďka půjde do sprchy on. Teď jí spadly klíče. Shýbla se pro ně a... a čekala, než se on osprchuje. Když byli oba krásně voňaví, objali se a..."A pak sme usnuli.