Den 32: Skoro sami

DOM, 08/08/10
Dnes je to presne mesic, co uz jsem tu. Je to neuveritelne. Mne to vsak ani neprijde.
Dneska sme se vzbudili brzo, mozna az zbytecne brzo. Ustlali sme postel, osprchovala sem se a ted sem tak nejak tady a pisu blog. Pred chvili prisla Ani a Maxi, prinesly Juanitce nejaky hrnec, tak tu s nami chvili pokecali. Taky prisel Chivino, ale jen sli s Pedrem koupit chleba a Chivino sel na hrad. V tomhle vedru by tam me nikdo nedostal. :D No on je naprosto husty a dycky tam chodi rano nebo tak kolem jedne, kdy sou nejvetsi vedra. Pred chvili jsem ochutnala batido – je to v takove krabicce malejak nase slehacka na slehani a je to mlecne a sladke a celkem dobre. Rano Belén, Marcelo, Consoli a Marcos odjeli do Cáceres. Ja bych tak rada jela taky... A tak sme tu akorat sami s Juanitkou. Je tu takovy divny nezvykly klid.
Chivino se pak vratil a ze pujdeme na cortos. Pedro ale nechtel, tak sme sli koupit Chivino a ja pro kazdeho plechovku cocacoly a vypili si ji doma. Juani nam pripravila aperitivos (lomo) a u toho sme sledovali nejaky documental o Pyrenejich. Chivo pak sel domu a my obedvali fideos con el caldo del cocidito del día anterior. To se uvari cocido a ta stava, co z toho zustane (a hodne ji zustane) se necha a druhy den se do ni udelaji nudle a trochu garbanzos a je to dobre. Pak sme si sli dat siestu. A pak prselo a prselo cele odpoledne. Chteli sme jit ven a nedalo se. Tak sme sedeli s Juani v kuchyni a povidali si s ni. Pedro a Juani se bavili cosi o hrbitove v Montánchez. Pedro rikal, ze ma strach ze hrbitovu a ze se mu nelibi jak lidi davaji ty fotky tech lidi. Rikal, ze ma vzdycky pocit, ze ho ti lide pozoruji. Jako je to divny no videt toho nekoho normalne na fotce a on uz nezije. Fuf! No a tak Pedro pak povidal, ze jednou na vsechny svate byl s Juani na hrbitove a ze tam byla nejaka seňora, ktera cosi delala na tom hrobe – asi ho cistila ci co . No a tak si vylezla na nej, aby lepe dosahla na pomnik a jak tak cistila, ten hrob se s ni propadl a ona tak po kolena zajela do toho hrobu. Fuuuf! Pedro a Juani kdyz to videli, echaron a correr ptz se oba hrozne lekli. Cele toto povidani podtrzene bubnovanim destovych kapek, no nadhera to byla. :D Pak sme s Pedrem sli do sklepa. Uz nevim, proc sme tam sli, no kazdopadne to bylo zajimave. Ve sklepe maji mega zajimavych veci. Treba jim tam ze stropu vysi chorizo. O kus dal visi takovy jakoby drateny zvonec, ktery se pouziva na brasero – tim se to prikryva. Brasero je takovy jako talir, kde se rozzhavi neco a pak se to prikryje tim zvoncem a u toho se lidi ohrivali. V Montánchez je to hojne pouzivane bo tady jsou zimy krute. No a tak sem si chvilu hrala v tom sklepe a odpoledne mi rychle uteklo. K veceri sem jedla ten salatek od Consoli a olivky, bylo to moc nam! A pak uz neprselo, prisel Chivino a my s nim sli ven. Sli sme opet k bazenu, kde sme opet potkali tu pani s Lunou, tentokrat bez Luny (a jmenuje se Ana Mari, uz to vim). Ana Mari nemohla skoro vubec mluvit. Tak sme chvilu kecali a pak uz sli domu. U domu sme si sedla do dveri a Chivino na zem (bolely ho zada, toz se rozhodl oprit si je o zed). A za par minut uz prijeli vsichni z Cáceres. Krome Marcose, Belén, Consoli a Marcela prijel jeste Manuel. Manuel je kamarad Marcose, je mu 11 a je naprosto hustej! Bydli v Cáceres, ummi mega moc vtipu, es un nino gracioso. Mam ho hrozne moc rada.
no a pak uz jsme sli spat.