Dnešní den se mi moc moc líbil. Byl velmi pohodový a vůbec.
Ráno jsem vstala poměrně brzy (o čtvrt na deset), nasnídala jsem se (mléko s cereáliemi jako doma :) ), osprchovala jsem se a že půjdeme nakoupit. Mezitím co jsem se sprchovala zavolala Antonia Durán, že jde na fakultu filologie a že se tam zeptá, jak je to s tím předmětem, jak mu změnili jméno. A že jak to zjistí, že zavolá. Tož jsem zůstala doma, abych ji nepropásla. Pedro tedy šel nakoupit chleba, mleté maso do špaget a meloun. Já tedy mezitím uvařila kafe a umyla nádobí. Pedro se vrátil, Antonia nevolala. Pedro se ptal juanitky, kolik toho mletého masa koupit. Ona mu říkala, že pro tři lidi kupuje 250 gramů do těch špaget. Pedro si to ale nějak popletl a koupil toho masa asi tři čtvrtě kila = uplně mrtě. No tož sme toho kousek oddělali do těch špaget a kus sme toho ještě zamrazili. No což, budeme mět aspon na albóndigas (masové koule) na jiný den. :D No a jak si myslel, že to bude stát míň, vzal si málo peněz, takže si vzal ještě ode mě a šel znovu pro ten meloun. Antonia pořád nic. Nicméně jak dorazil s melounem, Antonia zavolala, že teda ten předmět se nejmenuje ani Introducción a la historia de la lengua espanola, ani Historia de la lengua espanola ale Historia del espanol. A ja se divila, proč mi ten předmět nevyjel ani na webu univerzity. :D :D heh :D :D No říkala, že mi hodiny, jména profesorů a třídy, kde se předmět vyučuje, poslala na e-mail, tak ať si vyberu, do které skupiny chci patřit a napíšu jí to. Tak jsem jí obratem odpověděla a yuhuuu už v tom mám pořádek! Takže už i vím, jaký budu mít rozvrh.
Budu mít takovýto:
Pondělí:
08:30 Espanol coloquial
11:30 Historia del espanol
13:00 Dialectología espanola
15:00 Literatura espanola (Desde 1975)
Úterý:
08:30 Espanol coloquial
11:30 Historia del espanol
13:000 Dialectología espanola
15:00 Literatura espanola (Desde 1975)
Středa:
Volnooo :) Uprostřed týdne, naprosto ideální. :)
Čtvrtek:
08:30 Sociolingüística del espanol
10:00 El espanol como lengua extranjera. Técnicas de composición oral y escrita
Pátek:
08:30 Sociolingüística del espanol
10:00 El espanol como lengua extranjera. Técnicas de composición oral y escrita
Pak jsme volali Belén, do toho jsme vařili a střídavě hlídali špagety a trochu uklízeli. Okolo půl čtvrté měla přijít Consoli s Marcelem na jídlo, návštěvu a tak, tož sme na ně čekali, takže než sme začali dělat jídlo sme čuměli na tv, kecali a tak.
Dodělali sme špagety, nachystali stůl a Consoli byla tu. Marcelo s ní nebyl. Mírně jsme se hrozili, co budeme dělat s takovým množstvím špaget (počítali jsme s ním), no on přijel jen asi o 15 min později, takže nakonec těch špaget zbylo jen maličko a to jsem snědla dneska k večeři. Taková ňamka to byla! Dala jsem si do toho zase to pečené/smažené/pražené rajče a bylo to uplně skvělé! Pak jsem umývala nádobí a s Consoli jsme čistili kuchyň. Marcelo si mezitím šel dát siestu. My 3 jsme si pak sedli do obýváku a u televize jsme kecali a tak na pul hodinky usnuli.
Kolem šesté jsme si dali kafe, převlíkli se a Consoli, že nám pomůže nakoupit v Carefouru. Bylo to super, jednak jsme se nádherně prošli, ačkoli vedro bylo pekelné, a jednak už máme konečně doma nějaké jídlo.
Náš nákup stál 41 euro + nějaké cenťáky. Co šlo, brali jsme výrobky značky Carefour anebo to, co bylo v akci. Pokusim se tu vypsat, co jsme koupili.
6 krabic mléka
Balík toaletního papíru (12 roliček)
1 balík papírových ubrousků
2 lahve gelu na holení
Balíček žiletek pro Pedra (to stálo ňákých 15,cosi euro, byli to Gilet fusion, moc nevím)
2 krabice cereálií pro mě (yuhuuu to mně vydrží nadouho aspon, jedny jsou medové, stály 1.82 euro, a druhé značky Carefour s čokoládou a ty stály cca 1.40 euro)
1 krabičku mazacího sýra trojůhelníčků (krabička obsahovala jakoby dvě ty kulatý krabičky v sobě)
2 balíčky kraťoučkých teňoučkých párečků
8 Carefour bílých přírodních (přirozených?) jogurtů „naturales“
4 kokosové jogurty
1 váleček mortadely s kousky oliv
1 sáček Carefour těstovin (kolínka)
1 krabičku pečeného/smaženého/praženého rajčete
1 carefour sprchový krásně vonící gel (1.25 euro)
A jinak už asi nic. Jako ty ceny v těch velkoobchoďákách sou asi stejné tak nějak.
V Carefouru sem viděla divné ovoce. Jmenuje se paraguayas a jsou to jakoby rozpláclý broskve. Tu kůži to má normálně jak broskev takovou semišovou, ale je to rozpláclý a tvarem mi to přijde něco mezi jabkem a rajčetem a je to menší. Prý se to líp loupe, říkala Consoli. Chtěli sme pár vzít, ale byly tak tvrdé ty paraguayas, že sme je tam nechali.
Cesta zpět z Carefouru se nesla ve velmi veselé náladě. Zpívali sme si do kroku, já si mírně pohazovala balíkem s mlíkem a bylo mi fajn. Na polovině cesty se však ozvalo: křach!!! a ucho od těch mlík ruplo. Na náladě mi to neubralo, nahodila jsem si mlíka na rameno a mohlo se pokračovat.
Doma nám otevřel právě se probudivší Marcelo (uaaa to byla megasiesta :) ), Consolita nám ještě pomohla vyskládat věci a pak odjeli. My se osprchovali, navečeřeli se a teď sme tu.
Po cestě do Carefour jsme se ještě museli zastavit tam, jak se podává ta jakoby sportka, Pedro tam nechal zase 2 eura a s pocitem, že ani tentokrát nepocestujeme do Brazílie, jsme šli nakupovat. Tam jsme nechali penízky alespon za něco užitečného. :)
Zítra asi nebudeme dělat gran cosa a v pátek hurá ke španělskému oftalmologovi. To zase bude něco!
miércoles, 28 de julio de 2010
martes, 27 de julio de 2010
Den 20: Rozverné ráno, nanic, španělský oftalmolog
Dneska ráno jsme se uplně nádherně probudili s Pedrem, dali si snídani, mega kecali a já se pak šla sprchovat a že půjdeme nakoupit. Sprchu jsem si moc moc užívala. A s Pedrem jsme moc moc povídali a bylo to super a on mi do sprchy přinesl sklenici vody a ja jsem ji tam popíjela jak vínečko. :) Takovy luxus! :) A pak jsem vylezla ze sprchy a zacalo mi bejt hroozne nanic. Toz jsem si vzala prasek, lehla si na pohovku a snazila se prezit. Tak jsem nakonec nebyla se zlatíčkem ani nakoupit, ani když si šel k doktorovi pro recepty. Na jednu stranu mě to mrzelo ptž sem chtěla jít, ale fakt mi nebylo dobře. Zlatí potom přišel, pustil potichoučku televizku, povídal si se mnou a šel vařit arroz 3 delicias. A ja potom usnula. On mě pak vzbudil a mi už bylo dobře. Tak jsem se najedla a pak jsem psala blog. Potom Pedro že ještě musí něco k doktorovi svojemu a já že mám zatím dát uvařit zelené fazolky v lusku. Tak jsem tady vařila. Hrozně mega mě to bavilo! A tedka už máme ty fazolky uvařené a budeme je večeřet, my s Josém si do nich dáme tu curcumu boží!!
A jinak se asi nic zvláštního neděje. Na terase, kde věšíme prádlo, si vosy udělaly hnízdo. Ve šp se vosa řekne avispa a vosí hnízdo avispero – to je jako vosiště. :D :D A já tam za chvilu půjdu věšet prádlo, tož snad mě nepopíchají.
A pak se taky stalo, že jsem si tady klidně písala blog a najednou zazvonil telefon. Sem to zvedla a bylo to takové to klasické: Dobrý den, volám ze společnosti xxx můžeme vám nabídnout tuto naprosto užasnou, stoprocentně nejlepší a téměř bezplatnou službu? :D :D Nj lidi jsou na celem světě stejní, akorát mluví jinými jazyky nebo maji jinou barvu kůže ale jinak je lidská bytost stejná na celé planetě. :)
A jinak se asi nic zvláštního neděje. Na terase, kde věšíme prádlo, si vosy udělaly hnízdo. Ve šp se vosa řekne avispa a vosí hnízdo avispero – to je jako vosiště. :D :D A já tam za chvilu půjdu věšet prádlo, tož snad mě nepopíchají.
A pak se taky stalo, že jsem si tady klidně písala blog a najednou zazvonil telefon. Sem to zvedla a bylo to takové to klasické: Dobrý den, volám ze společnosti xxx můžeme vám nabídnout tuto naprosto užasnou, stoprocentně nejlepší a téměř bezplatnou službu? :D :D Nj lidi jsou na celem světě stejní, akorát mluví jinými jazyky nebo maji jinou barvu kůže ale jinak je lidská bytost stejná na celé planetě. :)
Den 19: Jak to nevyšlo, znovu na univerzitě
Včera, tj. v pondělí 27.července, jsme jeli rano opet na univerzitu. Meli jsme tam byt uz v 11, tak jsme vstali v 8, nasnidali, udelali si testoviny, abysme, az dorazime ze skoly, mohli rovnou jist, osprchovali sme se, prevlekli a vyrazili na metro. Ja uz byla cela nedockava, az vyzkousim „muj“ novy listek.
Prisli jsme k turniketum metra, prvni sel Pedro a cekal tam na me. Ja se tam tecdy nastavila, pravou rukou sem strcila listek do takove te masinky, co tam na to maji, co ten listek projede, odecte jizdu a uvolni turniket, masinka zabzucela, ja se oprela do turniketu a ten nic. Otocila jsem tedy listek domnivaje se, ze jsem jej tam mozna strcila vzhuru nohama, no masinka opet jen nespokojene zabzucela a me pustit odmitla. Najednou se tam objevila takova pani, ktera mi chtela vehementne s tim listkem pomahat a ze s nim zajde za tema security boys, co tam v metru porad jsou, a ze se jich zepta, co s tim je, kdyz jeho platnost jeste neskoncila, a tedy by me mel pustit. No honem jsem ji vysvetlila, ze to je dobry, ze ten listek uz asi propadl a spesne jsem si jej od ni prebrala. Vytahla jsem tedy s povzdechem muj koupeny listek, nechala si odecist jednu jizdu a hned za turniketama jsme ten spropadeny listek od Josého vyhodili. Nakonec bych s nim mela jeste problemy. No a tak zase jezdim za svoje jizdy. Stejne teda moc nejezdime, tak se to tak rychle nevyplaca.
Na zastavku Ciudad universitaria jsme tentokrat dorazili presne vcas, jen tak 3 min jsme si sedli a uz prisla Lorena. Sli jsme opet do kancelare OIPD, kde krome Antonie Durán bylo este vic nakych lidi. 2 asi studenti (jeden se jmenoval Pedro) a este nejaka pracovnice, nejaka Charo. Antonia se tentokrat snazila vykomunikovat s ONCE, jestli by me mohli zacit ucit prostorovku driv. V ONCE mi rekli, ze pokud nedostanou zpravu od spanelskeho oftalmologa, tak nehrozi. At zije burokracie. Pak jsme se ji jeste ptali na ty byty. Poslala nas tedy do kancelare, kde se vyrizuje ubytovani. Mne jako studentce by jej dali, ale byl problem s tim, ze chceme s Pedrem bydlet spolu, on jednak neni student a hlavne ty studentske byty, kteri oni nabizeji cizincum, nikdy nejsou smisene. Tak nas poslal pan za jinym panem a ten koukal normalne na net. Ve ctvrti Moratalaz, kde chceme byt, nasel jeden byt tripokojovy za celkovou cenu 400 euro. To mi prislo nejaky divny. No kdyz jsme zjistili, ze byt neni vubec ale vubec vybaveny, uz jsme se tomu ani nedivili. Pak jeste jeden nasli, ale to bylo zase mega drahe. Za pronajem se tady vubec plati nejak hrozne moc, je to strasne. Hej toz nevim jak to dopadne no. Snad nejak.
Pak jsme uz jeli domu. Antonia nas jeste vyprovodila na metro a ja uz se pak jen soustredila, abych v metru neusnula. byla jsem nejaka hrozne moc unavena. Doma jsme si snedli ty testoviny a sli spat. Spali jsme dlouho a nadherne.
Kdyz jsem se vzbudila a probrala se kafem, jala jsem se vypisovat si predmety, ktere jsem si vybrala + udaje k nim, ze studijniho katalogu. Zjistila jsem, ze jeden predmet budu muset vyhodit ptz se vyucuje jen v jarnim semestru a opet jsem narazila na problem s tim predmetem (Introducción a la) historia de la lengua espanola. Ve studijnim katalogu predmet pro jistotu nebyl uveden ani se starym, ani s novym nazvem. Tak jsem dnes (v utery) rano volala Antonii, at mi rekne, kde ten predmet videla, a ona ze to nevadi, at ji poslu e-mail s temi daty od tech ostatnich predmetu...a pak uz nic. Myslela jsem, ze mi treba e-mailem napise, kde ho nasla, anebo neco, ale nic. Tak nevim. No snad se to casem dozvim. A hlavne s ni musim poresit zmenu learning agreementu. Necham si to potvrdit tu a pak to poslu do Ceska, aby mi ho potvrdili tam a ja kooonecne mela tristranne potvrzeny LA ptz tamten mi nepotvrdili Spanele, ale kdyz budu muset vyhodit toten predmet + napsat zmeneny nazev toho jineho, je to asi zbytecne, aby mi to potvrzovali. No ale uz ten LA chcu mit vyrizeny bozeeee!!!
No a pak uz byl cas spat pac temer cele odpoledne mi zabraly ty predmety.
Vecer nam José udelal uzasnou veceri! Uplne nadhernou tortillu de patatas a salatek z rajcat, olivoveho oleje a koreni, ktere je upe uzasne, jmenuje se curcuma a ja se do nej asi zamilovala. Musim se podivat, co to obsahuje a stli to de zehnat v Cr.
Jinak jsem behem toho odpoledne trochu pisala s Hanickou na icq, obdrzela e-mail o tom, ze 28.zari ve 12:00 mame welcome erasmus session na fakulte farmacie UCM a ze si s sebou nemame zapomnet vzit takovou tu malou fotecku. Uz jsem na to moc zvedava. Dali nam dokonce link na google maps, jak se tam jede.
Vecer jsem si pak jeste vymenila par zpravicek s Mirkou na skype (je fajn, ze se muze z Kalabrie pripojit, aspon na chvilku) a pak jsem uz zalehla.
Prisli jsme k turniketum metra, prvni sel Pedro a cekal tam na me. Ja se tam tecdy nastavila, pravou rukou sem strcila listek do takove te masinky, co tam na to maji, co ten listek projede, odecte jizdu a uvolni turniket, masinka zabzucela, ja se oprela do turniketu a ten nic. Otocila jsem tedy listek domnivaje se, ze jsem jej tam mozna strcila vzhuru nohama, no masinka opet jen nespokojene zabzucela a me pustit odmitla. Najednou se tam objevila takova pani, ktera mi chtela vehementne s tim listkem pomahat a ze s nim zajde za tema security boys, co tam v metru porad jsou, a ze se jich zepta, co s tim je, kdyz jeho platnost jeste neskoncila, a tedy by me mel pustit. No honem jsem ji vysvetlila, ze to je dobry, ze ten listek uz asi propadl a spesne jsem si jej od ni prebrala. Vytahla jsem tedy s povzdechem muj koupeny listek, nechala si odecist jednu jizdu a hned za turniketama jsme ten spropadeny listek od Josého vyhodili. Nakonec bych s nim mela jeste problemy. No a tak zase jezdim za svoje jizdy. Stejne teda moc nejezdime, tak se to tak rychle nevyplaca.
Na zastavku Ciudad universitaria jsme tentokrat dorazili presne vcas, jen tak 3 min jsme si sedli a uz prisla Lorena. Sli jsme opet do kancelare OIPD, kde krome Antonie Durán bylo este vic nakych lidi. 2 asi studenti (jeden se jmenoval Pedro) a este nejaka pracovnice, nejaka Charo. Antonia se tentokrat snazila vykomunikovat s ONCE, jestli by me mohli zacit ucit prostorovku driv. V ONCE mi rekli, ze pokud nedostanou zpravu od spanelskeho oftalmologa, tak nehrozi. At zije burokracie. Pak jsme se ji jeste ptali na ty byty. Poslala nas tedy do kancelare, kde se vyrizuje ubytovani. Mne jako studentce by jej dali, ale byl problem s tim, ze chceme s Pedrem bydlet spolu, on jednak neni student a hlavne ty studentske byty, kteri oni nabizeji cizincum, nikdy nejsou smisene. Tak nas poslal pan za jinym panem a ten koukal normalne na net. Ve ctvrti Moratalaz, kde chceme byt, nasel jeden byt tripokojovy za celkovou cenu 400 euro. To mi prislo nejaky divny. No kdyz jsme zjistili, ze byt neni vubec ale vubec vybaveny, uz jsme se tomu ani nedivili. Pak jeste jeden nasli, ale to bylo zase mega drahe. Za pronajem se tady vubec plati nejak hrozne moc, je to strasne. Hej toz nevim jak to dopadne no. Snad nejak.
Pak jsme uz jeli domu. Antonia nas jeste vyprovodila na metro a ja uz se pak jen soustredila, abych v metru neusnula. byla jsem nejaka hrozne moc unavena. Doma jsme si snedli ty testoviny a sli spat. Spali jsme dlouho a nadherne.
Kdyz jsem se vzbudila a probrala se kafem, jala jsem se vypisovat si predmety, ktere jsem si vybrala + udaje k nim, ze studijniho katalogu. Zjistila jsem, ze jeden predmet budu muset vyhodit ptz se vyucuje jen v jarnim semestru a opet jsem narazila na problem s tim predmetem (Introducción a la) historia de la lengua espanola. Ve studijnim katalogu predmet pro jistotu nebyl uveden ani se starym, ani s novym nazvem. Tak jsem dnes (v utery) rano volala Antonii, at mi rekne, kde ten predmet videla, a ona ze to nevadi, at ji poslu e-mail s temi daty od tech ostatnich predmetu...a pak uz nic. Myslela jsem, ze mi treba e-mailem napise, kde ho nasla, anebo neco, ale nic. Tak nevim. No snad se to casem dozvim. A hlavne s ni musim poresit zmenu learning agreementu. Necham si to potvrdit tu a pak to poslu do Ceska, aby mi ho potvrdili tam a ja kooonecne mela tristranne potvrzeny LA ptz tamten mi nepotvrdili Spanele, ale kdyz budu muset vyhodit toten predmet + napsat zmeneny nazev toho jineho, je to asi zbytecne, aby mi to potvrzovali. No ale uz ten LA chcu mit vyrizeny bozeeee!!!
No a pak uz byl cas spat pac temer cele odpoledne mi zabraly ty predmety.
Vecer nam José udelal uzasnou veceri! Uplne nadhernou tortillu de patatas a salatek z rajcat, olivoveho oleje a koreni, ktere je upe uzasne, jmenuje se curcuma a ja se do nej asi zamilovala. Musim se podivat, co to obsahuje a stli to de zehnat v Cr.
Jinak jsem behem toho odpoledne trochu pisala s Hanickou na icq, obdrzela e-mail o tom, ze 28.zari ve 12:00 mame welcome erasmus session na fakulte farmacie UCM a ze si s sebou nemame zapomnet vzit takovou tu malou fotecku. Uz jsem na to moc zvedava. Dali nam dokonce link na google maps, jak se tam jede.
Vecer jsem si pak jeste vymenila par zpravicek s Mirkou na skype (je fajn, ze se muze z Kalabrie pripojit, aspon na chvilku) a pak jsem uz zalehla.
Den 18: Jak se Pája těšila, že ušetří za metro
V neděli se toho moc nedělo. Ráno volala Consolita, tak ve středu přijde na oběd, na což se těším. Jinak jsme dělali k jídlu špagety s takovejma divnejma párečkama a smaženým rajčetem. Ty párečky byly hrozně divný, přišly mně jak syrový to maso v nich a hlavně vypadaly jak malý pindíci. :D A byly hrozně krátký. Ale když se trochu na oleji nechaly, byly dobrý, ani to maso v nich nebylo syrový. Špagety to byly takový zvláštní, ne takový ty tenký a kulatý co vypadaj jak malý špejle co dělá mamka. Byly takový jak trochu rozpláclý a tlustší. Ale šak těstovina jak těstovina, stejně to ve výsledku bylo dobrý. To smažený/pražený/pečený rajče, to se tady dá koupit normálně v takovejch krabičkách malejch jak třeba fruko a má to nahoře takový to džusoidní otvírání a pak se tomu pod tim víčkem musí oddělat eště takovej hliníkovej přečňav jak na jogurtech. Chutná to jak mamčin kečup,jen to neni sladký, ale když se to prdne do ňákýho jídla kt nemá moc chuť, dost ho to vylepší. A s těma špagetama to bylo eňoňuňo.
Po špagetách přišel José, oni koukali na tv což mě nebavilo a já psala blog a ruzně brouzdala po netu. Narazila jsem na mega moc zajímavých blogů např. holky,, co cestovala do Afriky, borce, který se vydal na cestu prostě jen tak bez plánů a zakotvil to někde u Ekvádoru, kde pracoval na nějaké ekofarmě, pak podnikl výlet do Peru a poslední jeho post byl o tom, jak se někde plavil a jedl sušené ryby a farinhu. Moc krásně se to četlo. Mrzí mě, že postů tam neni víc. Pak jsem taky objevila blog kohosi kdo byl na erasmu ve Valencii, nějaké Katky kt byla v Santiago de Compostela a zajímavé holky z prahy Sabiny kt byla v Espani někde na jihu, tuším Granada. Zajímavé blogy. Snad ještě nějaké najdu. Pokud si chcete počíst, mrkněte tady na bloggeru na můj profil, tam seznam blogů, které sleduji, najdete.
Jak jsem si tak pročítala ruzné ty blogy, zavolal mě José. Byla sem zvědavá, co chce, tož sem hned vyrazila disparada do obýváku. José mi chtěl to, že našel v metru na zemi lístek s měsíční platností. Někomu nejspíš vypadl z kapsy. No a tak ho dal mně. Měsíc končí ještě za tyden tož sem si řekla, že bych ho ohla využít. Měsíční lístky na metro už sou tady vázané na občanku toho dotyčného, kdo si ho koupí, ale pokud ho ma někdo jiný a prostě s tim projde tim turniketem a nikdo to nezkoumá, muže na tom ušetřit. :) A tak jsem se těšila, že tyden budu jezdit zadarmo a nebudu si muset plácat jízdy z toho mojeho na 10 jízd, který je drahý (stojí 9 euro), no a tak jsem si lístek schovala, do jiné přihrádky, abych si ho nepopletla s tim mojím, a s hřejivým pocitem jsem odešla opět ponořit se do snění o cestování do dalekých dálav při čtení blogů.
Po špagetách přišel José, oni koukali na tv což mě nebavilo a já psala blog a ruzně brouzdala po netu. Narazila jsem na mega moc zajímavých blogů např. holky,, co cestovala do Afriky, borce, který se vydal na cestu prostě jen tak bez plánů a zakotvil to někde u Ekvádoru, kde pracoval na nějaké ekofarmě, pak podnikl výlet do Peru a poslední jeho post byl o tom, jak se někde plavil a jedl sušené ryby a farinhu. Moc krásně se to četlo. Mrzí mě, že postů tam neni víc. Pak jsem taky objevila blog kohosi kdo byl na erasmu ve Valencii, nějaké Katky kt byla v Santiago de Compostela a zajímavé holky z prahy Sabiny kt byla v Espani někde na jihu, tuším Granada. Zajímavé blogy. Snad ještě nějaké najdu. Pokud si chcete počíst, mrkněte tady na bloggeru na můj profil, tam seznam blogů, které sleduji, najdete.
Jak jsem si tak pročítala ruzné ty blogy, zavolal mě José. Byla sem zvědavá, co chce, tož sem hned vyrazila disparada do obýváku. José mi chtěl to, že našel v metru na zemi lístek s měsíční platností. Někomu nejspíš vypadl z kapsy. No a tak ho dal mně. Měsíc končí ještě za tyden tož sem si řekla, že bych ho ohla využít. Měsíční lístky na metro už sou tady vázané na občanku toho dotyčného, kdo si ho koupí, ale pokud ho ma někdo jiný a prostě s tim projde tim turniketem a nikdo to nezkoumá, muže na tom ušetřit. :) A tak jsem se těšila, že tyden budu jezdit zadarmo a nebudu si muset plácat jízdy z toho mojeho na 10 jízd, který je drahý (stojí 9 euro), no a tak jsem si lístek schovala, do jiné přihrádky, abych si ho nepopletla s tim mojím, a s hřejivým pocitem jsem odešla opět ponořit se do snění o cestování do dalekých dálav při čtení blogů.
domingo, 25 de julio de 2010
Den 17: Hudební objev, divný sen
Byli sme doma, delali jidlo /spagety s takovyma pareckama a kecupem/, odpo siestovali, pak jsme sli akorat chvilicku se projit, tak to bylo superni, jen to vedro bylo umorne, a pak spat. Nic originalniho se nedelo.
Premyslim, co bych vam mohla napsat, aby tu nebylo jenom par radecku. Delo se tak akorat to, ze ty spagety se nam tak trosicku lepily, ale kdyz se tomu pridalo trochu kecupu, tak to slo. Pak se delo taky to, ze nam pri dopolednim myti nadobi dosel jar. Oni tady vzdycky koupi jenom jednu flasku a kdyz flaska dojde treba rano v nedeli, tak pak jar proste neni ptz v nedeli je vsude zavreno, ze? Ja to nechapu. Ja sem u nas doma nezazila, ze bysme meli v drezech mega nadobi a nemeli je cim umyt. Rikala jsem Pedrovi, at koupi ty flase aspon dve, kdyz jedna dojde, at je cim umyvat. Zase prines jednu. :D Chjo. :D No co uz. No tak ted uz aspon mame teda jar no...
Pak se delo taky to, ze jsme zaaase koukali na televizi. Na dva filmy. Prvni byl o dvou holkach, Judit a Rachel, ktere pracovaly pro jednoho sefa. Ta Rachel byla blazniva a nikdy se nedalo predpokladat, co udela. No takova americka kravovina to byla. Druhy film byl o jakemsi psovi a na ten ja uz jsem se nedivala, jsem byla na netu. Akorat tam byla jedna hezka pisnicka, kterou jsem nasla pak na netu v podani nakeho chlapa a pak aji zenske, cimz jsem udelala zase naky hudebni objev. Jmenuje se Sara Evans. Zpiva teda inglis, ale ma pekny hlas, tak aspon neco. A ma takove popove pisnicky, tak fine. Toz jsem si stahla jeji greatest hits a mezitim co oni sledovali ten film, ja sem to poslouchala.
V televizi davali ukazky na film El diario de Carlota. Je to naka nova spanelska komedie o sestnactilete holce, ktera ma v hlave spoustu nezodpovezenych otazek. :D Zase takova povrchni vec tipu Yo soy la Juani, ale myslim, ze to bude dobre. Melo by to jit dneska v nedeli 25.cervence, ale nevim to jiste. No stli to propasneme, nic se nedeje, sak on to nekdo da na net. :) AAle mohli bysme se na to dneska divat misto nakych americkych kravin. To by me aspon bavilo, stejne jako ten iransky film tenkrat o te Baktay.
Jinak se delo v sobotu taky to, ze jsme trochu prali. :)
A jinak se delo taky to, ze see mi zdal uplne nechutny sen fuuuf!!! Sem cestovala letadlem z Ceska do Espani a tak na polovine cesty zacali avizovat, ze letadlo ma problemy a ze patrne budeme muset letoun opustit. A za chvili uz nas hnali, abychom letadlo opousteli. Bylo mega paniky, letusky staly u vychodu a rikali (tu vetu mam v pameti, jako by to bylo opravdu): Vayan abandonando el avión. Vayan abandonando el avión. A vsichni jsme u vychodu fasovali padaky a z tech deseti kilometru jsme meli jako s tema padakama vyskakat. Ja mela hrozny strach a nechtela jsem skakat sama. Za mnou byla skupinka asi peti Spanelu, kteri tez meli strach, toz jsme se nastavili u vychodu do rady a skocili jsme presne spolu. Jak jsme leteli vzduchem, mohli jsme si povidat. Pak jsme pristali na zemi na jakemsi opustenem ostrove s palmami, kde nebylo vubec nic, jen bylo slyset nebezpecne velke vlny, jak narazeji do skal, ktere se tycily kolem celeho ostrova jako neprostupna hradba. Kdyz dorazili vsichni z letadla na ten stejny ostrov, kapitan letu si nas shromazdil a povida: Kdyz vsichni vyskacou z letadla, nechaji v nem veskere svoje veci vcetne mobilnich telefonu a vseho. Doposud ale vzdycky byl nekdo, ktery ze zeme vytusil, ze se neco deje a zavolal. Mi to prislo mega divne, rikala jsem si, ze ej to jakoby cestujici v letadlech meli na zemi nejakeho strazneho andela. Toz jsem se osmelila a zeptala jsem se: A kdo je ten nekdo, co vzdycky vola ze Zeme? A kapitan na to: Claudia Belucci. (Claudia Belucci je jedna moc moc sympaticka Italka, kamoska moji nej kamosky Mirky) a jak to rekl, Claudia se tam objevila. Tak jsme se objaly, bylo mega slzicek, slova dojeti... Nevedela jsem, jak ji mam podekovat, ze nam vsem zachranila zivot.
Pak jsem z toho snu ale celou dobu nemohla usnout. Kdyz jsem se probudila, bylo sest hodin. Za ctyry hodiny mela odletat Mirka z Bologni na jih Italie. Nevim proc, ale mela jsem nutkani ji furt volat, abych se ujistila, ze je v poradku. O pul jedne jsem ji prozvonila, jeji mobil uz zvonil, takze v poradku dorazila do Kalabrie, uf! Jak ty sny dokazou cloveka vydesit uplne zbytecne.No a dnes je nedele 25.cervence, kterou popisi zase v dalsim prispevku. Obavam se sice, ze toho opet k popisovani krome pochodu mych myslenek ci nakych postrehu, pokud nake objevim, moc nebude, ale tak co uz. A v pondeli, tedy zitra, jdeme zase na univerzitu, tak to budou opet zazitky.
Premyslim, co bych vam mohla napsat, aby tu nebylo jenom par radecku. Delo se tak akorat to, ze ty spagety se nam tak trosicku lepily, ale kdyz se tomu pridalo trochu kecupu, tak to slo. Pak se delo taky to, ze nam pri dopolednim myti nadobi dosel jar. Oni tady vzdycky koupi jenom jednu flasku a kdyz flaska dojde treba rano v nedeli, tak pak jar proste neni ptz v nedeli je vsude zavreno, ze? Ja to nechapu. Ja sem u nas doma nezazila, ze bysme meli v drezech mega nadobi a nemeli je cim umyt. Rikala jsem Pedrovi, at koupi ty flase aspon dve, kdyz jedna dojde, at je cim umyvat. Zase prines jednu. :D Chjo. :D No co uz. No tak ted uz aspon mame teda jar no...
Pak se delo taky to, ze jsme zaaase koukali na televizi. Na dva filmy. Prvni byl o dvou holkach, Judit a Rachel, ktere pracovaly pro jednoho sefa. Ta Rachel byla blazniva a nikdy se nedalo predpokladat, co udela. No takova americka kravovina to byla. Druhy film byl o jakemsi psovi a na ten ja uz jsem se nedivala, jsem byla na netu. Akorat tam byla jedna hezka pisnicka, kterou jsem nasla pak na netu v podani nakeho chlapa a pak aji zenske, cimz jsem udelala zase naky hudebni objev. Jmenuje se Sara Evans. Zpiva teda inglis, ale ma pekny hlas, tak aspon neco. A ma takove popove pisnicky, tak fine. Toz jsem si stahla jeji greatest hits a mezitim co oni sledovali ten film, ja sem to poslouchala.
V televizi davali ukazky na film El diario de Carlota. Je to naka nova spanelska komedie o sestnactilete holce, ktera ma v hlave spoustu nezodpovezenych otazek. :D Zase takova povrchni vec tipu Yo soy la Juani, ale myslim, ze to bude dobre. Melo by to jit dneska v nedeli 25.cervence, ale nevim to jiste. No stli to propasneme, nic se nedeje, sak on to nekdo da na net. :) AAle mohli bysme se na to dneska divat misto nakych americkych kravin. To by me aspon bavilo, stejne jako ten iransky film tenkrat o te Baktay.
Jinak se delo v sobotu taky to, ze jsme trochu prali. :)
A jinak se delo taky to, ze see mi zdal uplne nechutny sen fuuuf!!! Sem cestovala letadlem z Ceska do Espani a tak na polovine cesty zacali avizovat, ze letadlo ma problemy a ze patrne budeme muset letoun opustit. A za chvili uz nas hnali, abychom letadlo opousteli. Bylo mega paniky, letusky staly u vychodu a rikali (tu vetu mam v pameti, jako by to bylo opravdu): Vayan abandonando el avión. Vayan abandonando el avión. A vsichni jsme u vychodu fasovali padaky a z tech deseti kilometru jsme meli jako s tema padakama vyskakat. Ja mela hrozny strach a nechtela jsem skakat sama. Za mnou byla skupinka asi peti Spanelu, kteri tez meli strach, toz jsme se nastavili u vychodu do rady a skocili jsme presne spolu. Jak jsme leteli vzduchem, mohli jsme si povidat. Pak jsme pristali na zemi na jakemsi opustenem ostrove s palmami, kde nebylo vubec nic, jen bylo slyset nebezpecne velke vlny, jak narazeji do skal, ktere se tycily kolem celeho ostrova jako neprostupna hradba. Kdyz dorazili vsichni z letadla na ten stejny ostrov, kapitan letu si nas shromazdil a povida: Kdyz vsichni vyskacou z letadla, nechaji v nem veskere svoje veci vcetne mobilnich telefonu a vseho. Doposud ale vzdycky byl nekdo, ktery ze zeme vytusil, ze se neco deje a zavolal. Mi to prislo mega divne, rikala jsem si, ze ej to jakoby cestujici v letadlech meli na zemi nejakeho strazneho andela. Toz jsem se osmelila a zeptala jsem se: A kdo je ten nekdo, co vzdycky vola ze Zeme? A kapitan na to: Claudia Belucci. (Claudia Belucci je jedna moc moc sympaticka Italka, kamoska moji nej kamosky Mirky) a jak to rekl, Claudia se tam objevila. Tak jsme se objaly, bylo mega slzicek, slova dojeti... Nevedela jsem, jak ji mam podekovat, ze nam vsem zachranila zivot.
Pak jsem z toho snu ale celou dobu nemohla usnout. Kdyz jsem se probudila, bylo sest hodin. Za ctyry hodiny mela odletat Mirka z Bologni na jih Italie. Nevim proc, ale mela jsem nutkani ji furt volat, abych se ujistila, ze je v poradku. O pul jedne jsem ji prozvonila, jeji mobil uz zvonil, takze v poradku dorazila do Kalabrie, uf! Jak ty sny dokazou cloveka vydesit uplne zbytecne.No a dnes je nedele 25.cervence, kterou popisi zase v dalsim prispevku. Obavam se sice, ze toho opet k popisovani krome pochodu mych myslenek ci nakych postrehu, pokud nake objevim, moc nebude, ale tak co uz. A v pondeli, tedy zitra, jdeme zase na univerzitu, tak to budou opet zazitky.
Den 16: Kooonečně ta ONCE
Tak v patek jsme kooonecne sli nekam. Rano jsme nedelali nic zajimaveho, chystali obed a siestovali. Na obed sme meli stejne jako pred par dny, kure varene v ryzi. A bez soli to bylo fakt hnusne, toz jsem na to nemela ani chut. Dlouho jsem povidala s mami na skype a pak najednou bylo pet hodin a ja vubec nemela hlad a navic...bez koreni, bez soli, to byl fakt humus, to maso. Tak jsem snedla par zrnek tej ryze a sla se osprchovat a chystat se na ven.
A tak jsme konecne za celou tu dobu, co jsme tady v Madridu, sli nekam dal nez tady ve ctvrti = jeli metrem. Chteli jsme se jit podivat, stli se budeme moci vyfotit s poharem MS. Jeli jsme tedy na stanici Sol, kde ta copa byla. Bylo tam ale takove mnozstvi lidi, ze to nebylo mozne. Jeden z chicos de seguridad, co to tam hlidali, nam rekl, ze za 25 min to tam zaviraji a ze je tam fronta tak na 4 hodiny, takze my nemame sanci. Trochu me to mrzelo, ale jako z tech mega moc lidi, co tam cekali, jich bylo mega vic, co nemeli sanci. Toz sme nebyli jedini, :D heh :D
Tak jsme se ze Sol vratili na zastavku Banco de Espana, kde se vystupuje, kdyz se chce jit do ONCE, popr. do baru Lucar a Roca Fría, kam Pedro v Madridu chodi. Toz jsme sli do lucar, ze si dame tortillu de patatas. Ja na ni vubefc nemela chut a stejne ji tam nemeli. Bar Lucar se mne vubec nelibi. Je to tam takove prazdne, vecne tam nic nemaji, poradne aperitivos tam nedavaji a jednou sme tam na tej tortille byli a mi moc nejela teda. Nj ja jsem zvykla na tu od Juanity pekne s cibulkou a tak no... Tak jsme si v Lucaru dali cocacolu, donesli nam k ni bramburky mnaaaam a pak sme sli pryc. Do Roca fría. :D Tam tortillu taky nemeli /nastesti/, toz jsme si museli dat neco jineho. Pedro si dal montado con queso y lomo a ja smazene kalamary!!! Konecne nake poradne jidlo v nakem normalnim mnozstvi, aby se z toho clovek najedl a nemel za hodinu hlad. Jeee to sem si uzivala teda! Jedla sem to hrozne pomalu a vychutnavala si to. Pedro sice po ceste zpet rikal, ze sme si to nemeli davat, ze sme utratili mega penez (za oba sme platili dohromady 14.60 euro) ale toz kua...celej cas co sme v Madridu sme zavreni doma, nejdeme ani na blbou kokakolu toz jednou se to snad neposere ne? Kdybysme meli bejt zase doma, byl by agobiado kvuli jidlu, takto se aspon jednou nemusel o jidlo starat a postaral se nekdo za nas. :)
Cesta zpatky se mi hrozne libila, Pedro mi popisoval a vysvetloval metro. Hej to je tak slozite ty chodby jak jsou spletite, ma to mega vchodu, vychodu, spoustu schodu, jedny nahoru, druhy dolu, no jsem z toho upe blba. Hej stli se ja jednou tady v tom metru neztratim, tak to bude dobry. :D Zlaty saliny v Brne. :D Ale jinak cestovani metrem se mi mega libi! Je to rychly, pohodlny zpusob dopravy, navic kdyz je venku kosa, tak v tech chodbach metra a ve vagonech je teploucko a kdyz jsou vedra jako ted, v metru je klimoska, coz je uplne superni. No a pak uz jsme teda dorazili domu, ja si teda jeste musela koupit listek, ptz ten muj, co na nem bylo 5 jizd, se mi uz vycerpal a turniket me nechtel do metra pustit :D (hej fuuuj 9 euro za nej chteli, kdyz jsem tu byla minuly rok, stal ten listek na 10 jizd 7 euro) a pak doma uz jsme sli tak akorat spat.
A tak jsme konecne za celou tu dobu, co jsme tady v Madridu, sli nekam dal nez tady ve ctvrti = jeli metrem. Chteli jsme se jit podivat, stli se budeme moci vyfotit s poharem MS. Jeli jsme tedy na stanici Sol, kde ta copa byla. Bylo tam ale takove mnozstvi lidi, ze to nebylo mozne. Jeden z chicos de seguridad, co to tam hlidali, nam rekl, ze za 25 min to tam zaviraji a ze je tam fronta tak na 4 hodiny, takze my nemame sanci. Trochu me to mrzelo, ale jako z tech mega moc lidi, co tam cekali, jich bylo mega vic, co nemeli sanci. Toz sme nebyli jedini, :D heh :D
Tak jsme se ze Sol vratili na zastavku Banco de Espana, kde se vystupuje, kdyz se chce jit do ONCE, popr. do baru Lucar a Roca Fría, kam Pedro v Madridu chodi. Toz jsme sli do lucar, ze si dame tortillu de patatas. Ja na ni vubefc nemela chut a stejne ji tam nemeli. Bar Lucar se mne vubec nelibi. Je to tam takove prazdne, vecne tam nic nemaji, poradne aperitivos tam nedavaji a jednou sme tam na tej tortille byli a mi moc nejela teda. Nj ja jsem zvykla na tu od Juanity pekne s cibulkou a tak no... Tak jsme si v Lucaru dali cocacolu, donesli nam k ni bramburky mnaaaam a pak sme sli pryc. Do Roca fría. :D Tam tortillu taky nemeli /nastesti/, toz jsme si museli dat neco jineho. Pedro si dal montado con queso y lomo a ja smazene kalamary!!! Konecne nake poradne jidlo v nakem normalnim mnozstvi, aby se z toho clovek najedl a nemel za hodinu hlad. Jeee to sem si uzivala teda! Jedla sem to hrozne pomalu a vychutnavala si to. Pedro sice po ceste zpet rikal, ze sme si to nemeli davat, ze sme utratili mega penez (za oba sme platili dohromady 14.60 euro) ale toz kua...celej cas co sme v Madridu sme zavreni doma, nejdeme ani na blbou kokakolu toz jednou se to snad neposere ne? Kdybysme meli bejt zase doma, byl by agobiado kvuli jidlu, takto se aspon jednou nemusel o jidlo starat a postaral se nekdo za nas. :)
Cesta zpatky se mi hrozne libila, Pedro mi popisoval a vysvetloval metro. Hej to je tak slozite ty chodby jak jsou spletite, ma to mega vchodu, vychodu, spoustu schodu, jedny nahoru, druhy dolu, no jsem z toho upe blba. Hej stli se ja jednou tady v tom metru neztratim, tak to bude dobry. :D Zlaty saliny v Brne. :D Ale jinak cestovani metrem se mi mega libi! Je to rychly, pohodlny zpusob dopravy, navic kdyz je venku kosa, tak v tech chodbach metra a ve vagonech je teploucko a kdyz jsou vedra jako ted, v metru je klimoska, coz je uplne superni. No a pak uz jsme teda dorazili domu, ja si teda jeste musela koupit listek, ptz ten muj, co na nem bylo 5 jizd, se mi uz vycerpal a turniket me nechtel do metra pustit :D (hej fuuuj 9 euro za nej chteli, kdyz jsem tu byla minuly rok, stal ten listek na 10 jizd 7 euro) a pak doma uz jsme sli tak akorat spat.
jueves, 22 de julio de 2010
Den 15: Úklid, u doktora, jídlo a loterie
Dnes ráno jsme uklízeli celý byt. :) Jelikož je ale mega malinký, moc nám to ani nezabralo a já byla docela ráda, že jsem se něčím zabavila. Bavilo mě šmejdit mopem po celém bytě, byla to sranda. U toho jsem si furt zpívala ‚Waka waka a tak mi to šlo rychle od ruky.
Odpoledne jsme šli k doktorovi, aby mi napsal doporučení ke špaň.oftalmologovi, tož ho mám no. Strašně se mě mega vyptával na všechno možné a nemožné, měřil mi tlak, no nicmoc. Jinak to byl velice sympatický asi Ind nebo něco (Jmenuje se Osman) a tady bude mým lékařem.
Potom jsme šli ...echar la primitiva... jak se to řekne cz? No něco jak naše sportka asi. A pak domů a připravovat večeři. Měli jsme kuřecí kousek masa s koprem. :D Zajímavé to bylo. Pedro nesmí sůl, česnek došel a aby to teda nebylo bez chuti, dal tam kopr...ejem. Doufám, že už to nikdy víc neudělá. No ale buďme optimisti, alespoň si slovo eneldo (kopr) pěkně zapamatuju...myslím, že až nadosmrti. Mě tak mrzí, že mu nemůžu uvařit něco, co dělá maminka naše doma...chjooo!!! Ja nevím... Mamka každý den dělá nějaké jídlo, dělá je mega furt a furt se to mění a nikdy se mi žádné její jídlo neojedlo a nadosmrti neojí. Tady mi tak nějak přijde, že tu tak nějak není žadná variedad... No snad si zvyknu. Takže tu jím pořád zelené vařené fazolky, takové ty v lusku. No aspon jím zdravě. :D I když některé ty věci, jako to kuře s koprem, cuketové puré, které už se mi napodruhé tak nějak ojedlo, bych už podruhé mít nemusela. Pedro teď už asi dva dny mluví o vařeném hrachu s vařenýma bramborama a vařeným kuřetem. Jako dohromady to vypadá docela děsivě. Když si vzpomenu na naši hrachovou kaši... No snad to neuskuteční... Anebo pokud jo, tak snad to bude jedlé. Ještě by mohl udělat chřest. :D
Ale furt tu mám chuť na čokoládu, která neni no... Ani jsem tu neviděla třeba takový ten trojúhelníčkový mazací sýr, máslo nebo tak, aspon něco, co jíme doma a co bych mohla třeba snídat. No, třeba si víc zvyknu na snídani v podobě chleba s olivovým olejem a časem mi bude připadat uplně normální jíst to skoro každé ráno a nic jiného už nebudu chtít. Nevím... ani třeba cereálie nějaký, jak jsme to snídávaly dycky s Haničkou s mlíkem nebo jogurtem... Jogurty, marmeládu, med...co já vím... To tady vubec neexistuje? A já si myslela, že musli je hlavně mezi mladejma holkama, co chtěji být štíhlý a kdovíco mega populární... Tak nevim no...
A ještě jeden postřeh: Připadá mi, že Španělé strašně věří na loterie. Co jsme v Madridu, nebyli jsme ani jednou ani na to maličký pivíčko jejich tady nebo aspon na cocacolu, furt sedíme jenom doma, ale sportku za dvě eura si dneska jít podat musel a museli jsme i chvátnout /španělé normálně za žádných okolností nechvátají/, aby ji stihl, než zavřou. Já tomu vůbec nevěřím, že bysme někdy mohli něco vyhrát, a proto bych do toho nevrážela peníze jen proto, abych byla potom sklamaná. No tady je to asi populární a když se losují velké loterie El gordo a El nino, to blázní celá Espana, je toho plná televize a vůbec. Já jsem se jednou zařadila do loterie, co běžela na rapidshare, za tikety jsem si vyplácala úplně všechny rapidpoints, co jsem měla (1 tiket byl za 50 rapidpoints) a co jsem z toho měla? Akorát tak hovno, 0 rapidpoints na kontě a propadlý rapidúčet. A jako bonus ještě blbou náladu. No jo, asi neumím hrát.Zítra odpoledne je plán jít do tej ONCE...ale o tom spíš napíšu, až tam opravdu půjdeme bo to už několikrát tak ňák...se nekonalo. Snad zítra jo, aspon bude změna.
Odpoledne jsme šli k doktorovi, aby mi napsal doporučení ke špaň.oftalmologovi, tož ho mám no. Strašně se mě mega vyptával na všechno možné a nemožné, měřil mi tlak, no nicmoc. Jinak to byl velice sympatický asi Ind nebo něco (Jmenuje se Osman) a tady bude mým lékařem.
Potom jsme šli ...echar la primitiva... jak se to řekne cz? No něco jak naše sportka asi. A pak domů a připravovat večeři. Měli jsme kuřecí kousek masa s koprem. :D Zajímavé to bylo. Pedro nesmí sůl, česnek došel a aby to teda nebylo bez chuti, dal tam kopr...ejem. Doufám, že už to nikdy víc neudělá. No ale buďme optimisti, alespoň si slovo eneldo (kopr) pěkně zapamatuju...myslím, že až nadosmrti. Mě tak mrzí, že mu nemůžu uvařit něco, co dělá maminka naše doma...chjooo!!! Ja nevím... Mamka každý den dělá nějaké jídlo, dělá je mega furt a furt se to mění a nikdy se mi žádné její jídlo neojedlo a nadosmrti neojí. Tady mi tak nějak přijde, že tu tak nějak není žadná variedad... No snad si zvyknu. Takže tu jím pořád zelené vařené fazolky, takové ty v lusku. No aspon jím zdravě. :D I když některé ty věci, jako to kuře s koprem, cuketové puré, které už se mi napodruhé tak nějak ojedlo, bych už podruhé mít nemusela. Pedro teď už asi dva dny mluví o vařeném hrachu s vařenýma bramborama a vařeným kuřetem. Jako dohromady to vypadá docela děsivě. Když si vzpomenu na naši hrachovou kaši... No snad to neuskuteční... Anebo pokud jo, tak snad to bude jedlé. Ještě by mohl udělat chřest. :D
Ale furt tu mám chuť na čokoládu, která neni no... Ani jsem tu neviděla třeba takový ten trojúhelníčkový mazací sýr, máslo nebo tak, aspon něco, co jíme doma a co bych mohla třeba snídat. No, třeba si víc zvyknu na snídani v podobě chleba s olivovým olejem a časem mi bude připadat uplně normální jíst to skoro každé ráno a nic jiného už nebudu chtít. Nevím... ani třeba cereálie nějaký, jak jsme to snídávaly dycky s Haničkou s mlíkem nebo jogurtem... Jogurty, marmeládu, med...co já vím... To tady vubec neexistuje? A já si myslela, že musli je hlavně mezi mladejma holkama, co chtěji být štíhlý a kdovíco mega populární... Tak nevim no...
A ještě jeden postřeh: Připadá mi, že Španělé strašně věří na loterie. Co jsme v Madridu, nebyli jsme ani jednou ani na to maličký pivíčko jejich tady nebo aspon na cocacolu, furt sedíme jenom doma, ale sportku za dvě eura si dneska jít podat musel a museli jsme i chvátnout /španělé normálně za žádných okolností nechvátají/, aby ji stihl, než zavřou. Já tomu vůbec nevěřím, že bysme někdy mohli něco vyhrát, a proto bych do toho nevrážela peníze jen proto, abych byla potom sklamaná. No tady je to asi populární a když se losují velké loterie El gordo a El nino, to blázní celá Espana, je toho plná televize a vůbec. Já jsem se jednou zařadila do loterie, co běžela na rapidshare, za tikety jsem si vyplácala úplně všechny rapidpoints, co jsem měla (1 tiket byl za 50 rapidpoints) a co jsem z toho měla? Akorát tak hovno, 0 rapidpoints na kontě a propadlý rapidúčet. A jako bonus ještě blbou náladu. No jo, asi neumím hrát.Zítra odpoledne je plán jít do tej ONCE...ale o tom spíš napíšu, až tam opravdu půjdeme bo to už několikrát tak ňák...se nekonalo. Snad zítra jo, aspon bude změna.
Suscribirse a:
Entradas (Atom)
