Volnááááá!!! Konečně. :)

Ctu furt nejake blogy a tak nejak se porad nemam k tomu, abych taky neco zase napsala na ten svuj vlastni – a ze je konecne o cem psat.

Tak jsem volnaaa!!! Konecne! Vsechny zkousky za mnou. Trochu me depta, ze nevim, zda uspesne ci neuspesne, ale na to si zrejme budu muset pockat, az mi poslou transcript of records ptz kde jsou tady zverejnovane znamky se mi stale nepodarilo nijak vypatrat.

Uz jsem se hrozne moc tesila, az budou vsechny zkousky za mnou. Tech pet dni mezi prvni zkouskou a tremi ostatnimi bylo nekonecnych. A bylo to tezke. Dost tezke. Tak predevsim se mi totalne rozhodil bioritmus. Obcas se mi to ve zkouskovem stava, i kdyz ted uz skoro ne...ale v takoveto mire nikdy. Vetsinou to u me spociva jen v tom, ze chodim budto moc brzo nebo moc pozde nebo v divnych hodinach spat. Ale jakmile lehnu do postele, se samotnym usinanim uz pak problem nemam. Toto ale bylo jine. Psychicky jsem se citila hrozne moc unavena, ale ackoli jsem lehla do postele, treba tri hodiny mi trvalo usnout. V lepsim pripade jsem se pak tak 8x vzbudila a spala do dalsiho dne. V tom horsim (a to bylo posledni dva dny pred zkouskama vzdycky) jsem usnula sotva na dve hodiny, probudila se a pak uz jsem neusnula. Jedine, co me udrzovalo vzhuru, bylo vynervovani.

V pondeli a v utery jsem mela taky vecerni depky. Hlavne v pondeli. Bylo to strasny. Citila jsem se dost na dne. Jedine, co mi prichazelo na mysl, byly predstavy, ze co kdyz nejakou zkousku nedam, budu muset vracet cele stipendium, tim padem nebudu mit ze zahranici zadne znamky, tim padem ani zadne kredity, tim padem mi na domaci univerzite nebudou mit co uznat, tim padem v lepsim pripade budu muset v zari opet do Espani zkousku udelat a v tom horsim neprojdu do dalsiho semestru, tim padem se budu moct se studiem rozloucit uplne...a co dal? zacit odznovu? Zase chodit na kurzy pripravy na testy studijnich predpokladu a doufat, ze to, co jsem na stredni ve ctvrtaku sice nechapala, ale aspon procvicovala (ruzne matematicke vyroky a vsechny ty silenosti) si natlucu do hlavy znova, od zacatku y así por las buenas? A ze se veci naucene a zapomenute dostavaji do hlavy zpetne hooodne tezko, tim spis, ze jde o matiku, ktera mi nikdy nesla. A pak jsem si taky predstavovala, jak bych to asi rekla doma? Vzpomnela jsem si, jak jsem mamce tenkrat, kdyz mi prislo rozhodnuti, ze me na erasma vybrali, cela rozrusena volala a stastne ji rikala, ze pristi semestr pojedu studovat do Espani, jak to bude superni, jak tam maji uzasne predmety, ktere na domaci fakulte nemame a jak se mi budou moc hodit pro nasledujici studium. A ted bych mela prijit a rict ji vis, mami, ono to tam tak uzasny nebylo a ja tam prolitla zkousku a musim tam v zari znova... To bych ji totalne zklamala. Ale hlavne a predevsim bych zklamala sebe...a cele moje i tak nekdy dost nizke sebevedomi by slo do kytek...a zit s tim, ze jsem zklamala svoje rodice, kteri mi tak verili, a hlavne samu sebe...ze jsem si sama svoji blbosti a neuvazlivosti zabouchla dvere pred svym vlastnim smyslem zivota...to uz by bylo tak jedine na hodit si provaz.
Zkousky jsou za mnou, nicmene vysledky stale nemam a ta nejistota me nici. Na techto par dni se to ale snazim vytesnit, nechci si kazit aspon to posledni hezke, co tu muzu prozit.

V utery rano jsem se tez ucila a odpoledne jsme sli na prohlidku narodni knihovny. Bylo to prijemne, pruvodkyne pekne a zajimave povidala a dost mi to pomohlo. Z exkurze sme se vraceli s jednim typkem, se kterym jsme obesli asi pulku v Madridu pac sme nejak nebyli schopni najit spravnou cestu (proc to delat jednoduchy, kdyz to de slozite ze? :D), a tak sme domu dorazili trochu unaveni, coz bylo dobre, ptz sem tu noc dobre usnula a ani se nebudila.
Ale streda byl zase konec. To sem usnula okolo dvanacte a vzbudila se ve dve rano. A od te doby uz sem nezaspala.

Zkouska ze sociolingvistiky byla nahodou celkem dobra, i kdyz dlouha a na jednu otazku sem si vubec nemohla vzpomenout. Presne sem vedela, kdy sme tema probirali a kde ho mam v poznamkach zaznamenane. Ale zaboha sem si nebyla s to vzpomenout, jak to tam bylo. A tak jednu otazku jako fakt nemam, ale jako vubec. Ale tak snad ten zbytek jo.
Profe jsme jeste predtim psala, ze budu zkousku potrebovat na flashce ve wordu. Kdyz sem prisla do tridy, rekla mi, ze na me zapomnela.
Ja: Takze tu zkousku na flash nemate?
Profe: Mam, ale doma.
Ja: ...ah...
Ona: Ale tak ja ti to dam a ty si to naskenujes, ne?
:D nj si neuvedomila, ze s sebou si scanner faakt nenosim. :D
Pak ostatnim rozdala, sla dolu do reprografie a kdyz zjistila, ze je tam do deviti zavreno, mne prvnich sest otazek nadiktovala. Pak zasla dolu a vytisklou zkousku mi tam nechala naskenovat.
Naskenovali ji. Do PDF. Takze si dokazete predstavit, jak “superne” se to cetlo. :D No prohnala sem to OCR, ale obcas z toho lezly sileny kraviny, tak sem profe vecne volala. :D nektery otazky zadani se mi ani nenaskenovaly, tak mi je musela ona dodiktovavat...byl to zmatek. Kdyby nezapomnela tu flashku...ale nakonec sem to tam nejak doklepala.

Po zkousce jsem prijela domu, neco malo snedla a pak 3 hodiny nevedela o svete. :) Nj bylo to narocny. Navic tady kazda zkouska trva ‘3 hodiny a tak dlouho se vydrzet soustredit je fakt narez. Pri predstave, ze nasledujici den mam trihodinove zkousky dve, me polilo horko.

Ze ctvrtka na patek jsem taky spala sotva dve hodiny. Pak jsem jen tak lezela v posteli. Po hodine jsem to bezcilne valeni ale vzdala a zvedla se a sla si jeste opakovat. Jak sem byla mega vzhuru a nervama sem uz nemohla, tak sem aji na uni vyrazila driv a taky sem tam prisla mega brzo.
Sla sem si do cafeteríe koupit cocacolu, potkala sem se tam s nejakou doktorantkou Beatriz, tak sme chvilu kecaly. Najednou sem se podivala na hodinky a bylo uz 10 min pred zkouskou. Tak rychle sem vystrelila, ze sem si na ni ani nevzala kontakt. Trochu me to mrzi, no co uz.

Zkouska z ELE bylo to nejlehci ze vseho, navic test mel nejpraktictejsi charakter z tech vsech, takze me to aji docela bavilo. Nebylo to ani tezky, tak sem ztama za hodinku vymajzla.

Pak sem mela ale dve hodiny cas. Co s nimi? Sedla sem si dole na kamennou lavici a...vytuhla. Parkrat se me tam Antonio prisel zeptat, co delam. – nj me tam videl klimbajici :D :D

Pak prisla Sonia z OIPD zase s tim jejich pocitacem (Flor mne dovolila zkousky psat na mojem – ufff). A prisel nejvetsi strasak vsech zkousek – dialektologie. Uz jsem se videla, jak tam pismenko po pismenku lustim foneticky prepis nejakeho dialektu ze severu.
Nakonec to bylo ale prekvapive ok. Ale ty nervy pred tim...

Pak jsem se totalne vycerpana sebrala, tezky PC v leve ruce, hul v prave, a vydala se do OIPD ten laptop vratit. U vystupu z busu sem potkala nejakou pani, ktera se mnou sla az na rektorat a dokonce aji do OIPD. Ja tam s nimi chvilu kecala a ona tam na me cekala, ze spolu pujdeme na metro. Jenze jak to byl muj posledni den na uni, prokec se trochu protahl o louceni a tak pani odesla. myslim si ale, ze kdyby nemusela spechat, pockala by tam na me az do konce. :D
A tak sme se se vsema poobjimali, dali si besos, vykourila sem si s Toňi posledni cigaro a jela domu.

V metru jsem vytuhla. Chudak pani vedle me uz ze me musela rust ptz sem se ji furt a stale dokola snad pri kazde zastavce ptala, ktera to je stanice. :D Nj. :D Cirkulovat pozbytek dne po celem Madridu se mi fakt nechtelo. :D

Doma byla Consoli, snedli jsme si cocido a ja...vytuhla. Zase. :D

Po dvou hodkach me Pedro vzbudil pac sme byli domluveni s jeho kamosem Pachim a jeho pritelkyni Anou Patricii, ze se sejdeme. Prijeli k nam na zastavku a sli sme do baru k Antoniovi tady u nas ve ctvrti.
Bylo to super, bezva sme pokecali a vratili sme se az v jedenact.
Venku tam meli stolecek a na nem zapalenou ooobrovskou vysokou svicku! Nadhernou!

V sobotu rano mi nebylo dobre, a tak sem nicmoc nedelala. Vzala sem si prasek a sla cekat na jeho ucinky pri cteni vsemoznych blogu.

Vecer sme vyrazili na veceri s Pedrovo znamou Maríou a jejich skupinou kamaradu. Bylo nas celkove 6: Pedro, María, Juan, Juan Ángel, Maricarmen a já.
Nejdriv jsme se sli projit po Recoletos a pak sme zapadli do jednoho baru, kde to María znala pac tam chodi asi celkem casto a kde byl moc mily cisnik. Tam sme se najedli, my s Maríou sme si daly napul pizzu s krevetama, byla moc dobra, a pak sme se sebrali a ze pujdeme k Tonymu.
Tony ma bar s pianem! Tak sem se tesila, jak si tam zahraju a zazpivam, aspon jednu pisnicku – vsichni nam rikali, ze to tam tak chodi. Prisli sme tam (piano tam zacina az od pulnoci), ale meli tam objednaneho nejakeho pianistu, ktery tam hral. Lidi mohli chodit za nim a pozadat si o pisnicku, kterou si mohli zazpivat – jako male karaoke, ovsem bez obrazovek s texty. A tak sem za nim sla...ale moji pisnicku neumel. :( chjo.
Juan a Maricarmen s Juanem Ángelem ztama uz pak odesli a zustali sme jen my tri. My sme se pak presunuli na jine misto, kde hrala discohudba, dali sme si tam jedno pivo a pak uz jeli domu, pac ten bar zaviral.
Domu sme se vratili o pul ctvrte a do posteli sme zapadli o pul pate.
Hrozne moc se mi ten vecer libil! Bylo to aspon zase neco jineho.

A dneska...sem nedelala nic. :) Zakonite jsme vstali mega pozde, a tak pred obedem uz se toho stejne moc stihnout nedalo. Odpo se vsichni divali na jakysi film a ja si cetla blogy. No a ted jsem tu. :)

Na utery sme se zapsali na “magii pro nevidome” – to bude v nejakem cirkusu a pry nejak uzpusobene, hej tak sem na to zvedava.
Bude to asi docela sranda.